Aleš Presler (1956 - 2019)

26. 03. 2019 8:08:08
Odchod každého blízkého člověka, přítele i kamaráda zabolí. Když někoho znáte přes 30 let, je to zásah o to bolestivější. Jako v jeho případě: spisovatele, novináře a blogera. Toto jsou má tři setkání s ním.

Aleše Preslera jsem potkal někdy v r. 1985. Dali jsme si schůzku pod hodinami na rohu banky na Štrossmajerovně náměstí. Musel být na nás pohled: on 190 cm já 156cm.

Té schůzce předcházel telefonát, že jsem začínající filmový režisér a rád bych natočil debut podle jeho knížky Beatles se stejně rozpadli.

Podali jsme si ruku a přešli jsme úhlopříčně křižovatku směrem do vinného sklípku, kde jsme se bavili o všem možném... a já jsem nikdy před tím ani po tom v životě už tolik vína nevypil.

Bylo to první setkání a okamžitě jsme našli společný jazyk. Ve víně, v názorech, v práci i v soukromí.

Psali jsme spolu scénář podle jeho knihy. Často jsem jej navštěvoval i doma, v činžovním bytě na Letné, kde se ostatně odehrávala část jeho knihy. Bylo to tedy něco jako studium prostředí. Stejně tak jsem se díky tomu podíval do tiskárny, kde Aleš působil... Stal jsem se občas součástí jeho rodiny, dokonce jsem působil jako "pan chůva" jeho dvěma synům, když nebylo zbytí a Aleš se svou paní Janou šli někam za kulturou. To "chůvování" nebylo složité - kluci byli malí a poctivě spali... byl jsem tam skutečně jen pro případ, kdyby něco.

Aleš byl přesně takový jako jeho kniha. Upřímně kritický, nekonformní a rovný v názorech.

A zůstal takový po celý život, co jsem jej znal a mluvili jsme spolu naposledy ještě po telefonu před dvěma týdny. To už věděl, že má agresivní rakovinu a že mu už života mnoho nezbývá.

Ten film jsme bohužel nenatočili. S měnící se dobou kniha i scénář pomalu přestávaly být něco revoltujícího a originálního. Doba svou otevřeností všechno předběhla a tvůrčí skupina scénář tzv. odepsala.

Pan přišla jiná doba. Státní film Filmového studia Barrandov rokem 1991 skončil a my jsme šli každý svou životní, osobní i pracovní cestou. Jen jsme se občas potkali jako vždy, na sklence vínka či sklenici piva.

Z té "nové doby" se datuje jedna historka. To jeho synové dospívali, končili základní školu. Vypadali téměř jak identická dvojčata. Blonďatí, kudrnatí...

A jednoho dne mi Aleš zavolal:

"Hele, točí se ten a ten film - a jmenoval režiséra - a oni je našli v komparsním rejstříku, jak si před pár lety díky tobě zahráli v pohádce O zatoulané princezně. A že aby si šli zahrát. Že o nic nejde, že prý by stáli jen před nějakým klubem."

"Ježíšmarjá, ani omylem!" vyjel jsem, neb jsem shodou okolností o tom před týdnem mluvil s mou známou, takto pomocnou režisérkou. Strašně si mi stěžovala na produkci. Inu nová doba. Ale díky ní jsem měl také patřičné informace CO je to vlastně za film.

A tak jsem to řekl naplno i Alešovi: "To je film o homosexuálních prostitutech... je to jako napůl realita, a na půl hraný film... ještě by se toho mohl někdo chytit, nedej bože, jako že oni šlapou a prodávaj se chlapům v reálu. To by se s nimi táhlo."

Tím to naštěstí tedy skončilo a já jsem byl rád, že jsem si mohl připsat k dobru jeden skutek. Takovouhle filmovou "kariéru" jsem Alešovým synům skutečně nepřál.

Za pár let poté jsme se s Alešem opět potkali pracovně - a tentokrát díky němu. Začal jsem působit jako režisér ve vysílání pražského televizního zpravodajství. Tehdy jej produkoval Kabel Plus, a později jeho nástupce UPC, to už pod značkou Top Info.

Aleš už tady působil jako renomovaný redaktor nejrůznějších zpravodajských příspěvků, slovem i obrazem. Přitáhl mne sem. Tak jsem se stal režisérem denního vysílání a několika magazínů, živých vysílání "Dobrého jitra" a jiných talk show. Byla to o to zajímavější práce, že tam tehdy byla parta profesionálů z České televize a Aleš byl mezi nimi jako ryba ve vodě.

Oba nás ta práce bavila. Ćasto jsme pak opět spolu intenzivně komunikovali pracovně i soukromě. A když ten projekt převzal Krátký film Praha a posléze kvůli nedostatku peněz skončil, oba jsme své zkušenosti zúročili když se naše cesty opět rozešly.

Já pokračoval v odbavovacím centru UPC pro filmový kanál Hallmark a Aleš působil jako šéfredaktor v měsíčníku Prahy 7, vycházejícím pod názvem Hobulet.

I potom jsme jeden o druhém věděli a nebyl nikdy problém si zavolat, případně se jednou za čas sejít.

A sešli jsme se i do třetice. Právě tady na blogu iDnes.cz Já jsem začal psát od podzimu roku 2008.

Aleš už tady, tuším psal. Rád jsem četl jeho blogy https://presler.blog.idnes.cz/. Byl v nich přesně ten Aleš, kterého jsem znal od roku 1985 - upřímný, kritický, nekonformní - čímž pochopitelně dráždil do posledního blogu z 3. února 2019 své příznivce a ještě více odpůrce.

Žádný další blog už bohužel nenapíše.

Aleš Presler

Aleši, děkuji Ti za všechno.

Foto A. Preslera: profil jeho blogu.

Autor: Martin Faltýn | úterý 26.3.2019 8:08 | karma článku: 38.10 | přečteno: 1772x

Další články blogera

Martin Faltýn

Z Prahy přes Istanbul do Malajsie a zase zpátky - 6

Kuala Lumpur - tak rozmanité město jste neviděli. Pořád tu mám co objevovat. Při letošní návštěvě se mi konečně podařilo navštívit Petronas Towers i jiná místa. Mělo to jednu vadu: bylo to s turistickým maniakem

15.7.2019 v 13:08 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 195 | Diskuse

Martin Faltýn

Z Prahy přes Istanbul do Malajsie a zase zpátky - 5

"Hurá do Malajsie" - Po dvou a půl dnech v Istanbulu konečně do Malajsie! A první cíl? Samozřejmě hlavní město - Kuala Lumpur. A moje "malajská rodina".

12.7.2019 v 10:10 | Karma článku: 11.05 | Přečteno: 246 | Diskuse

Martin Faltýn

Z Prahy přes Istanbul do Malajsie a zase zpátky - 4

"Toulky Istanbulem" - Služebně jsem cestoval přes Istanbul, ale nikdy ne soukromě. Až teď cestou do Malajsie. A je to pohoda se toulat neznámým městem, ale i adrenalin - když se ztratíte!

5.7.2019 v 10:10 | Karma článku: 11.21 | Přečteno: 289 | Diskuse

Martin Faltýn

Z Prahy přes Istanbul do Malajsie a zase zpátky - 3

Kapitola 3. Tajemství istanbulských očí 2 - Cestou do Malajsie jsem se zastavil na 3 dny v Istanbulu. Kdysi jsem přes něj služebně cestoval, tak jsem jej navštívil. A odhalil i jedno tajemství Dnes prozradím, na co jsem přišel.

1.7.2019 v 10:00 | Karma článku: 11.25 | Přečteno: 302 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Z Bronxu - Hip Hop za Maryčkou Magdonovou...

Když už jsem se minule dokutálela až k daleké Jamajce a vyznala se z lásky k hudebnímu stylu - Reggae, budu muset přiznat i další svou hlubinnou sympatii ke stylu, který má s Jamajkou také co do činění.

16.7.2019 v 11:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 82 | Diskuse

Adam Lešikar

Blbinky, to by mu šlo! (díl 15.)

Jsem já vůbec platným členem společnosti, když tak nějak nemám co říct k politické situaci, ani se mi nechce nadávat na poměry? Když já na to pro samý pitomosti prostě nemám čas...

16.7.2019 v 11:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse

Jiří Turner

Kdyby nebylo té kultury… aneb od Nohavici přes Gotta k černé agentce 007

Nejen nekulturní rošády na kulturním ministerstvu, ale i opět přetřásaný konfident StB Nohavica a angažovaný jubilant Karel „Božský“ plní rubriky médií. „Šokující“ zprávy přichází i z ciziny: agentem 007 bude žena a černá k tomu.

16.7.2019 v 11:03 | Karma článku: 12.87 | Přečteno: 367 | Diskuse

Patrik Banga

Jak přežít dietu: Začínám, cíl je šestnáct kilo dolu!

O redukci jsem začal uvažovat, když ručička váhy ukazovala o něco více než 90 kg, což s ohledem na moji výšku znamenalo, že břicho a znalosti ukryté vevnitř již notně přesahují rámec mých kalhot, obleků a košilí. Nastal čas změny!

16.7.2019 v 8:17 | Karma článku: 20.69 | Přečteno: 673 | Diskuse

Helena Vlachová

Starý vtip o KSČ

Na soudruhy lidé vymysleli bezpočet vtipů. Na vedoucí úlohu strany, která sebe nazývala hegemonem. Přejme si, aby se už takový podobný hegemon v naší zemi nikdy neopakoval.

16.7.2019 v 7:38 | Karma článku: 23.76 | Přečteno: 642 | Diskuse
Počet článků 879 Celková karma 12.61 Průměrná čtenost 1380

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy a dosažením 60 let jsem se přiblížil i absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

Najdete na iDNES.cz