Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tak už jsem v důchodu - socialistickém

12. 06. 2017 8:08:08
V tom kapitalistickém ještě si musím odkroutit tři roky a osm měsíců. To je další úlitba, kterou kladu na oltář demokracie, vedle předčasně ukončené umělecké kariéry. Opravdu? Co by kdyby..?

Říká se, že každý má v životě nezvratné osudové okamžiky... a je to pravda. Někdy si je připraví on sám, jindy zasáhne náhoda nebo rovnou dějiny.

U mne to bylo všechno dohromady.

Sám jsem se rozhodl, že chci studovat filmovou režii hraného filmu; beze všech předsudků a hlavně protekcí jsem se dostal na studium na filmové univerzitě v Moskvě - protože zasáhla náhoda. V polovině 70. let Ministerstvo školství nabízelo studium v zahraničí a filmová režie byla jedině tam. Prošel jsem si trojím martýriem zkoušek (ministerských, na FAMU a na VGIKu - jak se moskevská univeriza ve zkratce označuje). A pak hurá studovat - bez pomoci rodiny, odkázaný sám na sebe... a pár spolužáků.

No a po pěti letch studia a tří měsících čekání jsem dostal umístěnku - jak bylo tehdy pro zahraniční absolventy zvykem. Dostal jsem šanci začít přesně tam, kde jsem chtěl: ve Filmovém studiu Barrandov. Zatnul jsem zuby a tvrdě pracoval od píky jako asistent. A snažil se budovat si postupně a trpělivě cestu k režisérské profesi.

Aby po 10 letech tamějšího působení byl tzv. Státní film zrušen, r. 1991. My všichni dostali výpověď a já jsem učinil další rozhodnutí, že za daných budoucích podmínek, které jsem spíše tušil, než věděl, filmovat prostě nechci.

Ne, nešlo mi o socialistické myšleky a pod., jak byste si mysleli a jak si to nejen tehdy mysleli mnozí jiní. Na to jsem byl příliš vzdělaný a tvrdohlavý. Hornický film "Figurky ze šmantů" (má jedna humorně laděná povídka v něm, na zahraničním filmovém festivalu lichotivě přirovnávána k filmům Jiřího Menzla) byl nutným kompromisem a tím toto pro mne skončilo. Měl jsem přesně opačné představy co chci filmovat. Snad za všechno vám musí stačit, že zrušení Státního filmu mne zastihlo v tvůrčí skupině, uprostřed předvýrobních příprav na scenáři uměleckého hraného filmu o poslední křižové výpravě.

No a právě tady se ty křižovatky zásadně rozcházejí. Tehdy jsem se rozhodl zcela jednoznačně: žádné ukřivděnosti, žádné nedůstojné pobrekávání o zničené kariéře (tehdy to krásně předvedlo několik čerstvě rehabilitovaných umělců)... a dal jsem si heslo: Konec starých časů, kariéry a iluzí. Odteď to od života beru, jak to přijde. Ovšem, pouze tak, abych se za sebe a svoji morálku nemusel stydět.

A nemohu si stěžovat.

Nenarejžoval (ani nenarežíroval) jsem si miliony. Ale na druhou stranu jsem se důsledně vyhýbal umělecké prostituci, podbízivosti, žebrání o peníze... pokud něco přišlo, dělal jsem to spíš pro radost nebo že mě ukecali, ale zásadně jsem se živil a živím díky svým schopnostem a ne jinak. A co víc - poctivě a důstojně.

Pro mne bylo a je příjemné především cestování. Komu se poštěstilo podívat se prvně na západ rovnou do USA? Na řeckém ostrově Korfu jsem skoro jako doma (8x), podíval jsem se do Malajsie i do vysněného Japonska... a dalších nejen evropských zemí.

A tak jen tak z legrace si říkám, co by asi bylo kdyby?

Tak si představte, že by se tzv. sametová revoluce roku 1989 nekonala... a že bych u filmu ve Státním filmu vydržel. Co by se asi stalo?

Určitě bych natočil film o oné křížové výpravě. Na rovinu říkám, že to měl být film s velkými ambicemi. Dokonce jsem dostal v r. 93 ještě dobrozdání režiséra Františka Vláčila. A on se i nechal slyšet, že kdyby mu to dovolovaly okolnosti a zdraví, že by ten film natočil sám. K tomu jistě netřeba nic dodávat. A už tenkrát jsem si říkal, že je to film na amerického Oskara. Kdo ví?

Určitě bych se vrátil ke scenáři podle knížky mého kamaráda a rovněž zdejšího blogera, spisovatele Aleše Preslera: Beatles se stejně rozpadli. Věčné téma mladistvé revolty... Byla to trochu taková "Formanovina" a to je styl vyprávění, který mne bezesporu baví.

Pak jsem připravoval film z trampského prostředí. Pracně jsem tehdy dával dohromady materiály, podklady a spřádal v podstatě tu nejsložitější formu scénáře: mozaiku z dějových střípků. Stačí chyba a celý obraz je k ničemu. Nu, zůstalo jen u nápadu a řady studií a pár kontaktů.

No a co bylo dál...?

Nevím, zda by se v mém životě vůbec odehrála televizní režisérská epizoda, protože jsem tíhnul spíše k filmu a spolupráce s ČT byla shoda šťastných okolností, kdy náhoda přeje připraveným. Po úspěchu televizní inscenace Tři Alberti a slečna Matylda v r. 1994, (do dnešního dne více než 25 repríz), podle divadelní komedie Miroslava Horníčka, jsem pak měl nápady hned na několik inscenací.

Patřila by sem mimo jiné jedna Grardnerova detektivka s Helenou Růžičkovou v hlavní roli. A také jiná lehce humorná detektivka, pro změnu ve sci-fi provedení. A vím, že i dnes by byla svým způsobem technologií výroby unikátní. To už ale také patří do oblasti "kdyby".

Televizní režírování pro mne pro změnu skončilo zánikem oné televizní tvůrčí skupiny. A - co je rozhodující - tím pádem ztrátou potřebných kontaktů v ČT. I takové jsou cesty Osudu. Naštěstí jsem se tím nijak netrápil, i přes pár dalších nepovedených pokusů o návrat... Mé kroky směřovaly dávno jinam.

Pokud bych zůstal aktivním a činným režisérem, mohl bych mít na svém kontě nějakých 15-20 celovečerních hraných filmů... a záměrně neříkám v tomto směru všechny plány.

Třeba bych to dotáhl i na zasloužilého umělce. Národního určitě ne, protože tento titul se rozdával stále vice hlavně politicky zasloužilým... a to já jsem tiše sabotoval.

A teď bych tedy odešel slavnostně do důchodu. S gratulacemi, možná i s tituly, se slavnostním přípitkem ředitele filmového studia... možná by mne nechali natáčet dále - tehdy se to bralo vše trochu jinak.

Nevím.

Kažodpádně se nenudím a rozhodně si nemohu naříkat. Svou zásadní cestu jsem si vybral sám. A držel jsem se vždycky zásady: nikdy nelituj toho, co jsi udělal, ale toho co jsi neudělal.

Aneb, co má být, má být.

Jo a ještě jedna maličkost: nikdy jsem se nebál udělat si ze sebe legraci.

Závěrem se omlouvám všem slušně diskutujícím, ale protože tento článek je do jisté miry i osobním duševním obnažením se, je zbytečné aby od ním dostávali prostor i chudáci, kteří sledují jediný cíl: plivnout si na dotyčného co nejvíce.
Osobně mne může těšit, že jsem jim aspoň tímto zkazil radost.

Autor: Martin Faltýn | pondělí 12.6.2017 8:08 | karma článku: 32.11 | přečteno: 4613x

Další články blogera

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 23.40 | Přečteno: 462 | Diskuse

Martin Faltýn

Už za pár dní první losovačka - Účtenkovka!

Čechům se rozbuší srdce, když slyší pojmy jako sleva, loterie, kolo štěstí... posléze marketingove označované jako Totto Lotto, Tutovka apod. Zařadí se mezi ně také Účtenkovka?

13.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 15.32 | Přečteno: 754 | Diskuse

Martin Faltýn

Nejhezčí pohádky stejně vyprávějí rodiče

Který rodič aspoň jednou nevyprávěl svému dítěti nějakou pohádku! Nemyslím tedy čtení, ale převyprávění nějaké pohádky z paměti a nebo - což je ještě lepší - z vlastní fantazie. Jako třeba dnes.

1.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 10.57 | Přečteno: 210 | Diskuse

Martin Faltýn

Vichřice v Česku zabíjela, ničila rozvody, zastavila vlaky... a mně?

Když se živly rozběsní, je to zlé. Mohli bychom do toho zahrnovat klidně i živly kriminální nebo politické - a někdy nejsou, jak známo, daleko od sebe. Ale jde mi jen o ten živel dnešní: přírodní.

29.10.2017 v 16:28 | Karma článku: 12.42 | Přečteno: 621 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 504 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 373 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 11.93 | Přečteno: 249 | Diskuse

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 24.43 | Přečteno: 784 | Diskuse

Libuse Palkova

Mateřství jako služba Bohu

Myslíte že úloha matky, a vše co mateřství obnáší, je srovnatelné s povinnostmi a prací třeba takového katolického kněze? Na tuhle myšlenku mě přivedla nedávná diskuze na zdejším blogu

22.11.2017 v 8:12 | Karma článku: 11.78 | Přečteno: 404 | Diskuse
Počet článků 759 Celková karma 16.58 Průměrná čtenost 1429

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy a dosažením 60 let jsem se přiblížil i absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.