Je to vážně nemilé, vypral jsem si košile
Člověka životem provázejí nejrůznější věci. Nejprve zpravidla rodiče, hračky, potom dražší hračky (např. automobil), v neposlední řadě manželka, posléze pak i vlastní děti... Ale mezi tyto neochvějné průvodce životem patří i - oblečení.
Z nich nejmarkantnější bývají zpravidla u pánů košile, u dam halenky a blůzy. (Samozřejmě sem patří i trička, ale o ty teď nejde.)
Co je vlastně košile zač, vám prvně dojde až když si ji musíte sami vyprat.
Mne to potrefilo prakticky prvně až na koleji při studiu vysoké školy v zahraničí (na rozdíl od většiny se nestydím a to, že jsem studoval v Moskvě, a to prestižní filmovou školu VGIK). Tady ovšem rodiče i pračka byli vzdáleni 1 668 km leteckou trasou a tak nám nezbývalo než si prát sami. Zprvu jsem to pojal ručně. Do malého dřezu, který jsem buhví kde sehnal, jsem vždy na noc namočil prádlo - posypal práškem a nechal působit. Tak to šlo tak dlouho, až jsem jednoho dne po namočení prádla ono praní v rámci studijního zápalu vypustil... a že něco není v pořádku mne za pár dní upozornil podivný zápach. Inu, z té várky už se nedalo nic zachránit - a to včetně oblíbené košile s barevnými kostičkami, jak můžete vidět na černobílém foto.
Mezi mé oblíbené košile patřila ta, kterou jsem měl na sobě v roce 2004 - v Malajsii. Aniž bych byl chtěl a tušil - košile se designově shodla se známými věžěmi Petronas Towers, v Kuala Lumpur.
Jednu z originálnějších košil jsem si oblékl na oslavu mých 50. narozenin.
Následujcí košile je jednou z mých stálic "do roztrhání těla" - vzal jsem si před pěti lety ji nejen do ciziny, kde přežila "žehlířské umění" pokojské, která na ní vyrobila slušivé pruhy, což se posléze spravilo přežehlením, ale přežila i setkání se spolužáky se základní školy. A nosím ji v podstatě dodnes.
Znáte osudy svých košil? Já většinou ne. Takže třeba dodnes netuším, co se stalo s košilí, kterou jsem měl v Dušanbe a docela se "shodla" s místním designem. Stejně tak bůhví kde skončila košile, ve které jsme s Helenou Růžičkovou podepisovali smlouvu na bohužel nerealizovaný film. Také osud košile s krátkým rukávem, kterou jsem měl před pár lety na dovolené v Barceloně, je někde v historii.
Pokud se týká praní samotných košil - po zkušenostech ze studií se raději spoléhám na techniku. I tam jsem později objevil prádelnu, kam jsem pak chodil prát. Doslovným dobrodiním pak pro moji domácnost byla vrchem plněná pračka Tatramat - ano ta, o které v "Po schodoch" Richard Muller zpívá: "tatramatka-rodeo". Upřímně, byla toho označení hodna. Vystál jsem si na ni hodinovou frontu v dávno zaniklém prodejním centru Magnet, dole na Václavském náměstí, neb to bylo v době, kdy se na všechno stály fronty.
S příchodem její nástupkyně přišla nejen nová doba, ale i nové prací prostředky, které vyperou "dočista do čista", jak pravila jedna reklama. Nuže, nevyperou... nevím jestli je to záměr, ale i ty bílé prací prostředky, které vám vyrobí běloskvoucí prádlo, včetně lánů prostěradel, všechny tak nějak občas zapírají a je potřeba jim "pomoci" dalšími bělidly.
A tak k bílému a světlému prádlu občas něco přisypu či přiliji, aby "bílá byla opravdu bílá". Až potud by bylo všechno v pořádku, kdybych důsledně neignoroval nálevky či násypky, a nesypal a nelil přípravky rovnou na buben, respektive do plastových prohlubní na něm. To, co se mi stalo minulý týden, bylo proto jen otázkou času.
A začalo to nenápadně.
Jel jsem v práci výtahem a najednou jsem si v zrcadle všiml, že na své šedomodré košili mám dva fleky, cákance. Protože jsem před chvílí před tím procházel prostorami, kde se malovalo, řekl jsem si, že asi spadlo pár kapek, a že mám zkrátka smůlu. Po zbytek dne jsem obě skvrny úspěšně maskoval. A košile putovala klasicky do bílého prádla.
I přilil jsem na buben pračky do bílého prádla trochu bělicího tekutého přípravku a spustil prací proces. Co mne po vyprání zarazilo, byla další světlá skvrna na košili. Nebudu si hrát na génia, až teprve poté mi došlo, že zřejmě pár kapek prostředku marketingově označovaného jako "Perex" steklo otvory v bubnu a vyrobilo mi nejen nyní, ale i v předcházejícím praní, ty slušivé skvrny.
Bylo mi to docela líto. Tu košili mám rád. A tak jsem se pokusil o záchrannou akci. Do kbelíku jsem nalil vodu a větší množství bělidla, ponořil košili a nechal to pracovat. Úspěch se dostavil. Získal jsem novou - byť zánovní - zato bělavou košili. Její původní barvu můžete jen posoudit z nitě obšívající knoflíkovou dírku.
No a teď mne čeká pro chlapy ten nejtěžší úkol: správně hádáte - tu košili vyžehlit, protože žehlení je pro chlapa většinou ta nejtěžší věc na celém praní... A vzhledem k tomu, že se mi o dvě praní před tím podařilo košili vyprat na poněkud větší teplotu a zmačkala se, tak to žehlení bude hezky s napařováním, abych si to žehlení jaksepatří užil. Inu, odříkaného chleba největší krajíc.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 2
Třítýdenní cesta do Thajska a Malajsie mi dala tentokrát opravdu zabrat. Působil jsem spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 1
Přiznám se, že teprve nyní jsem jakž takž získal odstup od třítýdenní cesty do Thajska a Malajsie, kde jsem působil spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
- Počet článků 1310
- Celková karma 16,13
- Průměrná čtenost 1150x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek