Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem se učil kouřit (Ke dni zákazu kouření)

31. 05. 2017 7:41:52
"Jak jsem se učil kouřit" je legendární povídka dvojice Šimek-Grossman, kterou jsme všichni milovali. Ne pro to kouření, ale pro ten humor, který z toho vyvěral. A jak jsem se učil kouřit já?

Řeknu rovnou - prabídně. Ba přímo se dá říci, že jsem měl na kouření trochu smůlu.

Pominu-li nějaké to dětské potahování kousku stébla trávy... nějak mne to celé minulo. Nekradl jsem tatínkovi cigarety, nekouřil za školou ani na záchodě.

Upřímně, první cigaretu jsem zkusmo zapálil až v 18 letech na studentské koleji, během studií v prvnm ročníku filmové školy v Moskvě. Tehdy se něco slavilo. A naše česká kolonie studentů se pochopitelně ráda scházela, aby oslav využila. Pilo se a povídalo, když tu jeden ze starších spolužáků, takový trochu provokatér, mne poslal ať prý mu zapálím cigaretu... v kuchyni, jinde oheň nebyl. A očekával moji reakci. Já jsem sice byl vychovaný, nezkažený klouček ze slušné rodiny, ale na druhou stranu jsem se nebál. Tak jsem s cigaretou došel do kuchyně a přinesl ji hořící a onomu spolužákovi ji podal. A nemrknul jsem při tom ani okem, čímž jsem tomu spolužákovi dokonale vypálil jeho škodolibý rybník.

A tím moje kuřácké pokusy nadlouho skončily. Občas jsem si v kruhu kamarádů "zapálil" a potahoval neméně neobratně, jako kdysi to stéblo od trávy. Nikdy jsem nešlukoval, ani to neumím, stačilo mi se "vznášet" ve stylu "když v báru houstne dým". Párkrát jsem zkusil i minidoutník... Kuřák se nikdy ze mne ale doopravdy nestal...

...Až když mi bylo 26 let...

To už jsem pracoval ve Filmovém studiu Barrandov a připravoval jsem si podklady pro film z trampského prostředí. Tehdy v časopise Mladý svět vycházela speciální rubrika Táborový oheň. Velmi pečlivě jsem ji studoval a vymohl si i speciání povolení: přístup k ročníkum Mladého světa před r. 1970. To běžně přístupné nebylo ani v Národní knihovně Klementinum. Panovaly totiž obavy zejména z demokratizujících myšlenek Pražského jara roku 1968. Jiný důvod v tom jednoznačně nebyl.

Samozřejmě, že jsem v Mladém světě nečetl jenom onu rubriku, ale občas jsem si vybrané výtisky náhodně prolistoval. Tak mne zaujal článek... o dýmkách Dunhill. Dokonce tak, že jsem si jej opakovaně přečetl...

...no a uzrálo ve mně rozhodnutí: "Tohle chci zkusit." Koneckonců - Sherlock Holmes také kouřil dýmku.

Z překladové literatury jsem věděl, že lidé kouří z řady důvodů. Aby se uklidnili, protože mají stress, aby se nějak zaměstnali, aby si dodali důležitosti, z frajeřiny... a také pro navození pohody.

Pro toto byla v mých očích dýmka ideálním prostředkem.

Měl jsem to štěstí, že se zrovna v té době dodávaly na trh výborné české dýmky. Jinou bych si sotva mohl dovolit, o pravé "dunhilce" nemluvě.

Z onoho článku jsem věděl, jakou dýmku si vybrat, že by člověk neměl mít jen jednu... jak dýmku zakouřit, jak o ni pečovat. Byla a je to celá věda. Jakkoli jsem si první dýmku vybral náhodou a dodnes ji mám z nostalgických důvodů schovanou. To je ona.

Cožpak, dýmka nebyla problém. Horší to bylo s kvalitním tabákem.

Občas k dostání i aromatizovaná Amfora. O ní jsem věděl už ze studií v Moskvě, kdy jsem ji jako "kontraband" vozil mému ročníkovému profesorovi... od spisovatele Jiřho Marka, kterého pojilo s mým profesorem Jefimem Dziganem přátelství. Ale Amfora se mi zdála přliš aromatická. Tak já jsem se rozhodl zkusit zahraniční čistý holandský tabák. A ten se tehdy dal sehnat jedině v Tuzexu, tedy obchodu s dováženým, tzv. luxusním, devizovým zahraničním zbožím.

Tady se ale dalo nakupovat jen ve valutách nebo za poukázky - tzv. bony. K těm se dostali pouze ti, co pracovali v cizině nebo měli příbuzné v devizovém zahraničí. V zahraničí jsem nepracoval, příbuzných nemaje, nebylo jiné cesty než nákup u překupníka. A tak jsem, klepajíce se starchy, vyveksloval pár desítek tuzexových bonů - zvláštního platidla, v pomětu 1:5, tedy barevné papírky, "poukázky", které jedině v Tuzexu byly jako platidlo.

A zakoupil jsem 50 gramovou plechovku balení Mac Barren.

Upřímně, nikdy nedělám nic polovičatě. Ten článek v Mladém světě jsem si pročetl opravdu pečlivě, dokonce jsem si, tuším, opsal návod, jak správně naplnit dýmku. Nemá cenu se příliš rozepisovat. Svoji první dýmku jsem nemáčel v koňaku, na poprvé jsem ji samozřejmě nacpal příliš neobratně... ale postupem času jsem se to skutečně naučil, také nezůstalo u jedné dýmky, ale v průběhu roku jsem si jich pořídil několik. Nejoriginálnější byla asi dýmka s asi 20 centimetrovým náústkem, kdy jsem mohl sedět v křesle, ruku na opěradle a pokuřovat, aniž bych musel nějak výrazně pohnout rukou.

Pokud se týká samotného kouření: naplnit, "nacpat" dýmku jsem se naučil tak perfektně, že jsem si na stanici tramvaje rozkouřil dýmku, dal si ji do kapsy a po dobrých 20 minutách jsem vystoupil z tramvaje a pokračoval jsem v kouření bez zapálení. Být to už v dnešní době, mohl bych se směle zúčastnit soutěže kuřáků dýmek. V 80. letech u nás snad ani něco podobného neexistovalo.

Po roce ovšem tabák došel. (Z toho vidíte, jaký jsem byl "kuřák", že vykouřit 50gr tabáku mi trvalo skoro rok.) I vypravil jsem se znovu do Tuzexu. Ale malér! Tabák Mac Barren nebyl. A nikdo nevěděl kdy bude, pochopitelně. I vzpomněl jsem si na studentská léta, kdy jsem převážel Amforu a jedno balení v Tuzexu zakoupil.

A tím jsem skončil s kouřením!

Po první dýmce mi neuvěřitelným způsobem opuchlo patro i dásně... dostával jsem se z toho několik dní a s dýmkami jsem z hodiny na hodinu praštil. Už nikdy jsem se k tomu nevrátil, občasné pokusy končily úplně stejně... dokonce i v 90. letech, kdy se Mac Baren začal k nám dovážet. A vytratilo se mi z toho i ono kouzlo pohody.

Možná je to tak lepší.

A tak mi dovolte sem na závěr připojit vyprávění nedostižného a nepřekonatelného Vladimíra Menšíka - O cigaretách.

Věnováno Světovému dni bez tabáku a prvnímu dni platnosti zákona o zákazu kouření.

Autor: Martin Faltýn | středa 31.5.2017 7:41 | karma článku: 16.12 | přečteno: 551x

Další články blogera

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 23.40 | Přečteno: 462 | Diskuse

Martin Faltýn

Už za pár dní první losovačka - Účtenkovka!

Čechům se rozbuší srdce, když slyší pojmy jako sleva, loterie, kolo štěstí... posléze marketingove označované jako Totto Lotto, Tutovka apod. Zařadí se mezi ně také Účtenkovka?

13.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 15.32 | Přečteno: 754 | Diskuse

Martin Faltýn

Nejhezčí pohádky stejně vyprávějí rodiče

Který rodič aspoň jednou nevyprávěl svému dítěti nějakou pohádku! Nemyslím tedy čtení, ale převyprávění nějaké pohádky z paměti a nebo - což je ještě lepší - z vlastní fantazie. Jako třeba dnes.

1.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 10.57 | Přečteno: 210 | Diskuse

Martin Faltýn

Vichřice v Česku zabíjela, ničila rozvody, zastavila vlaky... a mně?

Když se živly rozběsní, je to zlé. Mohli bychom do toho zahrnovat klidně i živly kriminální nebo politické - a někdy nejsou, jak známo, daleko od sebe. Ale jde mi jen o ten živel dnešní: přírodní.

29.10.2017 v 16:28 | Karma článku: 12.42 | Přečteno: 621 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 504 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 373 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 11.93 | Přečteno: 249 | Diskuse

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 24.43 | Přečteno: 784 | Diskuse

Libuse Palkova

Mateřství jako služba Bohu

Myslíte že úloha matky, a vše co mateřství obnáší, je srovnatelné s povinnostmi a prací třeba takového katolického kněze? Na tuhle myšlenku mě přivedla nedávná diskuze na zdejším blogu

22.11.2017 v 8:12 | Karma článku: 11.78 | Přečteno: 404 | Diskuse
Počet článků 759 Celková karma 16.58 Průměrná čtenost 1429

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy a dosažením 60 let jsem se přiblížil i absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.