Obrázky ze Švédska I.
Toto je Skockholm. ALE: z teto cesty ja nemam jediny obrazek. Proto vsechny pochazeji ze svedskych odkazu nahttp://cs.wikipedia.org
Omlouvám se, že jsem si z nedostatku fantazie vypůjčil čapkovský název. Ale ony by se ty útržky z týdenní služební cesty do Švédska (či přesněji řečeno Švédského království) stejně jinak nazvat nedaly. Tím spíš, že ačkoliv tedy jsem během této cesty nafotil kolem 300 snímků, „nezůstalo z toho všeho nic než jen pár vzpomínek,“ abych použil jiný citát.
Ta cesta byla pro mne osobně velmi zvláštní a svým způsobem i rozhodující.
Byla to teprve má druhá cesta na Západ (ta první byl měsíční pobyt v USA) a přišel jsem k ní jako slepý k houslím.
„Nechceš jet za mě udělat reportáž do Švédska?“ vybafl na mne jednoho večera skrz alkoholický opar můj kamarád novinář. „Já totiž už mám něco důležitého.“ (Tehdy jsem ještě netušil, že to „něco důležitého“ je vzrůstající kamarádův notorický alkoholismus.)
„A o co jde?“
„Týdenní pobyt ve Švédsku – propagační exkurze po jaderných elektrárnách. Všechno je to placený a ještě dostaneš kapesný. Musíš o tom akorát napsat článek pro náš časopis a udělat fotografie.“
Byl jsem zrovna v krizi a neměl jsem do čeho píchnout. Byla to krize existenční, ale svým způsobem i psychická. Dva roky před tím, jsem obdržel výpověď ze zaměstnání a povolání, kterému jsem zasvětil svůj život a plány na kariéru, to vše prostě skončilo škrtnutím pera. Tehdy mne zachránilo, že jsem si spolu s filmem Jiřího Menzela řekl: „Konec starých časů." a „Ode dneška to budu brát všechno tak, jak to přijde.“ Odmítal jsem se postavit do jedné řady s kňouraly a ztroskotanci, zoufajícími si nad téma „co bych byl mohl býval dokázat, kdyby mne nechali dělat!“ A že jsem jich v oboru zažil dost a dost. Svoje ubrečené kňourání pak prodávali i ve svých prvních tvůrčích počinech nové doby. Nicméně, nebyli schopni se přes to přenést ani v těch dalších výtvorech, a ono „co by kdyby“ se prostě nekonalo a tak po zásluze skončili opět na okraji, utápějící se ve své kvílivé sebelítosti.
Tak přesně tenhle přístup jsem si od samého začátku zakázal! A škrtnutím „mozku“ jsem ukončil své sny, iluze na dosavadní profesní plány. Nebyl v tom pesimismus, nebyl v tom výraz zoufalství. Bylo to reálné (a jak se ukázalo i prozíravé) ocenění dané i budoucí situace. Bylo to přísně realistický a hlavně pragmatický přístup.
Přesto, pochopitelně, aktuální nedostatek peněz i zakázek přiváděl člověka na všelijaké myšlenky a optimismu na duchu nepřidal.
Proto mi kamarádova nabídka přišla nesmírně vhod. A bylo to něco pro mne úplně nového. A co víc, já se nikdy nebál zkoušet nové věci. Zkrátka během snad 14 dnů jsem zabalil saky paky a připojil se ke smečce novinářů, kteří jeli na služební cestu.
Ta cesta nebyla určena vysloveně pro novináře. A měla jednoznačný cíl. Jak by ne. Organizátorem byla naše energetická velmoc, která spolu se Švédsko-Americkou energetickou velmocí pořádala hloubkovou exkurzi po tamějších (t.j. švédských) jaderných elektrárnách a úložištích různého typu jaderného odpadu. Hlavním cílem bylo přesvědčit starosty různých vesniček či měst, aby si nechali ve svém působišti postavit střednědobé úložiště jaderného odpadu.
V té době se už rozbíhal Temelín a proto to bylo víc než aktuální. Celou akci mařily a poněkud předem odsuzovaly k nezdaru dvě věci.
Za prvé, přirozený lidský strach z jaderných elektráren a tím pádem i jaderného odpadu, spolu s mementem Černobylu.
Za druhé, hostitelská švédsko-americká firma sice prezentovala vše skvěle, nicméně v zemi, která se sama rozhodla program jaderných elektráren během několika málo let ukončit. Což, jak jistě chápete, nejen nevzbuzovalo psychologicky dobrý dojem, ale způsobovalo to v podvědomí i otázku: „A nebudou se pak snažit ten jaderný odpad ze Švédska snažit uskladnit u nás?“ (Mohu vás uklidnit, tak jednoduše to nejde – jak se později dozvíte z dalšího mého psaní.)
Pro mne zde vyvstala jiná otázka: „Komu ku prospěchu? A proč se zrovna tahle zahraniční firma tolik exponuje?“ Vývoj mi dal za pravdu. Ona firma se stala významným (spolu?)dodavatelem Dukovan, ale i Temelína, a znamenala pro ni významnou ekonomickou zahraniční investici. Dříve se tomu říkalo export kapitálu.
Takový byl pravý cíl oné cesty a my jsme se jednoho dne v počtu zhruba 20 lidí shromáždili u luxusního autokaru a vyrazili směr Německo, Dánsko a trajektem do Stockholmu.
Usadil jsem se pohodlně se svými saky paky na zadním sedadle a lebedil si. To jsem ještě zdaleka netušil, jaká smůla se mi bude lepit na paty a jak to všechno skončí.
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Ruský útok poškodil hotel v Mykolajivu. Cherson znovu zasáhly drony
Sledujeme online Ruský dronový útok v noci na neděli těžce poškodil hotel v jihoukrajinském městě Mykolajivu. Na...
Na Pardubicku narazil řidič do patníku, značky i stromu. Nehodu nepřežil
V noci na neděli zahynul u Sezemic na Pardubicku pětatřicetiletý řidič. Havaroval se svým vozem BMW...
Jsem dospělý muž, který kandiduje proti dítěti, utahoval si Biden z Trumpa
Americký prezident Joe Biden na sobotní večeři pořádané sdružením zpravodajů v Bílém domě vtipkoval...
Při požáru v bytovém domě v Praze zemřel člověk, na místo vyrazil i speciál Fénix
Při ranním požáru v bytovém domě v Praze zemřel člověk. Sedm dalších lidí muselo být evakuováno,...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 1308
- Celková karma 16,43
- Průměrná čtenost 1151x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek