Dnes je to patnáct let, co Helena Růžičková odešla

5. 01. 2019 18:00:09
"Staré filmy, výborní herci i herečky, kdo si na ně dnes vzpomene?" - Byla nekorunovanou královnou české komedie. Dnes je to 15 let, co odešla. A až na blízké, nikdo nevzpomíná. Helena Růžičková.

Byla neuvěřitelná herečka. Uměla "okamžitě něco udělat", stejně jako uměla být nesmírně ukázněná v roli, v textu.. a po každé se do své role položila celou vahou své osobnosti i kil, které nosila stejně statečně jako problémy a rány Osudu, které ji v životě potkaly.

Snad o to víc ráda rozdávala smích a humor.

Její umělecký život má několik zásadních etap a žádná z nich nezůstala bez povšimnutí diváky.

Z malých rolí se postupně vypracovala na role přední. Neříkám, že hlavní. Ale byly to role, které zaujímaly významné místo. Za všechny bych jmenoval Heduš - z trilogie Homolkových.

Satirické snímky o pravých českých maloměšťácích - rodině Homolkově - zazvonily jejích živočišným lidstvím v závěru 60. let. A hned tři. 1 - 2 - 3 Úžasně zde vedle komediálních poloh nezapomenutelně svým "lesním tancem" (Helena Růžičková chodila jako malá do baletu) přinesla do příběhu lyriku. Aby se zároveň v pražských bytových scénách změnila v hubatou dryjáčnici... až nakonec v namyšlenou paničku, jejíž důstojnost spláchne pád z můstku do rybníka. A konečně i v náruživou manželku, kdy celou vášeň shodí scénkou se zaseknutým zipem, aby nakonec "PO TOM" uvolněně pronesla: "Do mě ti vstoupil takový klid..."

Bouřlivá léta 70 však přinesla do jejího života až příliš mnoho klidu. Zákaz hrát. Režim nezajímalo, že excelovala v Činoherním klubu, dokonce po boku hostujícího sovětského herce Olega Tabakova v legendárním Revizorovi. Režim zajímalo, že si pouštěla "hubu na špacír". A tak se snažili umlčet.

Kampak ale na Helenu Růžičkovou!

Přes tuto ránu osudu přenesla stylem: "Když mě nechějí zaměstnat jiní, zaměstnám se sama!"

A se synem Jiřím se pustila do estrádní zájezdové činnosti...

...a věřte nebo nevěřte, její pracovní diář byl od té doby stale plný...

...ano i po smrti.

Nikdy nedělala nic napůl. Ani vztahy. Pokud jste se dostali do jejho zorného pole, buď vás milovala nebo nenávadiěla. Nic mezi tím.

Když už se jí podařilo zlomit odpor vedení zábavy socialistické Československé televize, začala nás rozesmávat o Silvestru i v jiných zábavných pořadech.

Aby nakonec překvapila všechny jako úchvatná Anna Urbanová v seriálu z r. 1985, Vlak dětství a naděje. Tuto svojí hereckou polohu završila nakonec o 10 let později rolí Helgy v televizní minisérii Přítelkyně z domu smutku.

A mezitím přišel druhý komediální vrchol její kariéry - milovaná i zatracovaná trilogie Slunce, seno... Dodnes je, na rozdíl od Homolkových, snad každoročně opakována. Vytvořila tady prototyp vesnické ženy tak věrohodně, že jí na besídce jednou řekli: "Neveřím, že nejste z vesnice. To by ženská z Prahy nezahrála."

Helena Růžičková ano.

Ale cokoli bych dál dodával, by bylo jen nosením dříví do lesa.

Závěry kariéry bývají různé.

Poslední film Heleny Růžičkové - Trhala fialky dynamitem - byl obětí nové doby. Doby, kdy se do filmování pouštěl kde kdo. "Novodobé" fimy trpěly značným značným amatérismem a nebojím se toho slova: diletantismem. Absence dramaturgie, rozklad profesionality tvůrců, zásahy "podnikatelského baroka" samozvaných filmových producentů... kdo tehdy počátkem 90.let mohl mít "našetřeny" milióny, aby mohl financovat film?

Byla to jedna velká džungle a Helena Růžičková se ve své snaze natočit film, stala jednou z mnoha obětí. A je tou poslední, komu by se "kvalita" Fialek dala vyčítat.

Spolu jsme pak připravovali - s odstupem času - její poslední film. Vše podstatné se dočtete v tomto mém archivním blogu. (Audioukázky ovšem archivovány nebyly.)

Ani tady na film v oné džungli prostě nedošlo. - I když další pokusy byly... dokonce chtěla přizvat na malou roli Tinu Turner... Nikdy už se nepodařilo ani jeden z projekt dotáhnout do konce.

Závěr jejího života asi znáte: ztráta milovaného syna, posléze manžela a nakonec tři roky bojovala s rakovinou. Vydala o tom i několik knih, kde jí nejbližší přítelkyní byla novinářka a spisovatelka Marie Formáčková; stejně tak jako jí podporu poskytovala i Zdena Weinrichová.

Na Helenu Růžičkovou je ale nejlépe vzpomínat vesele.

Nejenže na "tragickej život byla pes". Ještě i na pohřbu svého manžela, tedy rozsypu jeho popela na zahradě domu ve Slatiňanech, za účasti řady hostů, raději tragédii přešla humorem, když se obrátila na Zdeňka Trošku se slovy: "Neřvi a hlídej, ať nám tady nic neukradnou."

Humor Heleně Růžičkové nikdy nikdo neukradl.

A naštěstí nám zůstal zachován ve filmu, v televizi, v knihách...

A i když mediální svět zapomněl, jsou lidé kteří nezapomínají.

- - - - - - - - -

Poznámka: Název jsem si vypůjčil z osobních stránek Marie Formáčkové a věta z perexu pochází z diskusního příspěvku k blogu Aleše Preslera.

Autor: Martin Faltýn | sobota 5.1.2019 18:00 | karma článku: 22.55 | přečteno: 649x

Další články blogera

Martin Faltýn

Něco napsat musím aneb Hlasujte v anketě iDnes

No, musím něco napsat. Jsem přeplněný psavostí. Krom toho se mi začalo stýskat po mých hejtrech; jistě se neopomenou zvýraznit v diskusi. Takže o čem? Do oka mi padla anketa z kultury iDnes. Tak hlasujte!

15.1.2019 v 16:30 | Karma článku: 7.96 | Přečteno: 234 | Diskuse

Martin Faltýn

Japonsko a Tokio - nikdy nekončící návštěva

Kdo jednou navštívil Tokio, potažmo Japonsko, nikdy už nebude stejný a ani jeho osudy nebudou stejné. A i když si myslíte, že tou cestou všechno skončilo, nenechte se mýlit. Jako já.

11.1.2019 v 12:42 | Karma článku: 11.49 | Přečteno: 279 | Diskuse

Martin Faltýn

Jak na Nový rok, tak po celý rok, Zemane a Babiši

Neboli celý rok bychom měli nemluvit sprostě, nemanipulovat s lidmi, neplést se do řízení svých bývalých firem, neholdovat nadměrně alkoholu... Jak asi vypadají novoroční předsevzetí těchto dvou pánů?

3.1.2019 v 10:30 | Karma článku: 17.54 | Přečteno: 548 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Marek Trizuljak

Tři králové...

V Betlémě jsem slyšel příběh, že když Peršané vtrhli v 7. století do Svaté země, zničili všechny tamní křesťanské stavby. Prý ušetřili pouze betlémský chrám Narození Páně, protože na jeho průčelí bylo vyobrazení perských mágů.

15.1.2019 v 17:49 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 244 | Diskuse

Martin Faltýn

Něco napsat musím aneb Hlasujte v anketě iDnes

No, musím něco napsat. Jsem přeplněný psavostí. Krom toho se mi začalo stýskat po mých hejtrech; jistě se neopomenou zvýraznit v diskusi. Takže o čem? Do oka mi padla anketa z kultury iDnes. Tak hlasujte!

15.1.2019 v 16:30 | Karma článku: 7.96 | Přečteno: 234 | Diskuse

Richard Mandelík

Na houslovém nebi nová dívka

Houslistka SOČR a studentka HAMU Pavla Mazancová (1995) ukázala na svém magisterském koncertu, že si ji máme pamatovat. Pro její moc pěknou hru i půvabný zjev a chování.

15.1.2019 v 7:00 | Karma článku: 7.67 | Přečteno: 253 | Diskuse

Karel Sýkora

Jimmy Jorgensen – Running Up That Hill

"Running Up That Hill" is a song by the English singer-songwriter Kate Bush. It was the first single from her 1985 album, Hounds of Love, released in the United Kingdom on 5 August 1985. It was her first 12" single.

15.1.2019 v 6:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 |

Ivan Rössler

Ticho za Jana Palacha

Ve středu 16. ledna to bude padesát let, kdy se na Václavském náměstí upálil na protest proti sovětské okupaci Jan Palach, tři dny na to na následky svého popálení zemřel. Chtěl bych v této souvislosti napsat o písni Ticho.

14.1.2019 v 9:29 | Karma článku: 20.39 | Přečteno: 550 | Diskuse
Počet článků 842 Celková karma 16.11 Průměrná čtenost 1414

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy a dosažením 60 let jsem se přiblížil i absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

Najdete na iDNES.cz