Peníze všem - dej Á-Té-eM.

ATM je ovšem "po našom" bankomat. Nevím proč a odkud se vzalo slovo bankomat a proč se tomu rovněž neříká "Automated teller machine"... O překvapení ale není nikdy nouze.

Já jsem se prvně s bankomatem, tedy spíše s pravým ATM, setkal během své první a zatím jediné cesty do USA v r. 1991. Byl to ovšem bankomat umožňující i vkládání peněz. Takže jsme tímto způsobem na účet mé známé uložili mé peníze. Přeci jen to bylo bezpečnější, než někde chodit s hotovostí nebo peníze nechat v apartmánu.

Pokud si vzpomínám, nijak mne ten ATM nepřekvapil. Spíš jsem si pomyslel, že je to šikovné. (Vůbec se divím, že jsem se během mého pobytu v USA prakticky ničemu nedivil. Spíš jsem obdivoval... - zejména Capitol, ale také třeba Smithonian Institut kde jsem si mohl sáhnut na úlomek z Měsíce, nebo iluminacemi osvětlené vánoční zahrady jedné církve...)

U nás byl první on-line bankomat instalován v r. 1992, Komerční bankou v sídle dnešní České národní banky, v Praze na Příkopě.

Je zajímavé sledovat jak se kde bankomat jmenuje a jaká je jeho historie. Americký patent pochází z 30. června 1960. Měl tehdy zajímavý název "bankograph". V roce 1961 City Bank of New York bakograph experimentálně instalovala půl roku. Ale pak jej zrušila. Překvapivě - jak píší zdroje Wikipedie - nikoli kvůli technické poruše, ale kvůli naprostému nezájmu klientů.

První evropský přístroj na hotovostní platby pak začal fungovat v r. 1967 - u britské banky Barclay´s. Fungoval na papírové šeky podepsané bankovním úředníkem (teller) nebo pokladníkem (cashier). Odtud tedy Automatic Teller Machine. Je zajímavé, že tyto šeky měly bezpečnostní značku v podobě radioaktivního izotopu uhlíku C14. Později tento bezpečnostní prvek byl nahrazen šestimístným PINem.

Bankomat nese označení ATM v mnoha zemích světa, v Kanadě ale např. ABM - automated banking machine. Ve Velké Británii je to Cash Point. A není to zdaleka jediné označení. Jinde vás pošlou hledat třeba cashline nebo tyme machine. Náš název bankomat pochází z původního označení "Bankautomat". Dle údajů z roku 2015 je na světě víc jak 3,5 milionu bankomatů.

Inu, mně vždy stačil jen jeden.

Pominu-li tedy epizodu z cesty do Tokia, kdy jsem zoufale běhal od bankomatu k bankomatu a od banky k bance a snažil se VISA kartou vyzvednout nějaké jeny. Všude to po mně chtělo buď místní platební kartu, v lepším případě čínskou... Až mne jedna, už trochu zoufalého, zkušená úřednice informovala, že tyto karty přijímá pouze - japonská pošta! Což platí do dnes, kdybyste náhodou cestovali do Japonska.

V Evropě, tedy ani v Čechách, problém najít bankomat pro naše platební karty tedy samozřejmě nemáme.

Ale i tady  - pominu-li bezpečnostní aféry - může na člověka čekat překvapení. Jako před pár dny mne, když jsem přišel k bankomatu.

Stál jsem jen a zíral. A jako vždy v situaci, kdy jsem potřeboval urgentně vyzvednout peníze a měl jsem málo času.

Posléze jsem zavolal na linku banky, abych je upozornil na to, co se stalo.

"Dobrý den, jak vám mohu pomoci?" ozval se mi ve sluchátku mobilu příjemný ženský hlas.

"Ne vy mně, ale já vám..." zaskočil jsem danou úřednici. A popsal jí daný stav.

"A kde to je?"

I to jsem jí sdělil, dokonce včetně čísla bankomatu.

"No vy jste perfektní," zaradovala se pracovnice. Bylo mi jasné, že jsem jí ušetřil dost času. "Hned to nahlásím a pošleme tam naše pracovníky."

A tím to vlastně skončilo.

Kromě tedy jedné věci. I přes tu rozbitou dotykovou obrazovku totiž bankomat fungoval! Dokonce mi přišlo, že dotyková obrazovka reaguje lépe než normálně... A dostal jsem nejen peníze, ale i pokladní lístek, ze kterého jsem pak posléze pracovnici sdělil číslo onoho bankomatu.

Ale hlavně, peníze dej všem - á té em!

P.S.: Pokud se chcete o historii bankomatů dozvědět více, doporučuji anglický článek z Wikipedie.