Z Prahy přes Istanbul do Malajsie a zase zpátky - 12

8. 09. 2019 8:09:19
Čím víc se blížil konec našeho závěru dovolené na Kota Kinabalu, v Sabahu, v Malajsii, tím spíš nastal čas myslet na drobné nákupy, případné dárky. Tak jsme se na ně vypravili. A čekal nás nejen nákupní zážitek!

Dříve či později většinu turistů zachvátí nákupní horečka. Ne tak mne. Já už totiž s nákupní horečkou přjíždím. Lépe řečeno, mám poněkud jinou psychologii. Nevrhám se do víru nákupů na poslední chvíli, ale když mi osud do cesty přivede možnost nakupování, tak tak zvaně "vytěžuji". Neboli hledám, co je zajímavé či vhodné koupit teď, ale třeba už i na vánoce.

Samozřejmě občas podlehnete a koupít nějaké blbosti nebo "echt suvenýry" - čili ideální lapače prachu. (Na tom je založena přinejmenším polovina turistického prodeje.)

Jindy si namlouváte "výhodnou koupi" - přinejmenším do té doby, dokud si cenu nepřepočítáte na české peníze - ať už je to v tzv. Duty Free nebo místním obchodním centru.

Ješte tak výhodně nakoupíte na místním bazaru.

Na Kota Kinabalu (hlavní město malajsijského státu Sabah) je několik obchodních center. My jsme navštivili tři největší z nich (čtvrté, Oceanus Waterfront Mall, bylo v době naší návštěvy ještě ve výstavbě).

No a zbytek už pochopitelně záleží jak na vašich časových možnostech a zájmech, tak na vaší kapse. Za nás vás mohu ujistit, že jsme všechna tři obchodní centra prozkoumali velmi důkladně.

V tom nejstarším, Centre Point Sabah, jsme ale příliš času netrávili. Jednak proto, že jsme tam byli první den pobytu. Za druhé, charakterem to spíš připomínalo starší typ "obchoďáku", který se snaží modernizací přizpůsobit dnešní době a přece se propadá poněkud do podoby bazaru. Kdo pamatujete a znáte naše socialistická nákupní centra, víte o čem mluvím. Tady jsme toho také mnoho nekoupili. V jednom stánku s lidovou tvorbou jsme koupili jeden příjemný kvalitní sarong. To bylo celé.

Mým oblíbeným byl Sabah Suria. Podíval jsem se do něho dokonce dvakrát. Po prvé i na podruhé, když moji přátelé jeli lodí se koupat na ostrovy. Tady jsem mimo jiné objevil docela originální nápis:

A konečně, třetí nákupní centrum, v té době nejmodernější Imago, bylo naším nákupním cílem prakticky dva dny před odletem...

Hned u vchodu nás uvítala nabídka dortů.

Protože jsme milovníci sladkého, odolávali jsme jen těžko, to mi věřte. Ale museli jsme, jinak bychom se "zasekli" hned v prvním obchodě a unaveni cukrem bychom se pak dál jen těžko přesunovali. I tak to bylo náročné.

Pokud se pamatuji, malajský přítel si tam koupil dvě trička za cenu jednoho. Jednak to byla opravdu dobrá cena na značkové oblečení; jednak to byla kvalita, kterou u nás běžně nekoupíte. Navíc, tím, že je snědé pleti, musí velmi pečlivě vybírat barevné kombinace a odstíny, aby v tom vypadal dobře. Kamarád Petr, pokud vím, nakupoval nejrůznější místní zajímavosti, další čaje, pochutiny a tak. No a já jsem se omezil na "průzkum" počítačového centra. Jednak jsem tzv. technický typ, jednak jsem hledal bezdrátovou myš a jednak bezdrátovou klávesnici, která by nepropouštěla drobky a hlavně kočičí chlupy. Nic jsem ale nekoupil. Vhodou klávesnici neměli. A tak jediným překvapením byla PC klávesnice, která měla tlačítka ve formě kulatých klapek starých psacích strojů (tzv. vintage style keyboard).

Protože přítel potřeboval na WC a doprovodil ho tentokrát Petr, já jsem využil "volna". Napřed jsem zabrousil do prodejny, známé v jisté zemi pod poněkud posměšným heslem "Čím víc pruhů, tím víc ..." Tady jsem utrpěl doslova finanční šok. Protože to co u nás koupíte řekněme za šest až osm set korun, tam stálo třeba dva a půl tisíce. A to se jednalo i o tzv. zboží ve slevě!

Pak jsem se přesunul na smluvené místo setkání a usedl na okrajovém stolku jednoho fastfoodu. A oči mi padly na protější prostory. A tady jsem rovněž vyvalil oči. Nikoli nad cenami, ale nad tím, co se zde odehrávalo.

Ano, dárcovský odběr krve! Jelo to tam jak na běžícím pásu. Detaily jsem se raději nezabýval. I tak jsem měl chvilkami žaludek na krajíčku, protože pohled na tyto "operace" nesnáším. Na druhou stranu ve mně vítězila zvědavost, jak to probíhá... a tak jsem vytrval. "Naháněč" dárců mne naštěstí ze svého pole působnosti vynechal. Jednak na to už nemám věk, jednak jsem cizinec...

No, a protože nám vyhládlo, hledali jsme restauraci. Výběr byl opravdu bohatý. Nakonec zvítězilo sushi, které máme všichni tři rádi. A zase to byl jiný zážitek.

Tady bylo v nabídce running sushi a klasický jídelní lístek. O runnig sushi jsme neuvažovali, i když jak vidíte sami, vypadalo velmi lákavě a o proti tomu co je nabízenou nás, i neotřele.

My jsme se rozhodli pro několika chodové menu.

A nejen to! Tedy já. Podlehl jsem dovolenkové atmosféře a rozhodl se, že poprvé v životě ochutnám ústřici. Vidíte ji na předcházejícím obrázku vlevo. Pro řadu lidí žádný extra zážitek (zejména na blozích iDnes, kde je vybraná společnost středních vrstev). Pro mne ano - už z toho důvodu, že jsem se obával, na základě zkušeností s jistým jídlem polévaným extraktem z ústřic, zda na ně nemám alergii. Takže následující foto...

No, dopadlo to nad očekávání dobře. Alergie se žádná nedostavila. A kulinářský super zázrak taky ne. Až na ten pocit "hrdinné" výjimečnosti, asi jako když jsem kdysi v restauraci Paris-Praha, v Jindřišské, ochutnal zapečené hlemýždě. Tady, na Kota Kinabalu, jsem se pak už raději do dalších kulinářských experimentů raději nepouštěl.

Inu, strávili jsme v tomto obchodním centru několik hodin a tady vidíte opravdu malou ukázku z toho, co jsme nakoupili. Ovšem, nejen v tomto centru, ale i ve dvou předešlých a v bazaru.

Můžete hádat, co je odkud zakoupeno. V galerii vám to prozradím.

Také později došlo na další jídlo a vy, kdo jste četli blogy předešlé, tak už znáte moji historku s limonádou k čínskému vepřovému řízku. Ano, to se stalo právě tady.

Ale nejen nákupy, případným očumováním je živ člověk. Ale i tzv. duševní potravou, o kterou se obchodní centra starají - pochopitelně s cílem přilákat návštěvníky. A tak jsme se zcela neplánovaně a neočekávaně nachomýtli k zajímavé folklorní akci. Stála za to a vydrželi jsme se dívat na celou produkci. Nebyli jsme zdaleka sami. Ale o tom až příště.

Přidám jen malý závdavek... tzv. žertovné foto. Inu, dovolená...

- - - - - - - - -

Všechna foto: Martin Faltýn (se souhlasem zúčastěných)

Autor: Martin Faltýn | neděle 8.9.2019 8:09 | karma článku: 11.12 | přečteno: 196x

Další články blogera

Martin Faltýn

Mám velkou nohu

No mám, no. Nikdo s tím nic nenadělá, ani Babiš nebo Zeman. (Ale o nich blog opravdu není.) Jedno ze vzácných dědictví po rodičích...

19.9.2019 v 12:47 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 230 | Diskuse

Martin Faltýn

Za masáž v pořadu ČT "To se ví" by se nemuseli stydět ani komunisti!

Česká televize nasadila doslova trhák! Pořad, který má zatočit s "fejky". Z nějakého důvodu jej nasadila po 22. hodině. Záměr nebo fejk? Poznáte to?

16.9.2019 v 8:08 | Karma článku: 40.13 | Přečteno: 2781 | Diskuse

Martin Faltýn

Z Prahy přes Istanbul do Malajsie a zase zpátky - 14

Z Kota Kinabalu do Kuala Lumpur a přes Istanbul domů. Je to vždycky vzrušující žít v nějaké rodině... a je zajímavé, když třeba narazíte na nákupní leták a můžete porovnávat nabídku a ceny s těmi u nás.

12.9.2019 v 8:08 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 218 | Diskuse

Martin Faltýn

Z Prahy přes Istanbul do Malajsie a zase zpátky - 13

Jak se blížila ke konci naše dovolená v Malajsii, na ostrově Borneo, hromadily se nám i nejrůznější zážitky. Jako třeba ten naštěstí jen folklorní. Ale při představě, že před 100 lety takhle tančili lidojedi..!

9.9.2019 v 9:09 | Karma článku: 9.81 | Přečteno: 143 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (24.)

Vše dopadlo podle plánů a po měsíci skutečně pokračuji v dovolené, a tedy i ve vyprávění. Druhá letní cesta roku devatenáctého se (možná zcela výjimečně) obešla bez bloudění, navíc se odehrála částečně na nových místech.

19.9.2019 v 19:09 | Karma článku: 5.15 | Přečteno: 151 | Diskuse

Klára Tůmová

Neboj, my jsme namakaný!

Pojeď do Jeseníků, říkali. Budeme chodit jak divý, říkali. A tak po mnohých změnách programu a seznamu zúčastněných den D nastal za intenzivního přání, aby shora nic nepadalo.

19.9.2019 v 17:24 | Karma článku: 15.25 | Přečteno: 448 | Diskuse

Petr Havránek

Pohoří Totes Gebirge.

Oblast Totes Gebirge láká milovníky hor všech podob-trekaře, ferratisty i skalní lezce. Můžete se jen tak toulat po vápencových pláních, nebo propotit triko při výstupu na některou z horských chat či vrcholků masivu.

19.9.2019 v 7:00 | Karma článku: 10.29 | Přečteno: 301 | Diskuse

Ladislav Kratochvíl

V koordinaci prací je Česká republika světová velmoc

Kdyby mi někdo říkal, že meziměstský autobus jede 50 kilometrovou trasu hodinu a půl, nevěřil bych mu, dokud jsem to nezažil sám.

18.9.2019 v 7:28 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 707 | Diskuse

Aleš Gill

Když v New Yorku prší

Město, které nikdy nespí, říkali. City of Dreams, říkali. Fun City. Ale co dělat v takovém městě, když je ráno, všechno je zavřené, snídani máte za sebou, kafe nepijete, do oběda daleko, a leje jako z konve?

17.9.2019 v 8:04 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 561 | Diskuse
Počet článků 892 Celková karma 12.85 Průměrná čtenost 1369

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy a dosažením 60 let jsem se přiblížil i absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

Najdete na iDNES.cz