Máme dnes na program hlídání vnučky (3 r.), takže jsem se dostal k četbě "4c" až poté, co večer usnula. Jako domácí barista jsem si připravil late macchiato, aby byla pohoda (a ještě něco k tomu, ale to nesmím napsat, kdyby to náhodou četla moje praktická lékařka ...) a pustil se od čtení. I tentokrát jsem Vám dal přednost před dalším surfováním po internetu. A bylo to opět skvělé čtení. Že mám navlas stejné zkušenost, asi nemusím opakovat; popsal jste nákupní procesy naprosto dokonale. --- Já jsem sice kufr navíc z Egypta nikdy nepotřeboval, zato z Kanady ano. Než jsme tam letěli, strýc Dennis mi kladl na srdce: přijeďte se 4 kufry. Moje žena ovšem usoudila, že stačí dva, a protože ženy mají vždycky pravdu a moudřejší ustoupí - znáte to ... zkrátka jeli jsme tam se dvěma. A jak to dopadlo: příbuzní nám dva své (starší) museli půjčit, tolik bylo věcí, které jsme přes Atlantik vezli. A užívali jsem je ještě léta po návratu. --- Pro dnešek děkuji za toto pokračování a jsem žádostiv dalšího. Přeji klidné dny. (Trochu mě mrzí, že Čechy Vaše autentické postřehy příliš nezajímají, soudě z reakcí v diskusi. Zřejmě je pro ně pobyt u Rudého moře něčím naprosto běžným a samozřejmým, často se opakujícím.)

Děkuji Vám za stálou přízeň.

Inu, podívám-li se z ona a do televize, není v tuto chvíli nic vzdálenějšího než Egypt.

Nicméně, i kdybyste byl jediným čtenářem těchto mých egyptských blogů, i tak by mi stálo za to je napsat.