Za dobré vysvědčení knihu!

Znáte ten plakát z Večerníčku O klukovi s plakátu? Já už vysvědčení dávno nedostávám, ale knihy mám stále rád a tak jsem se vypravil na Výstaviště na veletrh Svět knihy.

Co mne opravdu potěšilo, bylo, jak hojně byl veletrh Svět knihy navštíven. Řekl bych, že mohutný mediální atak se organizátorům opravdu vyplatil. Obzvláště se činila za naše poplatky veřejnoprávní Česká televize i ČRO-Radiožurnál. Díky směnnému provozu v práci a po práci občas zapnu oboje.
Televizní kulturní magazín snad denně uváděl upoutávky a rozhovory - dokonce štědře tlumočené zahraniční spisovatele. Rozhlas ve svém pořadu Nad věcí celý jeden pořad věnoval rovněž tlumočenému rozhovoru s německým spisovatelem Philippem Vanderbergem.

Přiznám se, že zrovna tenhle rozhovor i dávné přání konečně nalézt ve svém nabitém životě aspoň jeden den na Svět knihy, a šťastný výpadek sobotního programu, mi pomohly se tam konečně podívat.

Můj dojem byl vcelku příznivý... ne nebojte se, nebyl to první veletrh, který jsem v životě navštívil - byť na knižním jsem byl opravdu poprvé - a tak mne řada věcí nepřekvapila.

Jako třeba rozdávači slevových kupónů hned u vchodu do areálu Výstaviště - než jste došli k onomu Průmyslovému paláci, potkali jste jich asi deset; byl zde ale novátorsky dokonce i jeden čilý "obchodník," který za 50Kč prodával VIP kartičky pro vstup čestných hostů - což bylo velmi levné, neboť jednodenní vstupné stojí 100 Kč. Mezi stovkami návštěvníků jste samozřejmě poznali oblíbené veletržní typy jako "neúnavný sběrač letáků všech a všeho druhu" nebo "uštvaný, alkoholem, cigaretami a probdělými nocemi znavený anonymní autor", novým typem pro mne byl "úspěšný vydavatel - pomlčka - kšeftař". Pak zde byli výhodní kupci: "Mámo, sleva 20%!" Dále nejrůznější sbírka čumilů, ometáků, otravů (zde grafomanů), a pochopitelně i sběratelů podpisů. A velmi příjemné bylo pozorovat zanícené opravdové milovníky knih, rozředěných přirozeně zvědavými návštěvníky a více či méně potencionálními kupci veletrhu (mezi které se dovolím počítat i já).

Program veletrhu (besedy, autorské čtení, autogramiády) jsem nesledoval. Studováním mapky kdo je kde jsem se nezatěžoval. Jednotlivá vydavatelství pro mne splývají do dvou-tří knižních domů v Praze, kam zavítám, když mám potřebu nějakou knihu zakoupit.

Mimochodem, knihy kupuji asi jako lahve vína. Dávám přednost oblíbeným značkám, raději jiskrné červené, ale někdy i lehké bílé. Nebojím se občas experimentovat a zakoupit neznámou značku, kterou - ale i ty ostatní známé - vychutnávám s vědomím, že tohle víno mohu pít napoprvé jen jednou.

Do víru světa knih jsem vyrazil prostě bez přípravy. Bez předsudků. Naplno. Joj..!

Středová část mne uvítala jistou nadměrnou prostorností a poloprázdnotou. Posléze jsem pochopil, že byla určena především zahraničním a cizojazyčným vystavovatelům. Slavné vydavatele typu Penguin nebo Larousse jste zde ovšem najít nemohli.
Naopak jsem ocenil odvahu jednoho francouzského nakladatelství, které se zde poměrně široce prezentovalo. Věřím, že spokojeni byli i vydavatelé ze Saudské Arabie - i když zde působili více než excentricky a exoticky. Nechyběl zastoupením Izrael. Atmosférou a přijetím "jako doma" jsem si připadal v expozici Slovenska - prostě letitá spolustátnost se nezapře. Stejně tak zde bylo zastoupeno sousední Německo a Polsko.
Rusko zde dokonce mělo dvě expozice - přičemž té jedné mi bylo docela líto. Superluxusní knihy v kůži, s emblémy,  v "elegantních krabicích" zde musely stát desetitisíce. Zela téměř českým nezájmem - prostě je to něco jiného než horních ruských sto tisíc, kteří se chtějí doma vytáhnout drahou knihou.
Ani běžná ruská výstavní část se nevyznačovala zcela levnými cenami - nepřevyšovala však v průměru částky několika set korun. Pochopitelně jsem tam potkal hned několik známých Rusů; z nichž jeden - léta zde žijící - se mi hned svěřoval: "Tohle je náš - ruský - typický bordel. Zatímco všichni vystavovatelé mají na knihách uvedeny ceny, tady když se zeptáš tak ti řeknou nějakou sumu. Třeba 500. Tak řekneš 200, oni řeknou 300 a plácnete si... Prostě, ostuda, "uzavřel svůj komentář onen známý.
Zkusil jsem to u životopisu mého oblíbeného režiséra ruských komedií Eldara Rjazanova. Slečna odběhla někam se zeptat na cenu a pak se vrátila se slovy: "Čtyři sta." Prohlásil jsem, že si to rozmyslím a znechucen a bez sebemenší snahy se handrkovat o cenu jsem odešel. Raději si tu knihu nechám z Ruska přivézt. (P.S.: Po skončení veletrhu pak byly všechny knihy z expozice věnovány   z d a r m a   jisté ruské společnosti v ČR. Což mne svým způsobem jakožto celkový přístup znechutilo ještě víc. Takhle se k zákazníkům kultivovaný prodejce zkrátka nechová a celá ta věc mi přijde poněkud dehonestující.)

Pravé křídlo výstavy bylo věnováno jazykům, kartografii, encyklopediím... Tady jsem našel - ejhle - světovou Encyklopedii Britanicu. Už jen pohled na luxusní vazbu v kůži ve mně vyvolával úctu a raději jsem se ani nesnažil zjišťovat cenu. Tuto část expozice jsem prošel poměrně rychle. Ani zde totiž nebylo přeplněno, i když hustota návštěvníků dávala naději na slušný zájem. Mapy mne osobně nezajímají, dva světové jazyky mi celkem stačí a "malé" jazyky, pokud je potřebuji, musím hledat ve speciálkách a ne u českých nakladatelů.  *** Pak mi tam někdo nabízel elektronickou knihu, ale děkuji, za 7,500Kč zůstanu raději u klasiky.  *** Z vystavovatelů v této části se mi do paměti vryl ještě stánek České televize - ne svou objemností, ne svou senzačností - ale spíš svou klasickou neschopností. Uspořádání nic moc, z nabízeného sortimentu snad sice měli všechny knížky, dokonce i pár maňásků - ale hlavní trháky Jů-Hele a Mufa tam neměli. Stejně jako mne klamali, že tam neměli knihu/DVD - se kterou se tak úžasně světoobjevně chlubí ve svém shopu, jak tímto nakladatelským počinem "objevili Ameriku". Nakonec ji ani neměli na výstavě a tak jsem odtamtud odešel bez Létajícího Čestmíra.

Levé křídlo se proslavilo tím, že vyhořelo. A tak namísto něj za pár milionků vyrostl obrovský stan, z vnější strany s namalovaným vyhořelým křídlem budovy. Zevnitř s ocelovou konstrukcí a velmi chatrným větráním.

Při pohledu na ty doslova davy proplétající se mezi českými nakladatelstvími jsem si řekl, že organizátor se musel zbláznit. V teplém počasí, pod stan! ještě ke všemu s nedostatečným větráním... a právě tady se konaly nejen čilé obchody, ale i autogramiády - takže tady člověk proti své vůli trávil víc času než chtěl a než by ve skutečnosti musel.

