Obrázky ze Švédska III.
Uvnitr jaderne elektrarny ve Forsmarku. Foto - archiv Internetu.http://www.vattenfall.com/cs-reports/filter.asp?filename=page_00
Hned na vrátnici, která se prakticky vzhledově a typově neodlišovala od těch českých, nás přivítal ředitel jaderné elektrárny. Kde přesně to bylo, už vážně nevím. Někde na severu. Nebo jihu? Vážně se mne neptejte; všechny materiály včetně fotografií jsem po návratu odevzdal onomu kamarádovi, místo kterého jsem jel. A kde to tedy bylo nebylo a ani není důležité pro moje vyprávění. Nepíši článek pro noviny, ale osobní blog. A tudíž nikoli faktografii, ale spíše dojmy.
Hned prvním dojmem, který jsme si odnesli byly dozimetry, které nám byly rozdány. Přítomný ředitel se chvástal už dopředu, že pochybuje, že se se u někoho objeví sebemenší nárůstová hodnota. Nepochybně znal své teritorium dobře. Věděl určitě, že nás povede exkurzní cestou a že se tím pádem vyhneme potencionálně rizikovějším místům – což sám vzápětí otevřeně připustil.
Trochu nás to překvapilo. Ale později jsme pochopili, že to je jedním ze základních komunikačních kamenů jaderné elektrárny - naprostá otevřenost vůči veřejnosti i v těch nejmenších detailech.
A tak jsme procházeli masivním betonovým bludištěm. Princip výroby jaderní energie jsme pochopili všichni celkem rychle a tak jsme se posunovali prostorami celkem bez problémů.
Patřičně na nás zapůsobil pochod přímo kolem „spalovny“ jaderného paliva – mohutných nádrží, nad kterými visely jeřáby. O co víc: jedna z těch nádrží byla zrovna plně otevřená, protože se čistila. Mihlo se mi hlavou, co na to naše dozimetry, ale budete se divit, při závěrečné kontrole ani ťuk.
Nenápadně jsme se blížili k hlavnímu cíli celé exkurze – k střednědobému meziskladu jaderného paliva, tj. na 30-40 let. Dozvěděli jsme se, že zde ve Švédsku mají tzv. mokrý typ – kdy schránky leží pod několikametrovou vrstvou těžké vody. Za takový plavecký bazén by se nemuseli stydět na žádné olympiádě.
„Ne, rozhodně se nehodí ke koupání,“ zažertoval náš průvodce ředitel a my jsme s údivem hleděli do hlubin. Kdesi pod námi (snad 20 metrů?) blikotala světélka aktivních schrán s vyhořelým palivem.
"A co až to budete chtít definitivně uskladnit někde? nemůže se něco stát" zeptal se kdosi všetečně.
"No, to není tak jednoduché. Vše je sice maximálně bezpečné, ale i tak to není taková legrace jak by se zdálo," pousmál se chytře ředitel s vědomím, že tenhle problémek s klidným svědomím odkáže příští generaci.
A pak jsme pokračovali dál prostorami už ani nevím kam, když se to stalo! Pořizoval jsem jakýsi „umělecký“ snímek betonového schodiště, udělal jsem pár kroků a pustil fotoaparát. V tu chvíli se vysmekla jedna z karabinek řemenu, kterým jsem měl fotoaparát zavěšený na krku. A fotoaparát se z výše jednoho metru zřítil na holou extra tvrdou betonovou zem!
Jen to křuplo.
Ztuhnul jsem v šoku. Pak jsem fotoaparát zvedl. Blesk se odlomil od patice. Současně s tím se zploštila samotná úchytka na hranolu fotoaparátu. Stál jsem zdrcený a téměř si jistý, že jsem dofotil.
Masivní konstrukce se vyplatila. Západoněmecký blesk byl nepoužitelný (ale po čase doma opravitelný), zato východosovětský – přesněji ukrajinský fotoaparát fungoval naprosto bez problémů.
Poškozený plášť hranolu neměl nikterak vliv na jeho funkci. Později jsem ještě zjistil, že se trochu hnul objektiv, ale i to mi posléze v českém servisu spravili bez problémů.
Fotit jsem mohl tedy dál. Jenže bez blesku! Jak bez něj uvnitř prostor? Děkoval jsem Osudu, že jsem si vybral tenhle těžký fotoaparát a že se mi neklepou ruce. Bez problémů jsem s ním dokázal v ruce „udržet“ i 1/15, někdy i 1/8 a s opřením jsem si troufal i na ¼ rychlosti závěrky.
Exkurze po elektrárně se jinak velmi vydařila a ředitel byl natolik potěšen, že nám přidal ještě historku o tom jak byli mezi prvními, kdo zjistil, že bouchnul Černobyl, aniž to ještě sovětská vláda vůbec přiznala.
„Zjistili jsme,“ vykládal onen ředitel, „že nám najednou lidi, kteří jdou na směnu do práce, najednou vykazuji nepatrné hodnoty radiace, zatímco zaměstnanci, kteří právě ukončili směnu, mají hodnoty nulové. A dalším zkoumáním jsme zjistili, ze se musí jednat o radiový spad – mrak a odhadli jsme správně i směr, odkud mohl přijít vzhledem k stávajícímu počasí. A tím pádem jsme si mimo jiné vytipovali i Černobyl,“ zakončil tuto historku. A my se mírně „pobaveni“ odebrali do autobusu a pak do hotelu.
Další den mne však čekala další katastrofa. Tentokrát osobního rázu. Obvykle neumím příliš odpočívat, sledování krajiny mne nebaví. A tak jsem si tehdy koupil na tu cestu zcela nového walkmana. A při přejížďkách mezi městy jsem prostě poslouchal kazety – vesměs mluvené slovo - humor.
A jak jsme tak cestovali, náhle se páska začala táhnout. Moje první reakce byla, jestli se nezačala namotávat… Nic. Byla v pořádku. Ani nebyla příliš utažená. Spustil jsem pásku znovu, rozjela se dobře, ale po minutě či dvou se znovu ve sluchátkách ozvalo kvílivé tahání. Evidentně byl tedy rozbitý zcela nový walkman! No to je teda síla! Otráveně jsem zahodil walkmana vedle na sedadlo. Zoufal jsem se koukal z okna a neviděl jsem před sebou nic než „intelektuální prázdno.“ Knížku jsem si v té jistotě, že mám o zábavu postaráno, nevzal žádnou.
Když jsme přijížděli k dalšímu cíli našeho putování, moje nálada poklesla ještě víc. Před námi byla exkurze do úložiště potencionálně a velmi mírně radioaktivního odpadu – typu exponovaných snímků z roentgenů, obvazů se stejných pracovišť apod.
Stál jsem v dlouhé podzemní štole, kam nás zavezl autokar a rozhlížel se po blikavém osvětlení. Tady nebude z fotografování skoro nic! Ani když se opřu a pokusím se o nějaký statický záběr. Jednak nám fotografování nenechali mnoho času, jednak stejně nebylo co fotografovat – černé sudy s výstražnou nálepkou a to bylo vše. Nicméně to bylo další prezentací obezřetného nakládání s odpadem. Utěšoval jsem se, že tyhle prostory případně nějak „okecám“ bez obrázků.
Do třetice mne však po návratu do autobusu čekala ještě další katastrofa.
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Putin přímo nenařídil zabít Navalného, dospěly k závěru americké tajné služby
Americké tajné služby dospěly k závěru, že ruský prezident Vladimir Putin pravděpodobně přímo...
Na britského turistu zaútočil v Karibiku žralok. Muže zranil deset metrů od břehu
Čtyřiašedesátiletý britský turista skončil na jednotce intenzivní péče, když jej u severního...
Kongresmanka z Ukrajiny byla proti pomoci. Zrada, říká její rodné město
Neochota americké kongresmanky ukrajinského původu Victorie Spartzové hlasovat pro balíček pomoci...
Finský vládní poslanec se opil a vystřelil. Ponese následky, vzkázala šéfka strany
Finský poslanec z krajně pravicové Strany Finů, která je součástí nynější vlády, se v pátek zapletl...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 1308
- Celková karma 16,43
- Průměrná čtenost 1151x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek