Jednou za čas je potřeba aspoň na chvíli hodit za hlavu všechny každodenní starosti a vyrazit si "za lepším". Někdy jdete cíleně, jindy je to náhoda. Ale o zážitky není nikdy nouze - Osud vás v tom nenechá.
Zimomřivé zatažené ráno začínáte pohledem na ještě se chladem choulící květ pampelišky.
A pak jdete, kam vás nohy ponesou... třeba do nejpradávnější historie, kdy se teprve utvářely hory a oceány. Jaké to tenkrát bylo? Přesně tuhle otázku si položíte v okamžiku kdy se v metru zadíváte na mramorovou desku obložení. Odráží ty nejpradávnější dějiny ještě ani ne lidstva, ale snad Zeměkoule a určitě Vesmíru.
Pak tedy jedete metrem.
Viděl jsem v metru všelicos, ale aby babička s vnukem dělala prostocviky ve vagónu... Zdvihala nohu a protahovala se jako čáp. Potom udělala pár protáhnutí v pase. A když si sundala bundu, začal jsem se děsit, co bude dál. Dál naštěstí se svlékáním nešla, ale pustila se do propojování rukou za zády...
...s vnoučkem to celou dobu ani nehnulo. Pak se přiblížila jejich výstupní stanice a babča se honem zase navlékla do hazuky a spolu odešli neznámo kam. Člověk měl chuť je v tu chvíli poslat do blázince. :) Metro není tělocvična. Ale vím, že se v metru odehrávají určitě horší a divočejší věci.
Následoval tex-mex oběd. Reklama je zde pochopitelně zakázána. Ale prostředí restaurace nedaleko I. P. Pavlova bylo příjemné, stejně jako obsluha.
O zpestření nabídky se postaral reklamní poutač, že v případě pokud si dáte "x" panáků jisté značky, získáte mini plechovou placatku a za "x" panáků i šátek. Zeptal jsem se, kolik panáků je třeba.
"My si na to nehrajeme," zněla odpověď. "Jeslti chcete šátek, já se klidně podívám jestli tam je."
Šátek jsem nechtěl, ale placatku. "A pokud bude, můžete s ní rovnou přinést i panáka."
Nebyla. A tak se nekonal ani panák.
Ale oběd ano.
V polévce byla malá zrada v podobě skrojku nenápadně vyhlíženící žluté papriky. Pálilo to strašně! Když se chuťové buňky jakž takž uklidnily, polévku málem ještě okořenil holub.
"...a vaše saka vám posere pták!" bleskl mi hlavou známý filmový hit.
Sako neposral, ale málem nafekálnil do polévky. Bestie.
To se prostě v duchu hitu nedá jinak napsat. Trefa byla na stůl, nějaké 4 cm od misky. A holub si klidně hověl dál na stromě, jako by se nechumelilo.
Druhý chod jej naštěstí buď nezajímal nebo momentálne vystřílel všechnu "munici". A nebo usoudil, že okořenění hlavního chodu není prostě potřeba. Ingrediencí pod enchiladou v něm bylo dost a dost.
Slabší povahy reagují na takovéto situace stresem. Nu, s přibývajícím věkem se zvládání stresových situací nelepší. (A mně stačí těch 8 hodin denně zvukařské práce v živém vysílání zpravodajství.) Ale stres je potřeba nějak korigovat... a hlavně: tak dobrý oběd potřebuje dobrou tečku.
Kam jinam než do kavárny?
Tahle byla přímo naproti restauraci a byl jsem v ní prvně v životě. Určitě ne naposled. Nabízejí totiž mimo jiné kávu se zrny kakaových bobů. A kakaové boby v chroupacím provedení miluji. (To mi zůstalo z doby kdy jsem jako asistent režie pracoval na jednom filmu; natáčeli jsme na nákladovém nádraží v Děčíně a rozsypal se jim tam pytel s kakaovými boby. Byl jsem pobídnut ať ochutnám...a od té doby jsem něco jako "kakao-bobový maniak".)
Tady byly boby nakrouhané přímo do vybrané kávy... takže na začátku pijete kávu a zrna vám jemně chroupají v ústech a na konci: pijete prakticky čokoládu.
Prostě to nemá chybu, fakt. Gurmánům doporučuji!
A protože jsem netušil o jakou dobrotu půjde, dal jsem si k tomu ještě zmrzlinu. Jeslti se ptáte, zda i ve zmrzlině byly nakrouhané kakaové boby, pak vás mohu ujistit, že byly :)
Přestože je pošmourno a prší, pro vás je je to pohodový den.
A když se pak trochu vyčasí a na cestě domů vás uvítá rozkvetlá sakura, co víc si pro pohodový den přát.
