31. 7. 2014 - Louis de Funes - 100 let
Tohoto malého energického mužíka netřeba u nás představovat.
A také k jeho biografii, či filmografii toho není mnoho co dodat. A pokud ano, pak spíše jen osobní pohled.
Měli jsme to štěstí, že od počátku 60. let se jeho nejlepší filmy objevovaly u nás velmi brzy po jejich premiéře. Výjimku tvoří snímky, které za to většinou nestály a nestojí ani dnes. Jsou to všechny ty černobílé plytké komedie typu "Otec, matka, služka a já". Funes v nich teprve hledal sám sebe... a především herecký typ, který, jak sám později říkal v interview, který sám tvořil "jako produkt". Ty černobílé komedie se k nám dostávají prostřednictvím DVD a nemilosrdně se na nich podepsal čas. A, ruku na srdce, novodobí dabéři jim přes všechnu snahu lesku nepřidají.
Jinou výjimku tvoří jiný film "Dobrodružství rabína Jákoba". Ten se v době svého vzniku znelíbil komunistickým politikům a tak šel film do trezoru. Díky tomu jsme ochuzeni v tomto snímku o jedinečný dabing Františka Filipovského a tato "čestná úloha" připadla Jiřímu Krampolovi. I tady je výsledek poněkud sporý, protože - alespoň na můj vkus - nesedí mi poněkud ubrblaný projev Jiřího Krampola. (Oprava: původně jsem myslel na Jiřího Lábuse, který naopak přiliš překryl Zelňačku - Děkuji za opravu v diskusi V. Královi.)
Paradoxně je to právě film Dobrodružství rabína Jákoba, který Funes považoval za to nejlepší co natočil. Přitom tehdy díky politické krizi, který vznikla mezi natáčením a premiérou, snímek přes divácký zájem prakticky propadl... a byl to právě tento film, po kterém Funese skolil první infarkt a on nemohl několik let filmovat.
Můžeme pak být vděčni producentovi Christianu Fechnerovi, že dokázal Funese vrátit před kameru a ten tak mohl natočit ještě několik zdařilých snímků... jakkoli ty poslední rovněž nepatří mezi to nejlepší.
Mám na mysli Zelňačku a Molérova Lakomce. Právě rolí Harpagona Funes toužil natočit svůj životní film. Bohužel, nezdařilo se tak, jak si Funes přál.
Přitom Funes byl rovněž divadelním hercem. I jeho nejznámější divadelní role v Oskarovi dostala filmovou podobu. Ale přes veškerý svůj projev a um zůstával, dle mého názoru, svým způsobem kabaretiérem a nikoli dramatickým hercem.
Možná třeba právě proto u nás spojení Funes-Filipovský bylo tak šťastné - že právě onu dramatičnost dodával komice herec Národního divadla.
Ovšem některé Funesovy komedie a postavy, právě vedle rabína Jákoba, nesou i výrazné dramatické prvky a snad právě proto patří k tomu lepšímu, co Funes natočil. Mám na mysli především Velký flám, Pošetilost mocných nebo Křidýlko nebo stehýnko, či Jeden hot a druhý čehý. Zajímavé je, že se vždy jedná o spojení s velkými herci mimo stálý okruh Funesových doprovodných herců. Těmi velkými herci byli beze sporu právě Bourville, Yves Montand, Marcel Dalio, Coluche, Annie Girardotová. Právě ve spojení s nimi dokázal dotáhnout do maxima svůj herecký projev.
(Ex post. V souvislosti s tím jsem si ještě položil otázku, proč naopak nedopadlo spojení dvou hvězd: Funese a Jeana Gabina v Tetovaném. Snad to byla příliš svazující de la Patelliérova režie, snad k sobě herci nenašli potřebný komediální vztah - Gabin vlastně komikem nebyl nikdy... C´est la vie.)
Pro řadu milovníků filmové komedie se Louis de Funes stal především četníkem. Četníci začali jeho hvězdnou slávu a paradoxně také byli posledním filmem, který Funes natočil.
Humor byl u Funese vždy nikoli na posledním, ale na prvním místě. A jako perfekcionalista a maximalista vždy hledal jádro humoru založené nikoli na detailním scénáři, či pevné režijní ruce, ale především v nekonečném hledání té nejlepší cesty humoru k divákovi.
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,66
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek