Máte rádi "collectibles"?

Že nevíte co to je? Mládež asi ví nebo tuší. Ve výkladových slovních naleznete pak různé české adekvátnosti - což v porovnání se sběratelskými předměty (tedy oněmi "collectibles") působí obzvláště pěkně.

Kdykoli kdekoli je nějaká hvězda ve světě populární, dělá nějaký koncert, celou sérii koncertů neboli chcete-li pěkně po česku "šňůru". K tomu pak před samotným koncertem nebo i po něm lze zakoupit různé artefakty spojené se jménem hvězdy či koncertu. A to jsou právě ony "collectibles".

Nemusí jít pochopitelně jen o tyto příležitostné předměty, ale jsou i stálé. Ty pak prezentují nejen hvězdu, ale třeba i nějakou slavnou značku - zábavním průmyslem počínaje a industriálním tedy konče. Mám tedy na mysli předměty okolo postaviček z tvůrčího byznysu Disneyho - myšák Mickey, kačer Donald... - nebo Hello Kitty, a nebo z opačného konce třeba automobilové klíčenky či pohlednice a samolepky.

Pak jsou sběratelské předměty luxusní. Asi jako když u nás Karlu Gottovi nebo Heleně Vondráčkové vydají pamětní medaile jejich životnímu jubileu. Či legendárnímu hojekovému brankáři Dominiku Haškovi. No, nekupte to za ty prachy!

Většinou se ale sběratelské předměty dělají spíše v tzv. masovém měřítku.

Protože v něm je nejširší popularita, a na rovinu - tím pádem také největší peníze, čili zisk.

Ty ovšem většinou neshrábnou hvězdy. Někdy sice dostanou nějaké to procento, ale většinou "jedou" spíše na jednorázový honorář. Peníze ze zisku jdou zpravidla producentům.

Sběratelské předměty se tedy v angličtině označují jako "collectibles". Na internetu pak můžete najít české vyrazy typu dárkové předměty, předměty reklamní či upomínkové; konzervativnější firmy typu Česká televize, České dráhy nebo Národní knihovna se pak drží tradicionelního označení "propagační předměty."

Upřímně, jako dítě jsem si příliš "propagačních předmětů" neužil. Za mých dob se to zkrátka moc nenosilo. Na to navíc musel mít člověk známé nebo zdroje.

Pokud si matně vzpomínám, tak asi nejtradičnějších sběratelských předmětů se u nás dalo pořídit dvoje.

Za prvé - cokoli kolem Vinnetoua! Nevím, jakým zázrakem se podařilo rozjet tenhle "byznys", ale ano, to bylo sběratelské šílení v pravém slova smyslu. Fotografie, diapozitivy, z nich pak všechny možné předměty jako záložky do knih... nedej bože dokonce přímo oblečení... Na víc si, na rozdíl od vás, nevzpomínám.

Za druhé - občas se daly koupit nějaké fotografie hvězd či herců. Vzpomínám si, že jsem měl celý sešit a v něm nalepené popové hvězdy Gottem, Matuškou, Neckářem počínaje a Vondráčkovou a Kubišovou konče. Pak jsem měl také pár filmových mini sad s volnými fotografiemi - byl to třeba film Spartakus nebo Zločin v šantánu, Dodnes mám fotoset s tehdejšími filmovými rolemi Jiřiny Bohdalové. Po její hlavní roli ve filmu Ucho však již žádné další nevyšly... stejně tak jako od Marty Kubišové. Obě umělkyně měly tzv. zákaz. (U Jiřiny Bohdalové se to aspoň netýkalo práce na divadle a v televizi, Marta Kubišová, jak všichni víme, měla ten zákaz dočasný, stejně jako byl "dočasný" pobyt sovětských vojsk u nás.)

Pak byly také jiné "sezónní" dárkové předměty - a to kolem Rychlých šípů, včetně makety legendárního ježka v kleci, než je nemilosrdná normalizace rovněž poslala opět do trezoru. Světlou výjimkou pak opravdu byla nějaká ta fotografie či spíše plakát z koncertu, podepsaný Mistrem či Milostivou paní posléze v zákulisí či při čekání u východu z koncertního sálu nebo z divadla, kdy šlo o podepsaný divadelní program. 

Ale příležitostných dárkových předmětů člověk moc nesehnal. Možná snad s výjimou nějakého toho hokejového nebo atletického mistrovství. Ale třeba v rámci koncertu nějaké výjimečné hvězdy... při dobré vůli, nevím; sám jsem těch takových koncertů mnoho nenavštívil a při těch varhanních v kostelech se to jaksi nehodilo.

Dneska už je pochopitelně jiná doba.

Všichni se naopak předhánějí, aby prodali nějaký ten dárkový předmět, sběratelskou věcičku... A přizinám se, že ani já jsem neodolal a tyto "malé velké maličkosti" si pořídil. Spíše ze zvědavosti, tak trochu maje v podvědomí období, kdy jsem před dávnou dobou 90. let působil jako produkční ve světové reklamní agentuře.

A protože jsem dnes fanda do japonského popu a všeho kolem něj, rozhodl jsem se zvoji zvídavost ukojit právě na této hudební scéně. 

Takže jsem se postupně obohatil třeba o ručník při příležitosti koncertu Around Asia, z r. 2008. Získal jsem světelné koncertní mávátko - nezbytná to dekorace pro návštěvníky koncertů v Japonsku. Mám pochopitelně nějaké ty fotografie či dokonce fotobooklety z koncertů... Mám také dárkový set, včetně prstenu, vydaný jako sběratelskou drobnost jiné skupiny.

A v neposlední řadě jsem obohatil tuto svoji zvědavost a pseudo-unikátní sbírku o tzv. Season´s Greeting - dárkovou kazetu propagačních předmětů při příležitosti roku 2015.

Když jsem dnes balíček rozbalil, v rukou jsem držel luxusní kartonový box. A v něm, úhledně srovnáno, oddleně zabaleno v průhledném obalu: nástěnný kalendář-plakát, sada pohlednic, diář s DVD a stolní kalendář. Vše v prvotřídním provedení, protože svých fandů si hudební skupiny v Japonsku nesmírně váží. Čili další přírůstek do mé sbírky sběratelských předmětů.

Přiznávám, že vedle občas obtížného shánění těchto většinou limitovaných vydání, nic z toho nebylo zcela levné. Na příklad onen Season´s Greeting set mne stál 50$ - v přepočtu cca 1.250,-Kč. A k tomu mi, již několik let úspěšně pijící krev a sající peníze z mé kapsy, vyměřili celníci DPH 262,-Kč a celní pošta shrábla manipulační poplatek dalších 98,-Kč. Z vůle €U.

Nicméně - jako pro každého sběratele - i pro mne jsou tyto ústrky a překážky jen dalším povzbuzením.

Protože kdyby nebylo sběratelů, co by si lidstvo počalo s těmi všemi zbytečnými reklamními, dárkovými či dokonce propagačními předměty?