Mých šest top filmových postav

Mých šest top filmových postav jsem zvolil záměrně poněkud méně obvyklých. Spíš bych i mohl napsat mých 666 oblíbených filmových postav a stejně bychom nebyli u konce.

K tomu počtu 666 mi byla inspirací kniha o režisérech, která v polovině 70. let byla doslova pokladem...

Já bych se rád ovšem rozepsal o 6 filmových postavách ženského pohlaví, mistrovsky ovšem ztvárněných - muži. A navíc, v komediích, protože já si nikdy nepotrpěl na dramata, akční filmy, krváky, horory, thrillery a jinou řezničinu.

1. Daphne a Josephine - a tedy Jack Lemon a Tony Curtis

To co ti dva dokázali rozehrát v legendární Wilderově komedii Někdo to rád horké se nesmazatelně zapsalo do dějin světové kinematografie a nedokážu si představit lepší klasickou komedii. Samozřejmě, že mi i učarovala krásná, prsatá a bestiální Marilyn Monroe - ale komedie stojí a padá opravdu s těmi dvěma.

Potěšilo mne nesmírně, že relativně nedávno ona komedie vyšla i na Blu Ray s českým dabingem. Protože předcházející vydání speciální edice na DVD obsahoval jen titulky. Mé zklamání z Blu Ray dabingu však bylo pochopitelné: to nebyli původní Vladimír Brabec, Eduard Cupák a Blanka Bohdanová! To si zase někdo zařídil kšefítk a objednal nový dabing. O nemožnosti zpracovat ten původní mi nevykládajte. Ani jako divákovi ani jako profesionálovi. Když to s naprostou 100% kvalitou dokázal Disney u Sněhurky a sedmi trpaslíků s dabingem z 50.let... A tak následovalo doma mohutné propojování kabelů v technice a přepsal jsem si z VHS dnes již přes 20 let starou nahrávku, kdy jej na Silvestra vysílala TV Nova. Uff... Za ten výkon Lemona s Curtisem, pardon Brabce s Cupákem, to prostě stojí.

2. Tootsie

Kdosi kdysi Dustinu Hoffmanovi prorokoval, že nejlepší role na něj čekají teprve až po čtyřicítce. Měl pravdu a Tootsie patří k vrcholům z nich. Dokonalá komedie, do které dal Hoffman všechno. Však prý se na roli pečlivě připravoval, tak jak to má vždy ve zvyku. Údajně s natáčením souhlasil, až když jej vlastní žena nepoznala v nákupním centru. Uznejte, že jeho Dorothy Michaelsová je opravdu skvělá.

Osobně ten film mám rád ještě kvůli jedné maličkosti: dokonale tu ukazují stupiditu oněch nekonečných televizních seriálů...

A víte, co se mi na obou dvou výše jmenovaných filmech ještě líbí? Že protagonisté i postavy si zachovaly dokonale přístup stylem: "když chlap musí hrát ženskou".

3. Tři muži v negližé s Patrickem Swayze

jsem viděl v půli 90. let jen s jakýmsi rychlodabingem. Filmu to na vtipnosti na štěstí neubralo. Tentokrát šlo ovšem o muže, kteří se za ženy převlékají záměrně neb jsou to transvestité, navíc homosexuální. Na českých filmových serverech se o této komedii můžete mimo jiné dočíst, že "Averze k sexuálně odlišným jedincům patří podle tvůrců filmu do jedné kategorie s rasismem .... Vše je podřízeno humanistickému, ale možná až příliš úzkostlivě zdůrazňovanému poselství o potřebě nalézt sebe sama, a zároveň respektovat druhé."

Film ale podle mého názoru stojí a padá se Swayzeho výkonem. Každopádně si pamatuji z médií, že na otázku zda se nebojí přijmout tuto roli, Swayze odpověděl geniálně: "Jsem dostatečně mužný na to, abych si mohl dovolit zahrát homosexuálního transvestitu."

4. Ptačí klec 

je úspěšná francouzská divadelní hra. Na filmové plátno byla přenesena dvakrát. Jednou ve francouzsko-italské koprodukci pod názvem Klec na blázny. A po druhé Američany. Oproti některým zdrojům, nejedná se o remake. Je to prostě americká verze. Upřímně řečeno, americkou verzi z r. 1996 považuji za lepší. Je více diváčtější, grotesknější a beze sporu výpravnější. Výkon Nathana Lane v roli Alberta je prostě skvělý a dokonale sedí jeho teatrálnímu naturelu. Robin Williams udělal dobře, že si prosadil, že chce roli Armanda Goldmana a ne Alberta, jak mu bylo původně nabízeno.

Chcete vědět, v čem spatřuji mistrovství této komedie? Dokáže si totiž navíc lehce satiricky udělat legraci sama ze sebe - hereckými výkony, parodickými kostými, záměrně občas přeháněnou divadelností zejména travesty čísel a nebo naopak přehrávané (homo)sexuální orientace - scénka když Armad učí zženštilého Alfréda v pouliční kavárně se chovat, mluvit a chodit jako muž je dokonalá. Přitom komedie nikdy neztratí dobrý vkus, styl a zachovává si navíc i lidské hodnoty.

5. Sexmise

Postava Excelence v polské komedii byla bez debaty překvapením pro všechny diváky, kdo viděl tento film poprvé. Wieslaw Michnikowski byl coby žena dokonale přesvědčivý. Musel být. Muži přece již neexistovali, když archeologové vykopali a rozmrazili dva muže z 20 století. O to větším šokem pro diváky pak je, že se z rázné energické ženy změní v ustrašeného chlapa...

Film z r. 1984 je ovšem koncert dvou jiných herců - Jerzy Stuhra a Olgierda Lukaszewicze. Patří pro změnu mezi nejlepší komedie polské tvorby a mnohým může připomínat bláznivé komedie tandemu Macourek-Vorlíček. Jak by ne. Autorem scénáře je totiž Pavel Hajný. Když mu scénář nepřijali na Barrandově, nabídl jej v Polsku a tak vznikl film, který můžeme Polákům jen závidět.

6. Charleyova teta

Specialistou na převleky muže v ženu je u nás Lubomír Lipský. Nejslavnější jeho rolí je Charleyova teta, v divadelním záznamu naštěstí dochovaném v archivu České televize. Úžasný výkon. A tak všechny české "tety" budou nezbytně vždy poměřovány jeho výkonem, ačkoliv záznam z představení vznikl již v r. 1964.

Študent, který je přinucen spolužáky obléci se do ženských šatů... A Lipský dokázal z komedie i z jednotlivých situací vytěžit maximum. Dokonce takové, že místy to jeho spoluhráčům výrazně cuká v koutcích smíchy, Marie Rosůlková se nestačí schovávat za svůj vějíř a diváci nejsou k utišení.

Pokud některý ze zmiňovaných titulů (stejně tak jako třeba Táta v sukni nebo Šest medvědů s Cibulkou) ještě neznáte, doporučuji. Pokud nejste zrovna škarohlídi, nudit se určitě nebudete, i když muži obléknou ženské sukně.

A JEŠTĚ NABÍZÍM DRUHÝ DÍL. 

Tento blog vznikl na základě výzvy blogera Jaroslava Poláka a šéfa adminů Jana Dvořáka.