Bomba a neslavný konec agenta Johnny Englishe
To zakopnutí nohu o nohu jsem podvědomě považoval za upozornění z vyšších míst. "A jéje, to to pěkně začíná," pomyslel jsem si, když jsem vyrážel na setkání s dávným známým do Žiliny - a nemýlil jsem se.
Blahovolně jsem se usídlil na rezervovaném sedadle, těšil se na snídani ve vlaku. Sedíme, čekáme, už máme menší zpoždění, když tu najednou:
"Vážení cestující, prosíme, vystupte všichni z vlaku, zavazadla si nechte na svých místech."
Samozřejmě jsem nebyl jediný, kdo se podivoval. Nicméně jsem, na rozdíl od jiných, neuposlechl druhé části výzvy a uchopil jsem svoji tašku přes rameno. Mám rád své věci u sebe. Inu, někteří cestující - jejichž zavazadla byla uvnitř - dost zazírali, když se jim dveře vagónu zabouchly před nosem. A i když pak skoro všichni dostali svá zavazadla zpět, ozdobená červenou mašličkou, na znamení, že zavazadla prošla kontrolou, jedna cestující své zavazadlo měla ve vlaku buhví kde a v okamžiku svého vystupování z vlaku je nedostala. Prý to pak nějak vyřeší...
Nicméně nyní: stáli jsme, čekali.... kdosi původně nad zpožděním vtipkoval, že snad "strojvůdce nepřišel do práce a čekáme na náhradního"... Jenže legrácky postupně ustávaly, až jsme se od personálu dopravce dozvěděli, že byla nahlášena v našem vlaku bomba. Definitivně smích ustal, když se kolem rojili policisté a vagónem procházeli dva z nich s psovodem.
Na fotografii bohužel není vidět skrz okno, ale věřte mi, že právě v tu chvíli tam ti policisté se psem jsou.
V další fázi nám bylo řečeno, že máme sejít dolů do vestibulu... Po další půlhodině, kterou jsem hladový urval na horkou čokoládu, jsme se dozvěděli, že nástupiště jsou uzavřena...To už jsem zamířil rovnou do fastfoodu... a když jsem pak po této snídani viděl, jak se davy hýbají pryč, protože máme podzemní prostory pod nástupišti vůbec vyklidit, šel jsem ve stopách stewardek a stewardů vlaku, až k prostorám čekárny přepravce.
Pak už jsem jen naslouchal, že všechna nástupiště nádraží jsou uzavřena a nikdo tam nemá chodit a že se čeká na příjezd požárníků a já nevím koho všeho. A my jsme "vesele" čekali v čekárně.
Byl to menší chaos - lidé se neustále ptali kdy to pojede, přičemž trpěliví pracovníci dopravce mohli jen krčit rameny. Slušná fronta se tvořila u přepážek, kde cestující chtěli vrátit peníze. Kdo měl bližší cílovou destinaci a chtěl dopravcem jet, mohli si zpestřit cestování přesunem z Hlavního nádraží oklikou, městskou hromadnou dopravou, do stanice Praha-Libeň, odkud byl vypravován následující vlak po nás... No veselé to bylo. A protože jsem už tak trochu tušil, že by hrozil zmatek, tak jsem důrazně požádal pracovnice dopravce, aby vyhásily, až se pojede, jinak - abych je vhodně motivoval - pokud spoj zmeškám, mi budou muset uhradit celý plánovaný pobyt. K jejich dobré náladě to pochopitelně nepřispělo, ale zafungovalo to bezchybně: odjezd vlaku byl pak oznámen hodně nahlas.
Zkrátím to, protože celou story určitě znáte již z tisku, např. na iDnes. Jen o proti informaci v článku jsme vyjeli se zpožděním 150 minut, které se o dalších 20 minut zvýšilo v mé cílové stanici.
Cesta probíhala příjemně ve společnosti jednak personálu dopravce, jednak mé sousedky, kterou tímto zdravím - kultivované paní se smyslem pro humor a v tu chvíli nesmírně pracovité na notebooku - na rozdíl ode mne. Aby ne. Měl jsem před sebou pár dní zaslouženého volna a tak jsem odpočíval se vším všudy.
Mezi odpočinek bych měl zahrnout i sledování pár filmů, které nam nabízely tablety vestavěné do sedadel před námi (náš vagon měl tzv. uspořádání jak v letadle). Nabídka nebyla nikterak aktuální - cca 3 roky stará. Část filmů jsem sledoval proti své vůli. Jakýsi akční díl novodobého Star Treku a pak nějakou střílečku odněkud ze středního východu - vkus onoho cestujícího byl poměrně jasný.
Já jsem - ovlivněn tímto výběrem - zvolil film Johnny English se vrací. Zvolil jsem jej mimo jiné proto, že mi humor Rowana Atkinsona vyhovuje a také proto, že jsem ten film kupodivu neviděl. Do kina nebyl důvod jít a na nosičích mi unikl. Upřímně - nelituji toho. Film jsem totiž nedokoukal.
Nemám rád, když si tvůrci filmů pletou žánry. Nemám rád, když se mi snaží vnutit dramatický příběh a přitom si hrají na komedii. Velmi často tomu bývá u filmů, které se nepovedly a pak se raději napíše "parodie na horrory" a pod. U Atkinsona vždy jde o humor cílený. Nicméně, dle mého názoru, tvůrci tentokrát přecenili příběh a svoji snahu vyrovnat se bondovkám. Zmizela parodie, zůstalo pár gagů Mr. Beana, kterých bylo jednak zoufale málo, jednak řada z nich nebyla dobrých (spíše odhaduji, že improvizovaných) a nebo byly naroubovány jako humorná tečka zcela vážnému souboji apod. Jak říkám, příběh mne nezaujal, humor příliš nepobavil - film jsem vypnul v polovině příběhu - tím pro mne agent Johnny English neslavně skončil.
Slunná Žilina mne přivítala o to radostněji - byť o proti plánu o tři hodiny později. Se známým jsme se bez problému potkali - užili si skvělý fotbal, kdy Žilina porazila Athletik Bilbao. A následující den nás přivítaly Medzinárodné ľudové umelecké remeslá... s nepřeberným množstvím řemeslných výrobků.
Tady máte na závěr malou foto galerii, včetně unikátního bači ve "folklorních" botaskách.
Foto v perexu: fdb.cz a wikipedie.cz
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Rusko útočilo na zařízení, která zajišťují dodávky plynu do EU, řekl Zelenskyj
Aktualizujeme Sobotní vzdušný útok ruských sil na energetickou infrastrukturu Ukrajiny cílil na plynárenská...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
Povolení stavby do měsíce a online. Úředníci v obavách, mezi stavaři skepse
Premium Místo obíhání stavebních úřadů a shánění razítek k povolení stavby nebo rekonstrukce bude lidem...
Bizarní logistický hlavolam. Trump by šel do vězení i s prezidentskou ochrankou
Americká tajná služba má na starosti ochranu prezidenta, ať už je zrovna v Oválné pracovně, nebo...
Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!
30 uživatelů eMimina mělo možnost otestovat krém na nohy od Manufaktury z kolekce Louka. Pomohl vám na suchou a hrubou pokožku chodidel? Přečtěte...
- Počet článků 1308
- Celková karma 16,43
- Průměrná čtenost 1151x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek