„S těma španělskejma rytmama jděte do..!“
50lety...M.Faltýn
Asi jsem nevděčník. Nebo blázen. Nebo nemám tu správnou neomalenost a drzost. Slavil jsem 50tiny a tak mne a mého kamaráda jedni naši společní známí ze Španělska pozvali na týden k nim. A že všechno nám hradí. Kromě letenky Praha-Barcelona. Ale jinak vše platí oni: bydlení zdarma, cestování po vnitrozemí, jídlo, pití, zábavu... A ještě se nám budou starat o turistický program.
Byla to reciproční přátelská služba – oni před tím byli 2x v České republice a my jsme jim dělali poctivé průvodce. Člověk by si řekl, že jsme si tohle pozvání vlastně zasloužili a „napracovali“ předem.
Budete se mi smát, ale horší pocity jsem už dlouho v životě nezažil. (Jeden-dva ano, ale s těmi se vám svěřovat nebudu.) Nejsem prostě typ příživníka a když někam jedu, buď na to mám a nebo prostě sedím doma na... však víte na čem, ne?
Byl bych silně nespravedlivý, kdybych řekl, že to nebylo úžasné.
Krásné plážové letovisko Sitges v červnu; i do moře se už dalo jít. A sluníčko svítilo jako divé. Byl jsem, mimochodem, po prvé v životě na nuda pláži, což by mne před tím nikdy nikdo nedonutil – inu v 50ti už člověk si už člověk řekne, že může udělat sem tam nějaký ten kompromis i sám se sebou.
Že se Sitges o své návštěvníky stará, svědčí nepřeberný počet hotelů i hotýlků, restaurací, kaváren, obchodů, pláží; uměleckých výstav, koncertů, představení... a dokonce i jednou do roka přímo na chodníku pořádaný festival květin. Sitges žije pro turisty 365 dní v roce.
V četných sitgeských restauracích se vaří průměrně, dobře i velmi dobře, ale nejbáječněji nám chutnalo v malé lidové jídelně na rohu, kde vařili klasickou španělskou kuchyni – tomatová studená polévka gazpacho a tapas – mix drobných porcí jídel převážně mořské kuchyně.
Byl jsem pozván i do řady barů, včetně takového, kde v úzké uličce pultu se třetí skoro neprotáhl; včetně takového kde byla krátká travesti show a včetně takového, který otvíral až ve čtyři ráno, protože chodit do něj dříve nebylo ve „společenské“ módě a přípustné v sitgeských relativně uvolněných mravech.
Z barů mám jeden zajímavý zážitek – který, kdo něco podobného nezažil, těžko pochopí. Naši hostitelé byli oba Angličané. Na penzi. Paradoxně jsem si rozuměl s jedním z nich, zatímco můj kamarád s tím druhým. Ten "můj" mne dokonce pozval do „svého“ baru. Do „svého“ baru, asi jako v Anglii by mne pozval do „svého“ klubu, kde je členem. Přitom se relativně nic nedělo. Pozval mne na sklenku ginu s tonikem, který jsem si dal, nezávazně jsme pohovořili s majitelkou a dvěma třemi hostitelovými známými – dopili jsme a zase jsme šli.
Ale JAK se to vše odehrávalo! To byl svým způsobem unikátní společenský obřad pocitu, že člověk někam patří, že to patří jen jemu a lidem jemu známým či blízkým, kde pro cizáky není místo. A ti to rychle vycítí, snědí, vypijí objednané co nejrychleji, a jdou si zase honem po svých, protože sem nepatří, zatímco „my“ ano. Byl to povznášejí pocit, být sounáležícím hostem v „anglickém klubu“ – byť to byl španělský bar kdesi v městečku Sitges.
Barcelona, hlavní město Katalánie, je prostě nádherná a jsem rád, že jsem mohl vidět Gaudího katedrálu, olympijské městečko a překvapivě i zoologickou zahradu. Barcelonská vodní říše je skutečně světem sám pro sebe.
Chrám Sagrada Familia je prostě něco úchvatného.
Přístav odkud údajně odjížděl Kryštof Kolumbus, aby objevil Ameriku.
A všímal jsem si i jiných věcí. Třeba výstavy kovových soch zkonstruovaných z odpadu, a nebo lidských oživlých soch na hlavním korzu – nadšenců natřených barvami, navlečených v tom horku do bizardních kostýmů...
Vnímal jsem nejen restaurace, (byli jsme i ve speciální bageterii) ale lidi – ohnivé Španělky i životem unavené krasavice, policisty i řidiče, spokojené rodinky v delfináriu... Vnímal jsem historickou tržnici, ze které až oči třeštily, jak byla barvitá a zajímavá. O všechno jsem se zajímal. Musel jsem působit sám sobě jako potřeštěnec, když jsem se snažil s mým anglofonně slovanským vzděláním postřehnout rozdíly mezi katalánštinou a klasickou španělštinou.
A to nebylo zdaleka všechno. Viděli jste někdy černou Pannu Marii? V katalánských horách je klášter Monserrat, zasvěcený přímo jí. Je to úchvatné místo a ještě úchvatnější byla nedělní mše, kterou jsem tam zažil. A byl to jedním z mých vrcholných zážitků ve španělské Katalánii.
Takže jsem všude procházel, fotil a na všechno se díval, navenek se radoval, ale uvnitř mne hanba fackovala. Přesto že jsou to všechno naprosto neopakovatelně krásné zážitky, moc jsem se z nich neradoval – protože jsem si připadal jak ten kompars zvaný „cannibals“ z počátku americké filmové historie. To byli v době americké krize statisti, kteří ve filmu účinkovali – ovšem nikoli za peníze, aby vlastnili nějaké finanční prostředky, ale jen a pouze za stravu. A tak jsem si všude připadal, proti své vůli, obklopen dobrým přáním, jako ten komparsista hrající „za stravu“. Všechno to bylo úžasné, skvělé, nádherné, a přesto svým způsobem nepatřičné.
A na závěr přidám ještě jednu sladkohořkou vzpomínku, kterou mám na Španělsko – na den mých 50. narozenin. Na mou počest se konala malá oslava. Naši známí využili této příležitosti, aby se setkali se svými známými... a byla to výlučně pánská jízda. Bylo to skvělé. Báječné jídlo i víno, neustále jsem byl obskakován a také pohoštěn, pozván na aperitiv přímo majitelem restaurace. Vrcholem večeře byl pak samozřejmě narozeninový dort.
Následoval slavnostní přípitek a proslovy... a mně začal tuhnout úsměv na rtech z té slavnosti. Ne proto, že by na ní bylo něco špatně zorganizovaného. Ale proto, že ve mně náhle vzrůstal pocit něčeho podivně nepatřičného, nemístného. A asi 10 vteřin jsem pátral, čeho se ten pocit týká. Ve svých pocitech se naštěstí umím vyznat velmi dobře. A tak jsem se velmi rychle dopátral té hořké kapky pelyňku. Zatímco mně všichni gratulovali k 50. narozeninám a já si myslel „proboha, bůhví kolik už je mi to roků“... tak mi s hrůzou v mysli naprosto jasně docházelo, že všichni moji gratulanti jsou v průměru o 20-25 roků starší, samí penzisti – známí našich známých. A já si v tu chvíli připadal naprosto nepatřičně, nepřístojně, a s prominutím, mladě...
O Španělsku si zpívám...
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 2
Třítýdenní cesta do Thajska a Malajsie mi dala tentokrát opravdu zabrat. Působil jsem spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 1
Přiznám se, že teprve nyní jsem jakž takž získal odstup od třítýdenní cesty do Thajska a Malajsie, kde jsem působil spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Český rozhlas slaví 101. narozeniny a zve na Den otevřených dveří
V sobotu 18. května slaví Český rozhlas (ČRo) 101 let od zahájení pravidelného vysílání Dnem...
Byl milý, říkají sousedé o atentátníkovi. Jeho byt s ním prohledalo komando
Sousedé atentátníka, jenž postřelil slovenského premiéra Roberta Fica, se shodují, že Juraj C. byl...
Do Gazy dorazily po americkém provizorním molu první kamiony s pomocí
Do Pásma Gazy se ráno dostaly první dodávky humanitární pomocí přes provizorní molo, které tam ve...
Muž ve Francii se pokusil podpálit synagogu, policisté ho zastřelili
Policie v Rouenu na severu Francie v pátek ráno zastřelila muže, který se pokoušel podpálit...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 1310
- Celková karma 16,13
- Průměrná čtenost 1150x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek