Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Veletrh Svět knihy - to se mi teda "povedlo"!

13. 05. 2017 11:25:45
Určitě to znáte všichni - okolnosti se prostě spiknou proti vám. A přitom: knižní veletrh je pro mne jednou z mála akcí a výstav kam chodívám pravidelně. Ale - nedalo se! I tak jsem stačil nasbírat pár dojmů.

Na Knižní veletrh se vždycky těším. Ten letošní nevyjímaje. O proti loňskému či předloňskému roku jsem si pečlivě ohlídal, kde mám slevový kupón od Knižního klubu a tak jsem letos měl vstupenku za polovic.

Kdybych byl tušil, že bude sotva "za polovic" i moje návštěva veletrhu, možná bych si byl raději koupil plnou.

Hned při příchodu do prostor výstaviště se na mne vrhli "lovci" se slevami. Obvykle tyto akce odmítám. Spíše proto, že tituly, které chci zakoupit, mám pečlivě vybrány předem a slevy od některých knihkupectví mne díky jejich nabídce neoslovují.

Tentokrát jsem se výjimečně nechal odlovit producentem a prodejcem audioknih. Tak nějak jsem byl překvapen, že by dávali zrovna oni slevu. Spíše jsem se chtěl podívat, zda nemají i jiné zajímavosti. A tak se na mne vrhla slečna s mladíkem hned ve dvojici. Trochu to z počátku vypadalo, jak rozhovor dětí v mateřské školce:

- Máte rád audioknihy?
- Ano.
- A znáte firmu .....?
- Znám.
- A chtěl byste slevu na první nákup?
- Bohužel. Na nákup ano, ale ne první - jsem už členem.

Tím se ukončila první část tohoto inteligentního rozhovoru a přešli jsme k dalším dialogům, ze kterých vyplynulo, že

- Nechcete se připojit ke čtenářům a nahrát si kapitolu z audioknihy?
- Copak o to, ale víte - já jsem profesionál. To by nebylo vhodné vůči ostatním.
- No to nevadí, ti nám tu nahrávají rovněž.

A skutečně po chvilce vyšla z nahrávacího minibusu slečna, připomínající jednu z mnoha indiferentních hvězd indiferentních televizních seriálů. Nakonec jsem použil nejtěžší argumentační kalibr:

- Víte, v mé práci chtějí o takových aktivitách vědět předem. Opravdu nemohu.

Slečna se ale nevzdávala:

- No, tak se můžete aspoň zapojit do akce, najet na rotopedu kilometr. Za něj bude poskytnuta sleva 100Kč na audioknihy pro seniory...

To mne trochu pobavilo a plácnul jsem se na své značně kulaté bříško.

- No, děkuji, ale v mém stavu bych měl problém ušlapat i 100 metrů. Ale podívám se na váš stánek uvnitř a rád.

Tím se nasměrovaly mé kroky do pravého křídla výstavního paláce. Tak trochu jsem měl najednou pocit "déjavu". Jako bych se přenesl v podstatě o rok zpátky.

Pak jsem pochopil proč. Výstavní plochy jsou uspořádány "tradičně". Vystavovatelé si nelámali příliš hlavu se změnami a rozmístili vystavovatele zcela tradičně a úplně stejně jako při předcházejících rocích. Inu, řekl jsem si, proč měnit něco co spolehlivě funguje, že?

Výstavní stánek s běháním 1 km jsem našel bezpečně. Ale i kdybych byl odhodlán najet onen 1km, tak pohled na řádící a bavící se omladinu na rotopedu by mne od toho dokonale odradil. Nevadí mi zesměšnit se, udělat si ze sebe legraci, (koneckonců mne v červnu čeká malá role ve filmové komedii) ale vše má své hranice. Posuďte sami.

A tak jsem se raději vydal dál po výstavě. Už při příchodu ne poněkud nepříjemně překvapila jedna věc. A na samotné výstavě uvnitř mne to praštilo do očí znovu. Klece se směrovkami, kde je který stánek.... klece plné starých knih.

Upřímně: knihy chovám ve velké vážnosti. Nepočítaje rané hloupoučké dětství, knihy jsem nikdy netrhal, nečmáral do nich... Dodnes mám řadu knih z dětství. Ano jsou čtené, ale jinak zachovalé. Nikdy bych nenaložil s knihami takto neuctivě. Možná, že si řeknete: aspoň ještě poslouží. Ale knihy jsou podle mne ke čtení a ne aby se z nich vytvářely tyto "nápadité" instalace.

Při prohlížení této části výstavy jsem si na první pohled všiml nápadně nenápadné orientace na mladé čtenáře. Spousta akcí, art dílen, besed, ale i přímo knižně divadelních performancí... Inu jistě to bylo též dáno dobou, kdy jsem na výstavu přišel - krátce po poledni, když školní mládež už má volno. Především tu ale byl patrný nárůst knih pro děti.

A to samozřejmě vedle tradičních vydavatelů. Viditelní byli i ti menší. A je to jenom dobře.

Zajímavé bylo, že takto se prezentoval i stánek České televize. Také zde - viz na horním dvojfoto obrázek vlevo - převažovaly dětské tituly. A zbytek nabídky v podstatě nestál za řeč a trochu mi to přišlo jako u snědeného krámu. Nabídka DVD titulů mizivá, v podstatě nepřitažlivá; ostatní produkce jen tak, co se snad posbíralo ve skladu... Ještě tak hra AZ kvíz. Asi taky leží skladem.

Minul jsem promítací sálek přilepený ze zadu k "České" a moje zraky zamířily na hry a sci-fi. Tato oblast mne vždy přitahovala. Zejména pokud byla spojena s aspekty rozvoje lidstva, jeho etiky, morálky, ale i filozofických, duchovních a kulturních postojů. Mám řadu oblíbených titulů a rád se k nim vracím.

Bohužel je to na druhé straně vyváženo armádou "braku" i braku. A to i od renomovaných autorů.

Dva příklady za všechny.

Miluji "Ocelové jeskyně" Isaaca Asimova. Zamýšlí se v něm nejen nad otázkami lidstva uzavřeného do ocelových, betonových zdí... ale i možné koexistenci člověka s robotem. Nehledě na to, že jde o velmi slušnou detektivku. Ale další dvě pokračování tohoto zajímavého díla je už pouze dějový odpad. Stejně tak např. přeceňovaná velkosérie Nadace.

Obdobně A. C: Clarke zabil pokračováními Vesmírnou Odysseu 2001 a Setkání s Rámou. Jejich pokračování jsou prostě bezmyšlenkovitá, bohapustě akční ale jinak vesměs o ničem.

A tak jsem zamířil k příslušné expozici v naději, že snad najdu něco nového a zajímavého.

A hned vedle byl přilepený prodej sci-fi literatury. Upřímně: trochu jsem se vyděsil. Když se detailně podíváte na zmalovanou prodavačku... Tak vás asi ani nepřekvapí jakou "skvělou" že literaturu tam nabízeli.

No a ten obrázek vpravo - ty úchvatné zombie obálky - je poslední, co jsem mobilem vyfotil. Místním čarodějnicím se to evidentně nelíbilo a ... iPhone se vypnul a nedal se zapnout!

Přiznám se, že jsem trochu podlehl panice. Nejen kvůli "obrázkům z výstavy". Horší bylo co s tím dál?

Nepodařilo se ani připojení k elektrické síti laskavě v infostánku, nepomáhalo pomačkávání tlačítek...

A to jsem na výstavě prakticky teprve začal!

Rozhodl jsem se, že výstavu dokončím aspoň letem světem a zapamatuji si pár postřehů, když už nemohu fotit.

  • Jedním z těch, koho jsem tedy nevyfotil byl Ladislav Frej.
  • I v mezinárodní sekci byla řada vystavovatelů "na svém místě" až na...
  • ...až na to, že jsem tentokrát nepochopil, KDO je hlavním zahraničním hostem. Možná jsem to přehlédl a nedošlo mi to... že by?
  • Na jeho místě, tam kde např. byly posledně arabské státy - se totiž rozkládal Knižní klub.
  • Z různých součástí programu jsem si odvodil, že by to snad mohlo být Rusko - ale jejich expozice byla tak nějak podivně prezentována - inu tento stát se dnes nenosí.
  • V levém křídle byli rovněž tradiční vystavovatelé, ale ty jsem vzal opravdu letem světem.
  • Tam jsem se hlavně pídil po audioknihách. A konstatoval jsem, že i tady začíná docházet k nebezpečné nadprodukci.
  • Nakonec mi slevové ceny přišly spíše stejné jako v běžném prodeji a "sleva" byla v mnoha případech vytvořena jen škrtnutím uměle navýšené ceny ex post.

Posledním zážitkem bylo, že jsem pozdravil režiséra a spisovatele Václava Junka. Vyšla mu nová kniha "Umřít pro film" jak jsem maně odkoukal z titulní stránky, když dával rozhovor místní televizi... Trpělivě jsem postával asi 10 minut až pan Junek rozhovor na kameru dokončí, protože on patří mezi několik málo těch vzácných lidí, se kterými jsem se pozdravit chtěl. Přivítal mne velmi vřele, prohodili jsme pár potřebných slov - shodli se v řadě názorů. A pak už musel na besedu.

A já pospíchal řešit akci mobil.

Ze všech variant, pro které jsem se rozhodoval, jsem zvolil tu že si pořídím dvoj sim kartu. Nevím zda nebudu muset dát iPhone do opravy a tak budu po tu dobu užívat aspoň náhradní mobil, pokud mi v servisu nezapůjčí náhradní přístroj.

