26. Český lev
Inu, těžko může současnou cenu získat někdo, kdo se rozhodl ukončit svoji režisérskou kariéru v r. 1991... Vědomě. Tolik tedy úvodem. Dnes se na celé to hemžení dívám stylem Adiny Mandlové: "Dneska už se tomu směju".
A vzpomenu dvorního kameramana režiséra Karla Kachyni, skvělého českého kameramana valašského původu, Josefa Pávka, který vždy říkal: "Já se na filmy dívám JAKO DIVÁK".
To jsou zlatá slova.
Neskromně se přiznám, že jej napodobuji. Dívám se na české filmy, zahraniční, televizní... a vůbec cokoli audiovuzuálního - jako divák.
Takže jsem jako divák sledoval přímý přenos 26. ročníku Český lev. Přenášela jej z Rudolfina samozřejmě Česká televze a tady jsou moje divácké dojmy.
NEZAČNU po vzoru většiny diskutujících kritikou oceněných filmů a tvůrců. NA ROZDÍL od řady diskutujích se přiznám, že jsem ani jedno z oceňovaných děl neviděl a nemám potřebu tato díla hodnotit.
Důvodů je několik:
- Nemám rád "kino osamělého diváka" - české filmy zapomněly na diváka
- Výjimku tvoří pohádky, občas komedie, které lidi baví a kritici je odsoudí - dneska už neztrácím čas ani tím
- V neposlední řadě: nerad se v kině nudím. A z těch současných filmů pobaví, rozuměj, ZAUJME, málokterý film. Abych kvůli tomu seděl na každé premiéře a zjišťoval, zda mne to pobavilo... ne děkuji. Odborná hodnocení přenechávám Fukovi, Filovi, Spáčilové a jiným aktuálním "on-line" kritikům
- A úplně nakonec: témata letošních filmů - vesměs "novým pohledem" zpracovávající, přesněji učesávající historii - to nejsou moje témata.
TAK CO BYCH DĚLAL V KINĚ nebo ztrácel čas jejich sledováním v televizi.
CO JSEM VIDĚL byl přímý přenos 26. Českého lva.
- Potěšilo mne, že se o proti řadě předcházejících ročníků tvůrci vyhnuli akčním excesům. Žádné show, zjevování se falešných zahraničních umělců...jak jsme to v minulosti zažili.
- Jediný showman - Dan Nekonečný - to umí podstatně lépe a radostněji, že jo?
- Co mne nezaujalo, ba dokonce mi vadilo, byla ůvodní znělka - sledování moderátora Václava Kopty jak se snaží dostat do Rudolfina, to bylo opravdu celé ukoptěné a humoru, ale i zábavnosti v tom bylo pomálu.
- Naštěstí, Václav Kopta je lepší moderátor než showman. Řekl bych, že koukatelnost celého večera padá jednoznačně na jeho hlavu... i když v okamžiku, kdy sklouznul párkrát do "KoptaShow" jsem si říkal, že to si mohl odpustit, ale budiž. Celý večer měl díky němu švih a nemusel přitom zrovna přehrávat, že jde stisknout varovné tlačítko, že uplynul čas...
- Trochu mi vadily "osoby z filmů" předávající ceny, Jako nápad, proč ne, ale jestliže bylo snahou sáhnout po současných filmech, pak to bylo nevýrazné a zavánělo to snobskou nudou.
- Jak se říká, mládí vpřed a tak asi nejživějším elementem byl asi za celý večer mladý Jan František Uher, ze snímku Všechno bude.
- Co mne osobně potěšilo nejvíc, že Cenu za mimořádný umělecký přínos dostala režisérka Věra Plívová-Šimková. Na jejích skvělých dětských filmech vyrostly celé generace.
V rubrice Kultura iDnes najdete článek, kde vše podstatné, stejně jako na stránkách ČT.
A můj celkový názor na soudobé české filmy? Odpovím vám otřepanou větou, starou přes 380 let:
"A přece se točí!"
A že beze mne? Dneska už se tomu směju... ale o tom třeba někdy příště. A v diskusi si pište co chcete. Já tam reagovat nebudu, ani ji v poslední době příliš nečtu. Diskuse jsou vaše názorová a morální vizitka, nikoli moje. Já jsem "svoje" řekl v článku. Děkuji.
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,81
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek