Zeď nářků

Každý národ má svoji zeď nářků. Není to jenom výsadou Jeruzaléma. Ne každá má svůj hluboký náboženský význam. Ale příznačné je jedno - touha vyslovit své pocity.

V Praze existovala v 60. a 70. letech zeď "nářků" na pražské Kampě, mimo jiné i v dnešní ulici Jiřího Červeného. Objevovaly se zde různé výroky, doslova moudra... ...nikdo nevěděl kdo je jejich autorem a ani kdy se zde objevují, což samozřejmě vadilo tehdejším mocným... V Domě u Sovových mlýnů nedaleko bydlící Jan Werich sem rád chodíval tyto nápisy číst. Vzpomíná na to právě v "Táto povídej." - I my jako studenti jsme sem chodili tyto nápisy číst. Bylo to asi ale jediné místo, kde se objevovalo něco podobně smysluplně moudrého.

O kousek dál je pro změnu jiná zeď nářů - tzv,. Lennonova zeď, s neuvěřitelnými páté přes deváté malůvkami, která naopak komunisty silně provokovala. Naštěstí veškeré pokusy tu zeď zrušit neuspěly a tak má Praha jednu z originálních "hippie" památek. Sice už od té doby přemalovanou na bílo, ale zeď se znovu zrodila a žije si dál svým chaotickým životem.

Na jeruzalémskou zeď nářků se nepíše. Ale mnohem kultivovaněji se mezi cihly strkají lístečky s přáními.

Česká touha se projevit je pohotovější. Žádné psaní dopředu na lístečky. Také je není kam vkládat. Pohotovému Čechovi nebo turistovi stačí propiska, tužka nebo fixka (vandalům pak i nože nebo jiná škrabátka)  a už píše...

Proto nechte v dnešní době kdekoli volné kus zdi a lidová tvořivost vykoná své. Tedy, ono je to, ruku na srdce, dost často vandalství. Takové pěkné srdce s nápisem "Miluji Tě" vyškrabané na chodbě věže Staroměstské radnice jistě potěší. Stejně tak sprejerské výrobky tam, kde chce mít majitel domu čisto, stejně jako v dopravních prostředích MHD, o škrábanicích na skle tramvají nemluvě. Někdy je to umění najít jedno okno nepoškrábané.

Proto si myslím, že by měly být občas takové desky, které by byly pravidelně obměňovány, kam by si lid mohl napsat, co chce.

S vděčností proto lid pražský přijal opravu ve stanici metra Můstek. A dal se do tvorby. No, tvorby... někdy je to zajímavé, jindy banální (a někdy i sprosté)... K ukrácení chvíle než přijede další vagon metra, to jde. Ke čtení, ke psaní i prostě jen ke koukání...