Neběhejte v metru po schodech!
A z normální jízdy po schodech do metra je náhle drama. Protože v prvním okamžiku z šoku jen stojíte a držíte se a držíte palce, aby to dotyčný ustál.
Nuže, za mnou se během jízdy ozval šílený dupot a protáhl se kolem mne mladík sotva dvacetiletý a bral to po schodech dolů během.
Bylo to takovu rychlostí a hlomozem, že jsem z toho zůstal trochu v šoku a jediné co mne v duchu napadlo:
"No, rozbij si dole hubu."
To jsem ještě netušil, že budu mít o pár vteřin později pravdu.
Při pravidelném došlapávání na schody to za běhu pochopitelně šlo. Dotyčný ale zapomněl a podcenil jednak zemskou gravitaci, jednak setrvačnou jízdu schodů, ale i to, že při zajíždění do podzemní části se výškový rozdíl mezi schody zmenšuje na nulu...
Takže si šlápl pěkně zvysoka "nikam"... no a jel. Tedy spadl. Jeho vrstevníci by možná řekli něco jako "hodil tlamu, držku" apod. Kdyby...
...kdyby to nebyla sranda a dotyčný nezůstal otřeseně ležet na zemi, poté, co přistál čelem k zemi.
"Panebože, ať se zvedne," pomyslel jsem si a asi i podvědomě sevřel ruce.
No, nejenže ležel několik dobrých vteřin... Šupu dostal určitě pořádnou, takže byl jak se patří otřesený.
Horší bylo to, že jsme se k němu - bezvládně ležícímu! - nemilosrdně blížili po jedoucím eskalátoru. Přede mnou jedna dvojice, s odstupem já... A to měl ještě kliku, že kromě nás na schodech nikdo nebyl...
Mládenec se najednou začal sbírat, to už kolem nás prošla rychlým tempem dívčina - evidentně jeho přítelkyně. Než k němu došla, sebral se, zvedl se a opřel se otřeseně o masivní kovové madlo oddělující od sebe prostory mezi jednotlivými eskalátory.
Krev z něj kapala téměž bez přerušení...
Dívčina stála u mladíka a hledala po kapsách ubrousky, jak jsem pochopil z jejích slov. Nic neměla, tak jsem vylovil ze své kapsy, podal jí je se slovy: "Zavolejte mu sanitku... Nepodceňujte to." Mladík nebyl schopen slov, ale byl evidentně v dobrých rukách.
Odjel jsem za svými povinnostmi. Ale protože byl souběžně se mnou venku známý, který musel nutně procházet kolem metra, napsal jsem mu co se stalo. A po chvíli od něho přišla zpráva:
"Sanitka přijela před 2 min."
Částečně jsem si oddychl. Ale protože jsem si kdysi za zcela jiných okolností sám podobným způsobem rozbil hlavu, věděl jsem, že mladíka nečeká nic příjemného: důkladná desinfekce, šití rány, rentgen hlavy, možná hospitalizace... ROZHODNĚ měl na nedělní odpoledne jiný program.
A pomyslel jsem si: jak si člověk může zkazit život kvůli nerozvážnosti. Běhat v metru po schodech se rozhodně nemá. Moje rada zní:
BĚHAT V METRU PO SCHODECH? ZAPOMEŇTE NA TO!
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,79
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek