Veletrh Svět knihy - to se mi teda "povedlo"!

13. 05. 2017 11:25:45
Určitě to znáte všichni - okolnosti se prostě spiknou proti vám. A přitom: knižní veletrh je pro mne jednou z mála akcí a výstav kam chodívám pravidelně. Ale - nedalo se! I tak jsem stačil nasbírat pár dojmů.

Na Knižní veletrh se vždycky těším. Ten letošní nevyjímaje. O proti loňskému či předloňskému roku jsem si pečlivě ohlídal, kde mám slevový kupón od Knižního klubu a tak jsem letos měl vstupenku za polovic.

Kdybych byl tušil, že bude sotva "za polovic" i moje návštěva veletrhu, možná bych si byl raději koupil plnou.

Hned při příchodu do prostor výstaviště se na mne vrhli "lovci" se slevami. Obvykle tyto akce odmítám. Spíše proto, že tituly, které chci zakoupit, mám pečlivě vybrány předem a slevy od některých knihkupectví mne díky jejich nabídce neoslovují.

Tentokrát jsem se výjimečně nechal odlovit producentem a prodejcem audioknih. Tak nějak jsem byl překvapen, že by dávali zrovna oni slevu. Spíše jsem se chtěl podívat, zda nemají i jiné zajímavosti. A tak se na mne vrhla slečna s mladíkem hned ve dvojici. Trochu to z počátku vypadalo, jak rozhovor dětí v mateřské školce:

- Máte rád audioknihy?
- Ano.
- A znáte firmu .....?
- Znám.
- A chtěl byste slevu na první nákup?
- Bohužel. Na nákup ano, ale ne první - jsem už členem.

Tím se ukončila první část tohoto inteligentního rozhovoru a přešli jsme k dalším dialogům, ze kterých vyplynulo, že

- Nechcete se připojit ke čtenářům a nahrát si kapitolu z audioknihy?
- Copak o to, ale víte - já jsem profesionál. To by nebylo vhodné vůči ostatním.
- No to nevadí, ti nám tu nahrávají rovněž.

A skutečně po chvilce vyšla z nahrávacího minibusu slečna, připomínající jednu z mnoha indiferentních hvězd indiferentních televizních seriálů. Nakonec jsem použil nejtěžší argumentační kalibr:

- Víte, v mé práci chtějí o takových aktivitách vědět předem. Opravdu nemohu.

Slečna se ale nevzdávala:

- No, tak se můžete aspoň zapojit do akce, najet na rotopedu kilometr. Za něj bude poskytnuta sleva 100Kč na audioknihy pro seniory...

To mne trochu pobavilo a plácnul jsem se na své značně kulaté bříško.

- No, děkuji, ale v mém stavu bych měl problém ušlapat i 100 metrů. Ale podívám se na váš stánek uvnitř a rád.

Tím se nasměrovaly mé kroky do pravého křídla výstavního paláce. Tak trochu jsem měl najednou pocit "déjavu". Jako bych se přenesl v podstatě o rok zpátky.

Pak jsem pochopil proč. Výstavní plochy jsou uspořádány "tradičně". Vystavovatelé si nelámali příliš hlavu se změnami a rozmístili vystavovatele zcela tradičně a úplně stejně jako při předcházejících rocích. Inu, řekl jsem si, proč měnit něco co spolehlivě funguje, že?

Výstavní stánek s běháním 1 km jsem našel bezpečně. Ale i kdybych byl odhodlán najet onen 1km, tak pohled na řádící a bavící se omladinu na rotopedu by mne od toho dokonale odradil. Nevadí mi zesměšnit se, udělat si ze sebe legraci, (koneckonců mne v červnu čeká malá role ve filmové komedii) ale vše má své hranice. Posuďte sami.

A tak jsem se raději vydal dál po výstavě. Už při příchodu ne poněkud nepříjemně překvapila jedna věc. A na samotné výstavě uvnitř mne to praštilo do očí znovu. Klece se směrovkami, kde je který stánek.... klece plné starých knih.

Upřímně: knihy chovám ve velké vážnosti. Nepočítaje rané hloupoučké dětství, knihy jsem nikdy netrhal, nečmáral do nich... Dodnes mám řadu knih z dětství. Ano jsou čtené, ale jinak zachovalé. Nikdy bych nenaložil s knihami takto neuctivě. Možná, že si řeknete: aspoň ještě poslouží. Ale knihy jsou podle mne ke čtení a ne aby se z nich vytvářely tyto "nápadité" instalace.

Při prohlížení této části výstavy jsem si na první pohled všiml nápadně nenápadné orientace na mladé čtenáře. Spousta akcí, art dílen, besed, ale i přímo knižně divadelních performancí... Inu jistě to bylo též dáno dobou, kdy jsem na výstavu přišel - krátce po poledni, když školní mládež už má volno. Především tu ale byl patrný nárůst knih pro děti.

A to samozřejmě vedle tradičních vydavatelů. Viditelní byli i ti menší. A je to jenom dobře.

Zajímavé bylo, že takto se prezentoval i stánek České televize. Také zde - viz na horním dvojfoto obrázek vlevo - převažovaly dětské tituly. A zbytek nabídky v podstatě nestál za řeč a trochu mi to přišlo jako u snědeného krámu. Nabídka DVD titulů mizivá, v podstatě nepřitažlivá; ostatní produkce jen tak, co se snad posbíralo ve skladu... Ještě tak hra AZ kvíz. Asi taky leží skladem.

Minul jsem promítací sálek přilepený ze zadu k "České" a moje zraky zamířily na hry a sci-fi. Tato oblast mne vždy přitahovala. Zejména pokud byla spojena s aspekty rozvoje lidstva, jeho etiky, morálky, ale i filozofických, duchovních a kulturních postojů. Mám řadu oblíbených titulů a rád se k nim vracím.

Bohužel je to na druhé straně vyváženo armádou "braku" i braku. A to i od renomovaných autorů.

Dva příklady za všechny.

Miluji "Ocelové jeskyně" Isaaca Asimova. Zamýšlí se v něm nejen nad otázkami lidstva uzavřeného do ocelových, betonových zdí... ale i možné koexistenci člověka s robotem. Nehledě na to, že jde o velmi slušnou detektivku. Ale další dvě pokračování tohoto zajímavého díla je už pouze dějový odpad. Stejně tak např. přeceňovaná velkosérie Nadace.

Obdobně A. C: Clarke zabil pokračováními Vesmírnou Odysseu 2001 a Setkání s Rámou. Jejich pokračování jsou prostě bezmyšlenkovitá, bohapustě akční ale jinak vesměs o ničem.

A tak jsem zamířil k příslušné expozici v naději, že snad najdu něco nového a zajímavého.

A hned vedle byl přilepený prodej sci-fi literatury. Upřímně: trochu jsem se vyděsil. Když se detailně podíváte na zmalovanou prodavačku... Tak vás asi ani nepřekvapí jakou "skvělou" že literaturu tam nabízeli.

No a ten obrázek vpravo - ty úchvatné zombie obálky - je poslední, co jsem mobilem vyfotil. Místním čarodějnicím se to evidentně nelíbilo a ... iPhone se vypnul a nedal se zapnout!

Přiznám se, že jsem trochu podlehl panice. Nejen kvůli "obrázkům z výstavy". Horší bylo co s tím dál?

Nepodařilo se ani připojení k elektrické síti laskavě v infostánku, nepomáhalo pomačkávání tlačítek...

A to jsem na výstavě prakticky teprve začal!

Rozhodl jsem se, že výstavu dokončím aspoň letem světem a zapamatuji si pár postřehů, když už nemohu fotit.