Nebylo mým úmyslem ulovit nějaký autogram. Bez povšimnutí jsem přešel i autogramiádu mých celkem oblíbených autorů Klímy a Krause. Vlastně jsem vynechal i besedu s Vanderbergem, kterou jsem zaregistroval jen na půl oka, když jsem šel ve střední části Paláce kolem - jen mi někdo hodil informaci, že za hodinku začíná jeho autogramiáda.

Jak říkám, nebráním se různým impulsům - jednu páně Vanderbergovu knihu jsem měl v úmyslu si koupit právě na základě rozhlasového pořadu s ním. Tak proč to nespojit? Zbývala "maličkost" - zjistit,  kdo jej vlastně vydává. Že to bylo nakonec tak jednoduché, bylo pro mne trochu zklamáním - protože jsem dokonce členem klubu tohoto vydavatelství.

Než na autogramiádu došlo, věnoval jsem tu hodinku proplétání se davy. A nahlížením do nabídky.

• Do očí mi padly i prezentující se tiskárny (ne, nebojte se, nešel jsem tam sjednávat vydání nějaké své knihy - beztak jsem žádnou ještě nenapsal).
• Záložky do knihy - nakonec jsem si dvě koupil, z toho jednu pro pozdější návštěvu toho dne jako dárek, stejně jako láhev mešního vína u církevního nakladatelství - opravdu dobrá prezentace :-).
• Potěšilo mne, že dětská kniha není na ústupu.
• V luxusním papíru zápisníčky v tvrdé vazbě - jako milý dárek skončí posléze někde v šuplíku, případně se přesunou k jinému obdarovanému. Počítač, navíc chráněný heslem, se pro "Můj milý deníčku" hodí do dnešní doby mnohem lépe.
• Prodavač "sluníčka" - jeho obrázky malé i velké, kalendář... - osaměle bez zájmu rozdával úsměv kolem jdoucím. Nějak tam prostě se svojí prodejní výstavou nepatřil.
• Obrovské obrazové nakladatelství.
• Nezbytné náboženské blouznění všeho druhu.
• Pár mých oblíbených autorů, různých u různých vydavatelů...

...a celkově trochu nekoncepčnost vydavatelských plánů, v komerční snaze ulovit svého best-seller autora! Někdo totiž vydával snad všechno: beletrii, detektivky, scifi, esoteriku, cestopisy, křížovky, zákoníky, dětské... jak se kdysi říkalo v muzice, bylo to "od Bacha po Vlacha".

Čímž nastal čas se vrátit k "mému" vydavateli a postavit se do náhle vzniklé půlhodinové fronty na autogram. S Mistrem Philippem Vanderbergem (PV) jsem (JÁ) prohodil pár zdvořilých vět - částečně mou troufalou němčinou s použitím tlumočnice z němčiny do češtiny:

JÁ (s idiotským nadšením): - Toto je můj první Vanderberg
PV (tlumočnice): - To jste měl začít jiným románem než Sixtinským spiknutím, Je tam plno latiny.
JÁ (neméně idiotsky, pro změnu chápavě hrdě): - Na střední škole jsem se učil latinu.
PV (tlumočnice): - Pak Vám přeji mnoho příjemných čtenářských zážitků.

Mistr vykrouží svůj autogram a dav se posune o jednoho anonymního čtenáře dál...

...a já odcházím, s pokojem spokojen; veletržní hemžení se pro mne uzavírá, hádejte kde... no samozřejmě v podzemí pravého křídla Průmyslového paláce, kde ulevuji svým nashromážděným zážitkům a konečně mohu svobodně vydechnout z toho nedýchatelného stanu.

Doufám, že příští rok to bude s těmi výstavními prostorami obráceně. Protože napřesrok určitě zavítám zas.