Key West (USA) a já

22. 05. 2019 8:08:08
Dovolte mi, abych i já vás pozval do nejjižnějšího kontinentálního místa USA - do Key Westu. Ovšem, v mém případě jde o fotogalerii. Ale i osobní vzpomínky. Tak jak jsem Key West poznal v r. 1991.

Tímto reaguji na blog mého "předřečníka", kolegy blogera Tomáše Flašky. I já mám v tomto směru co nabídnout - především vlastní fotografie a vlastní zážitky. Samozřejmě.

Jak jsem se na Key West dostal? Letecky. Proto mne minula po všech stránkách ona povedená silnice. Letecky je mnohem pohodlnější způsob, zejména máte-li pobytovou základnu ve Washingtonu, jako jsem to měl já. V prosinci 1991. Ráno mělo počasí -4.C a po obědě už na mne svítilo floridské slunce a +22.C V letadle jsem si dopřál i kulinářský zážitek: párek s lívancem a medem. Brr... A když už jsme u těch kulinářských zážitků. Kromě ochutnávky rumu, jaksepatří doutníku a hotelové "kontinentální snídaně" stávající se hlavně z bufetu (párečky, vajíčka, šunka, sýr, máslo, džemík - vše prapodivně umělé) a toastů, jsem zde prvně ochutnal KFC a pro změnu tamější obalovaná kuřecí křídla na medu. Myslím, že kdyby to zavedli i u nás, to by úspěch mělo (na rozdíl od oněch medových lívanců s párkem).

Mezi mé další zážitky nepochybně patří Atlantický oceán. Smočil jsem do něj doslova prsty a dost. Jednak panoval poněkud vítr, jednak - tohle je jiný živel než třeba Šeberák nebo Slapská přehrada! Viděl jsem jak do vody vstoupil atlet - no takový Arnold Schwarzewnegger. Udělal v mohutné vodě asi deset temp asi 1m daleko od břehu, pak se postavil a oddychoval, jako by právě zaběhl stovku. A šel z vody ven. - Tím si u mne tenhle oceán získal jednoznačný respekt a dál jsem jej nepokoušel.

Jízda Old Town Troley autobusem byl zážitek jednak turistický, jednak show. Naše řidička to uměla rozjet, aby byla zábava ("Spropitné vítáno" - hlásá nápis ve voze)... dokonce se zmínila, že snad někde jsou zbytky koleje původní tramvaje? Nedokážu říci, ani na internetu jsem ohledně pravé tramvaje nic nedohledal. Zato jsem našel stránky Old Town Troley. Na jejich videu uvidíte mnohé z toho, co jsem nafotil i já - aspoň vidíte, že vám nekecám, že jsem tam opravdu byl.

Na Mallory Square, kam vás zavezou, tak můžete do obchodu se suvenýry na příklad. Pro mne se to omezilo koupí "pravé" námořnické čapky - jak můžete vidět v galerii na historických foto. Nezapomínejte ovšem, že jsem by o několik desítek let mladší i desítek kilo lehčí.

Tu námořnickou čepici mám dodnes schovanou.

Z návštěvy akvária mne dodnes mrazí v zádech. To není jen tak obyčejný mořský svět, jak to známe, ale tady jsou v nádržích "ty bestie" opravdu chovány a krmeny živě průvodcem. Však to také umí patřičně prodat (tedy pokud tam ještě dnes pracuje, ty bestie ho nesežraly nebo už není v důchodu či ředitelem). Na konci prohlídky si odvážlivci mohli pohladit malého žraloka. No, jeho kůže byla taková hladko-drsná... asi jako když dostanete zimnici...

Tu jste ostatně mohli dostat i při výletu na lodi. Pokud zrovna nepatříte mezi milovníky potápění, paraglidingu apod. Takže takový poklidný výlet na lodi s proskleným dnem... ovšem nesmí to moc houpat, že? Kupodivu mi bylo lépe v podpalubí než nahoře. Protože vítr foukal na naše poměry dost. Ovšem takové ty pravé hurikány sleduji raději maximálně tak v televizním zpravodajství.

Návštěva Hemingwayova muzea byla srovnatelná s návštěvou kostela (ten byl ovšem uzavřen). Procházíte slavnostně podivnými místnostmi, jsou poněkud zklidněné, ztemnělé... kupodivu i chladné. Ani se vám nechce věřit, že je venku slunečno a teplo. Občas vám pod nohama proběhne nějaká ta šestiprstá kočka... opravdu, počítal jsem to. Kočky - jako ostatně pravé kočky - před fotoaparátem, nepostojí, neposedí... Vyfotit i tu jednu byl učiněný zázrak (viz galerie).

Jenže ten víkend na Key Westu uplyne náramně rychle. Kdepak ochutnávat nějaký noční život! Nejvyšší čas se vrátit.

Za ten měsíc v USA jsem nasbíral nemálo zážitků. Někdy o tom všem opět napíšu. A pokud se týká suvenýrů... Kromě oné námořnické čepice to byla třeba vlajka USA, pár drobností z NASA expozice ve Smithonian institutu, našel by se nějaký ten hrníček i jiné suvenýry, ražená památeční mince z new yorského Emprie State Buildingu, tričko (které jsem už dávno daroval a pak také kniha poezie a časopisy, včetně dvou čísel jakýchsi čtenářských receptů. K tomu všemu se určitě vrátím... jen to najít.

Pokud se vám nezdají fotografie ideální: fotoaparát nebyl žádný zázrak. A vězte, že jde o nascanované diapozitivy z kinofilmu. Jsou staré téměř 30 let a jedině díky tomu, že je to Kodak, si uchovaly svoji kvalitu. Zato jsou ta foto všechna moje. Užijte si je v galerii.

Autor: Martin Faltýn | středa 22.5.2019 8:08 | karma článku: 14.12 | přečteno: 404x

Další články blogera

Martin Faltýn

Ať to udělá ten druhý

Kdo? Jak? Proč? Jaký druhý... Tuhle otázku si občas kladu když... rozmlouvám sám se sebou. Ne, naštěstí (pro některé naopak, že?) netrpím ani schizofrenií ani samomluvou. Takže proč ten druhý?

15.6.2019 v 8:08 | Karma článku: 9.13 | Přečteno: 257 | Diskuse

Martin Faltýn

Znáte je?

Na fotografii je skupina hudebníků z Karlova mostu. Někdy z druhé poloviny 80.let. A já se ptám, zda je neznáte nebo neznáte jejich osudy. Proč?

29.5.2019 v 8:38 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 582 | Diskuse

Martin Faltýn

"Ať vám to šmakuje!"

S těmito slovy nám podala prodavačka ve stánku košík jahod. Převzal jsem jej a těšil se na zahradnické jahody. Vypadaly skvěle. Jak budou chutnat? Pardon, šmakovat? Takže dnes žádné Eurovolby, ale jazykový skoro koutek.

24.5.2019 v 12:10 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 835 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Marek Síbrt

Bełżec - peklo na zemi, kde docházejí slova i dech

Malá malebná vesnička skrývá děsivou minulost. Historik J. T. Gross pobouřil velkou část Poláků, když uvedl, že část bohatství místních vznikla díky parazitování na těch nejslabších, kteří se ocitli v největším ohrožení - Židech

19.6.2019 v 11:58 | Karma článku: 30.06 | Přečteno: 2427 | Diskuse

Ladislav Větvička

Z Ungvaru do tokajske dupy aneb "Každy Maďar može za to, že je Maďar"

Probudil sem se ve starem uherskem městě Ungvar. Kdysik to bylo slovanske město, osidlene Bilyma Chorvatama, keři na břehu řeky Už vybudovali pevnost a městske sidlo.

19.6.2019 v 11:11 | Karma článku: 36.79 | Přečteno: 1667 | Diskuse

Radek Mikulka

VZHŮRU DO ASIE || 60 hodin na cestě

Ahój! My jsme Mikulkovi. Milujeme objevování, zvýšenou hladinku adrenalinu a sebe navzájem. Občas tropíme mikulkoviny, ale jinak jsme docela obyčejná rodina, která se rozhodla žít né tak docela obyčejným životem.

19.6.2019 v 10:43 | Karma článku: 5.96 | Přečteno: 223 | Diskuse

Jan Lunga

Jak rychle zbohatnout a přitom ještě udělat dobrý skutek

Před několika dny jsem se vrátil z poznávací cesty dvou bývalých sovětských republik – z Gruzie a Arménie a rád bych vám touto cestou o nich podal svědectví a snad i určitá doporučení

18.6.2019 v 10:58 | Karma článku: 18.83 | Přečteno: 809 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 18. - Dovolená od A do Z - část 1/2

Stručná encyklopedie cesty do nejuzavřenější země světa od původního nápadu přes odjezd, přílet, klanění sochám vůdců až po památky, hory, moře a lunaparky. Dozvíte se, jak se budete a nebudete pohybovat, co budete jíst...

18.6.2019 v 7:31 | Karma článku: 21.64 | Přečteno: 767 | Diskuse
Počet článků 873 Celková karma 13.88 Průměrná čtenost 1387

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy a dosažením 60 let jsem se přiblížil i absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

Najdete na iDNES.cz