Měl jsem štěstí, že z Výstaviště mi jela tramvaj přímo do obchodního centra nedaleko mne, kde jsem věděl, že je můj operátor.

Simka nakoupena, hodlal jsem vyrazit domů, když tu mi padl do oka obchod s iPhony - nevím proč jsem na to zapomněl. A tak jsem se tam svěřil se svým problémem.

Obsluhující mládenec udělal to jediné rozumné co mohl a co mne v panice nenapadlo.

Pokusil se o hard reset.

A naštěstí to zafugovalo! Původní Sim karta ale už byla v tu chvíli mrtvá. A protože můj spolubydlící přítel je poloslepý (což nebrání některým místním diskutujícím pitomcům, aby se o něj neotřeli), někdy mne potřebuje urgentně, požádal jsem zda si mohu zavolat. Telefon nezvedal, protože zrovna masíroval. A tak jsem poprosil, kdyby volal, vyřídit mu krátký vzkaz.

A pospíchal jsem domů vyměnit sim kartu.

Tady už zbývalo "pouze" najít potřebný bodec na vysunutí přihrádky se simkou, provést výměnu... no a hotovo.

Co jsem si tedy nakonec odnesl z knižního veletrhu?

Budete se divit a smát.

Na veletrhu jsem neutratil s výjimkou vstupného ani korunu. Zato jsem si koupil v tabáku u nás doma, při výstupu z metra, časopis Sluníčko s DVD Ovečkou Shaun.

Autor: Martin Faltýn | sobota 13.5.2017 11:25 | karma článku: 11.67 | přečteno: 256x

Další články blogera

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 23.40 | Přečteno: 462 | Diskuse

Martin Faltýn

Už za pár dní první losovačka - Účtenkovka!

Čechům se rozbuší srdce, když slyší pojmy jako sleva, loterie, kolo štěstí... posléze marketingove označované jako Totto Lotto, Tutovka apod. Zařadí se mezi ně také Účtenkovka?

13.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 15.32 | Přečteno: 754 | Diskuse

Martin Faltýn

Nejhezčí pohádky stejně vyprávějí rodiče

Který rodič aspoň jednou nevyprávěl svému dítěti nějakou pohádku! Nemyslím tedy čtení, ale převyprávění nějaké pohádky z paměti a nebo - což je ještě lepší - z vlastní fantazie. Jako třeba dnes.

1.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 10.57 | Přečteno: 210 | Diskuse

Martin Faltýn

Vichřice v Česku zabíjela, ničila rozvody, zastavila vlaky... a mně?

Když se živly rozběsní, je to zlé. Mohli bychom do toho zahrnovat klidně i živly kriminální nebo politické - a někdy nejsou, jak známo, daleko od sebe. Ale jde mi jen o ten živel dnešní: přírodní.

29.10.2017 v 16:28 | Karma článku: 12.42 | Přečteno: 621 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Bedřich Smetana jako xenofob? ... :-)

Bedřich Smetana byl významný český hudební skladatel období romantismu. Pocházel z poměrně zámožné sládkovské rodiny, ale od raného mládí se věnoval hudbě, zejména hře na klavír a kompozici.

22.11.2017 v 10:41 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 187 |

Hermína Muchová

Rozhovor se zpěvačkou Evou Pilarovou

Zpěvačku Evu Pilarovou znají a obdivují všechny generace posluchačů a je bezesporu jednou z pěveckých legend, které bychom si měli za její celoživotní působení v oblasti hudby vážit.

22.11.2017 v 7:30 | Karma článku: 12.50 | Přečteno: 732 | Diskuse

David Rath

Sex s muslimskou princeznou

Román „Řád“ nás přenese do reality změněného života ve vzdálenější budoucnosti. Jediné, co stále zůstává stejné jsou hlavní síly pohánějící lidské osudy a tím i dějiny - moc, peníze a sex.

21.11.2017 v 13:47 | Karma článku: 9.49 | Přečteno: 626 | Diskuse

Iveta Svobodová

Sněhulák

Zašla jsem s dcerou na filmové zpracování Sněhuláka, a abych řekla pravdu, byly jsme obě docela zklamané. Štěstí bylo, že představitel hlavní role, Michael Fassbender, je moc pěkný chlap.

21.11.2017 v 10:15 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 311 | Diskuse

Karel Sýkora

Omeleta udělaná trošku jinak

Omeleta je pokrm, který se vyrábí z rozšlehaných vajec do kterých lze přidat různé přísady. Směs se rovnoměrně rozlevá na rozpálenou pánev a v průběhu smažení už se nemíchá. Smaží se až do doby, kdy je ztuhlá.

21.11.2017 v 9:55 | Karma článku: 4.99 | Přečteno: 133 |
Počet článků 759 Celková karma 16.58 Průměrná čtenost 1429

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy a dosažením 60 let jsem se přiblížil i absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.