Troškovy Čertoviny - co jsem ještě neprozradil z natáčení

Když jsem napsal blog, že jsem si zahrál v nové pohádce Zdeňka Trošky, Čertoviny, věděl jsem, že neprozrazuji zdaleka všechno. Ale někdy stojí za to prozradit ještě trochu víc.

Minule jsem psal více méně o tom, jak jsem se k té roli dostal a představil vám nejen trochu filmového zákulisí, ale i techniku a lidi kolem bezprostředního filmování. Tak to byl minulý blog.

Impulsem pro napsání dalších zajímavostí byl především vzkaz kameramana Čertovin. Původně jsem totiž nenapsal správně jeho jméno. Takže kameramanem je David Ployhar. Využil jsem příležitosti a zeptal jsem se ho, na co že se to vlastně dnes natáčí?

Mám totiž na mysli moment, kdy jsem byl přítomen tomu, jak vedoucí produkce Ivana Lupačová předávala na konci natáčecího dne řidiči krabici, která vypadala jak větší krabice s DVD. Čímž mi došlo, že natáčení na filmový materiál je s největší pravděpodobností minulostí.

Kameraman David Ployhar mi to potvrdil. Napsal mi, že naposledy točil na filmový materiál před sedmi lety. Shodou okolností to byla také "čertovina" a sice pohádka Čertova nevěsta. Dnes se tedy dle jeho slov natáčí vše na video, t.j. v digitálu, v rozlišení 2-4K. Čertoviny se natáčely ve 2K a triky v 3,2K. Jinak - pro znalé - digitálnímu světu se adaptovala i světoznámá firma Arri, tradiční výrobce profesionálních filmových kamer. Tady se použila kamera Arri Alexa 2K. A objektivy se používaly od známé světové firmy Panavision.

A ještě jednoho drobného omylu jsem se dopustil, kterým musím napravit.

Marek Kališ je dlouhá léta pravou rukou Zdeňka Trošky. Začínal u něj jako asistent režie. Projevil však silný tvůrčí potenciál a dnes jej můžete na řadě Troškových filmů najít i jako spoluautora scénáře. Základní Markovu biografii najdete na fdb.cz A to včetně jeho fotografie. Já jsem Marka v zápalu natáčení sám nevyfotil... s výjimkou toho, kdy stojí čelem (a ke mně zády) ke Zdeňku Troškovi a naslouchá co se bude natáčet. Původně jsem ale napsal, že Marek Kališ je pomocným režisérem. Na pohádce Čertoviny ovšem povýšil do role druhého režiséra.

Čím se to liší? Inu, pomocný režisér připravuje hlavně natáčecí místo... v podstatě natáčení organizuje. Druhý režisér má na starosti samostatné natáčení některých záběrů - ať již trikových nebo tzv. výpravných celků, kdy jde hlavně o tzv. ilustrační záběry atmosféry a situací. Šetří tím režisérovi čas a energii. Dále druhý režisér sleduje za režiséra ve spolupráci se skriptkou, zda je vše natočeno dle scénáře a na žádný záběr se nezapomnělo... a rovněž: při natáčení vyřizuje režisérovy pokyny a případně sám dává tvůrčí připomínky, jak pro aranžování objektů v záběru tak také hercům.

Což bylo i v mém případě.

"Martine, zbytečně moc spěcháš, Máš čas... rozehrej si to."

Marek dokonale vystihl jeden z mých "nešvarů" - občas se při hraní zapomenu kontrolovat a místo, abych dodržoval tzv. temporytmus scény a situace, tak se prostě "rozjedu".

No a právě pro takovéto případy jsou "v kompetenci" druhého režiséra, psáno správněji II. režiséra.

A tím je na Čertovinách právě Marek Kališ.

Tady vidíte "záběr" kdy volám výtržníky z křoví, netušíce, že jsou tam schovaní čerti. Ty čerty byste ale na fotografii marně hledali.

Filmuje se totiž střihem.

Jedním z technických filmových "kouzel" je, že film se natáčí po záběrech. Ty se sestřihají do jedné scény a teprve pak vy, diváci, máte ten potřebný dojem z vyprávění příběhu.

Možná znáte i slavné vyprávění Zdeňka Trošky, jak točil ve Slunce, seno s Keliškou její rozhovor se Škopkovou (Helenou Růžičkovou), která ovšem ten den na natáčení nebyla a její záběry se natáčely až druhý den. To ovšem zase nebyla Keliška. A rozčilovala se, jak je to možné, s kým tedy má vlastně mluvit když tam Helena není a nebyla schopna pochopit techniku natáčení. Ani se jí nedivím.

Když se napíše scéna - "velebníček jede s mulou po cestě, když v křoví čekají čerti"... tak se celá situace rozzáběruje. Zpravidla podle významu - důležité momenty v detailu, informační záběry v celku, akční situace v polocelku nebo polodetailu...

Na natáčení se ovšem zpravidla vše musí potřebně zorganizovat. Tady nejde o děj, ale o výrobu filmu, nasnímání záběrů. To by byl pěkný blázinec kdyby se natočil pohled na velebníčka, čili záběr z jednoho směru, pak se přesunula kamera na opačnou stranu natočili se vykukující čerti. Pak by se kamera přesunula zpět na první stranu a natočilo se jak se velebníček rozčiluje... a znovu kameru i celou osvětlovací techniku a zvuk a štáb přesunout na opačnou stranu a natočit posmívající se čerty...

To by v tom byl pěkný organizační guláš.

Ne, ne, vážení.

Kamera se napřed postaví na jedno místo a z něho se natočí všechny potřebné záběry. Pak se postaví kamera na druhé místo a filmuje se vše potřebné z tohoto pohledu. A nakonec se přejde na opačnou stranu druhého místa a dotočí se všechny potřebné záběry...

Že tomu stále nerozumíte? Tak tady máte relativně přehlednou mapu.

1. Z pozice kamery č. 1 - se natočil příjezd velebníčka s mulou a vozíkem. Modrá přerušovaná čára představuje kolejovou jízdu pro kameru.
2. Odtud kamera natočila dojezd velebníčka a zastavení muly. Velebníček vystoupil z vozíku. A rozčiluje se. Nejprve na mulu, pak reaguje na smích z křoví.
3. Natočily se záběry s čerty v křoví, kteří pozorují velebníčka a smějí se mu. Posléze vylézají ven a velebníček před nimi v hrůze ustupuje.
4. Velebníček omdlí mezi stromy - čerti se diví co s ním je a utíkají na vozík.
5. Čerti odjíždějí na vozíku.

Podle scénáře nějakých 25 záběrů. Přesným určením se pak z každého místa natočí všechny potřebné záběry a kamera se pak přesune na jinou pozici... atd.

Takže na následujícím dvoj obrázku si všimněte, že přesně na místě, kde stojím já s mulou, je pak postavena kamera a točí se záběry na čerty v křoví...

Co vám prozradím dál?

Že na příklad když jsme jeli autem z Prahy den před tím večer, tak málem došlo k neštěstí. Před auto nám totiž skočila srna. Naštěstí byl řidič skutečně mistrem volantu a pohotově zareagoval. Dupnul na brzdu a prudce strhnul volant... čímž zabránil srážce. Kdyby k ní došlo, při nejmenším by zrušil auto.

Takhle to s námi jenom cuklo a já jsem, byť připevněn pásem, zajel částečně pod řidičovo sedadlo, brýle mi z nosu odlétly pod sedačku spolujezdce. Pás mi vytvořil - navštěstí ne dlouhotrvající - hezkou "striangulační" rýhu na krku a brýle jsme vydolovali, jakmile jsme zastavili u hotelu.

Ano, i tohle se stává.

A já jsem při příjezdu nezapomněl řidiči poděkovat.

Na natáčení se vstává a odjíždí někdy pěkně brzo. Je to někdy více než 12 hodinová práce. Jako první vyjíždí technika  a catering... pak placový štáb, zatímco herci se líčí a oblékají. Vstává se v pět, v šest... ale někdy i dřív.

Já jsem měl štěstí, že jsem natáčel až druhý obraz scénáře toho dne. Takže jsem si mohl přispat a na natáčení mne odváželi až v půl deváté. Ovšem - snídaně byla až na místě natáčení, zhruba 30 km od hotelu. A když jsem přišel do cateringu:

"Jo, my už připravujeme oběd... Snídaně už není."

Ale protože tohle není klasická restaurace, nýbrž catering pro filmování, jsou kuchařky a kuchaři připraveni připravit cokoli.

"Co byste si tedy dal? Já vám něco připravím."

Vybral jsem si klasická míchaná vajíčka; káva a jiné nápoje byly k dispozici neustále... dokonce jsem si "přilepšil" jedním z pár zapomenutých koláčlů od snídaně...

Inu, jako vždy: je to o lidech.

"Naučím vás jak se řídí mula," převzal si mne štolba, odborný poradce pro natáčení. "Tahle je naštěstí hodná a trpělivá. Takže chce jen jemné zacházení. Stačí opratě jen trochu držet, případně jemně potáhnout směrem, kterým chcete zatočit. Jo, jmenuje se Karlička," představil nás.

Karlička byla opravdu mimořádně klidné, trpělivé a chytré zvíře. Nejdramatičtější s ní bylo pouze otáčení... a to díky tomu, že se musela otočit prakticky na místě. Štolba ji uchopil za oprať a za pokřikování "Čehý-Pr!" jsme se vždy otočili. A pak jsme dojeli na výchozí místo odkud jsme přijížděli a zde se otočili správným směrem a mohli jsme vyjet směrem ke kameře na pokyn přes vysílačku.

Dokonce došlo k lehce komické situaci. Měli jsme s Karličkou jet... jako že přijíždíme. Jenže to byl až skoro poslední záběr, před tím jsme točili, kdy naopak dojedeme na místo, kde seskakuji. Ale při onom následujícím "přijíždějícím" záběru jak jsme jeli, tak se Karlička najednou zastavila. "No to víte," okomentoval to štolba, "ona si pamatuje, kde jsme před tím zastavili." Jak říkám, Karlička byla chytřejší.

No a to by bylo asi vše, co vám ještě prozradím. Děj po mně prozradit nechtějte, kdo s kým chodí stejně nevím - tyhle drby nesbírám. A na samotný film musíte do kina.

Ale abyste neřekli, tak vám ještě nabídnu na videu malou ukázku jak se filmuje. Všimněte si toho hrobového ticha, jak jsou všichni soustředěni. I mobily mají vypnuté, Přinejmenším proto, že při jednom mém začátečním záběru, kdy popoháním stojící Karličku, přišel zvukař za režisérem Troškou a povídá: "V tomhle jetí záběru mám ve zvuku jen vrnění telefonu. Někdo ho zapomněl vypnout. A protože to bylo improvizované, tak to nemůžeme použít." - "No, to nevadí," na to režisér Troška, "tak použijeme některé předchozí jetí. Máme jich dost."

Dost tedy byli i toho, co jsem vám ještě o natáčení filmu Čertoviny prozradil a tady je ta ukázka.