  • Jedním z těch, koho jsem tedy nevyfotil byl Ladislav Frej.
  • I v mezinárodní sekci byla řada vystavovatelů "na svém místě" až na...
  • ...až na to, že jsem tentokrát nepochopil, KDO je hlavním zahraničním hostem. Možná jsem to přehlédl a nedošlo mi to... že by?
  • Na jeho místě, tam kde např. byly posledně arabské státy - se totiž rozkládal Knižní klub.
  • Z různých součástí programu jsem si odvodil, že by to snad mohlo být Rusko - ale jejich expozice byla tak nějak podivně prezentována - inu tento stát se dnes nenosí.
  • V levém křídle byli rovněž tradiční vystavovatelé, ale ty jsem vzal opravdu letem světem.
  • Tam jsem se hlavně pídil po audioknihách. A konstatoval jsem, že i tady začíná docházet k nebezpečné nadprodukci.
  • Nakonec mi slevové ceny přišly spíše stejné jako v běžném prodeji a "sleva" byla v mnoha případech vytvořena jen škrtnutím uměle navýšené ceny ex post.

Posledním zážitkem bylo, že jsem pozdravil režiséra a spisovatele Václava Junka. Vyšla mu nová kniha "Umřít pro film" jak jsem maně odkoukal z titulní stránky, když dával rozhovor místní televizi... Trpělivě jsem postával asi 10 minut až pan Junek rozhovor na kameru dokončí, protože on patří mezi několik málo těch vzácných lidí, se kterými jsem se pozdravit chtěl. Přivítal mne velmi vřele, prohodili jsme pár potřebných slov - shodli se v řadě názorů. A pak už musel na besedu.

A já pospíchal řešit akci mobil.

Ze všech variant, pro které jsem se rozhodoval, jsem zvolil tu že si pořídím dvoj sim kartu. Nevím zda nebudu muset dát iPhone do opravy a tak budu po tu dobu užívat aspoň náhradní mobil, pokud mi v servisu nezapůjčí náhradní přístroj.

Měl jsem štěstí, že z Výstaviště mi jela tramvaj přímo do obchodního centra nedaleko mne, kde jsem věděl, že je můj operátor.

Simka nakoupena, hodlal jsem vyrazit domů, když tu mi padl do oka obchod s iPhony - nevím proč jsem na to zapomněl. A tak jsem se tam svěřil se svým problémem.

Obsluhující mládenec udělal to jediné rozumné co mohl a co mne v panice nenapadlo.

Pokusil se o hard reset.

A naštěstí to zafugovalo! Původní Sim karta ale už byla v tu chvíli mrtvá. A protože můj spolubydlící přítel je poloslepý (což nebrání některým místním diskutujícím pitomcům, aby se o něj neotřeli), někdy mne potřebuje urgentně, požádal jsem zda si mohu zavolat. Telefon nezvedal, protože zrovna masíroval. A tak jsem poprosil, kdyby volal, vyřídit mu krátký vzkaz.

A pospíchal jsem domů vyměnit sim kartu.

Tady už zbývalo "pouze" najít potřebný bodec na vysunutí přihrádky se simkou, provést výměnu... no a hotovo.

Co jsem si tedy nakonec odnesl z knižního veletrhu?

Budete se divit a smát.

Na veletrhu jsem neutratil s výjimkou vstupného ani korunu. Zato jsem si koupil v tabáku u nás doma, při výstupu z metra, časopis Sluníčko s DVD Ovečkou Shaun.

Autor: Martin Faltýn | sobota 13.5.2017 11:25 | karma článku: 16.36 | přečteno: 315x

Další články blogera

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Martin Faltýn

Taky jde na vás jaro?

Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.

22.3.2024 v 9:59 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 206 | Diskuse

Martin Faltýn

Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly

Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!

18.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 28.03 | Přečteno: 3852 | Diskuse

Martin Faltýn

"Chci" nerovná se "Mám právo"

Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.

15.3.2024 v 10:08 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 482 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 8.35 | Přečteno: 246 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 313 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 18.06 | Přečteno: 346 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 1303 Celková karma 14.95 Průměrná čtenost 1155

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy. Překročením 60 let jsem se přiblížil absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...