Katastrofa vodní - katastrofa vod ní VI.

Vytopí-li vás pračka (ano byla to ona), pak je to vždycky zážitek. Někdy vás to hodí pomalu až do statusu bezdomovce a jediné co můžete proti tomu dělat: vysmát se tomu.

Opustil jsem své vyprávění v okamžiku, kdy měla začít vlastní rekonstrukce. A následně se tedy byt změnil v jedno stavenště. To je vždy deprimující záležitost. A doporučuji, pokud to opravdu není nezbytně nutné, do bytu v této fázi nechodit příliš často (maximálně na nenápadnou kontrolu).

Jednak se nepletete řemeslníkům do práce, jednak si ušetříte řadu deprimujcích zážitků. No, posuďte sami.

Ale jak práce pokračují, byt se pomalu probouzí z této nostalgie. Až jednoho dne prokoukne, jako to ošklivé káčátko.

Že je tím všechno hotovo?

Pro někoho ano. Tedy přinejmenším pro firmu, která rekonstrukci prováděla. Stačí doplatit rozpočet, převzít protokol o shodě a jiné protokoly... Přiznám se, že jsem spokojen a mohu jen doporučit, kdyby někdo potřeboval.

...No teď jen zavolat stěhovací firmu, že může navážet.

Stojí vás to pochopitelně ale další čas, peníze a nervy.

A do toho -  kdy si už už říkáte, že se blíží finále - se ozve jednoho odpoledne telefon:

"Ahoj, víš to, že už nemáš nárok na dovolenou? A co víc, že už jsi ji přečerpal?!"

To byl milý telefonát z práce. Jeden z šoků, které v takové situaci opravdu nepotřebujete. No, nakonec se nějak dohodnete na neplaceném volnu a můžete slavnostně po 31 dnech od vystěhování bytu, jej zase nechat navézt.

Blázinec se stěhováním, který se odehrál před měsícem, se odehrává znovu. Jen si připadáte, jako by film z minulého měsíce pouštěl někdo po zpátku. Bohužel, jen do okamžiku, kdy byly věci uloženy do krabic. Žádné vybalování se nekoná. Když ještě stěhováci zbaběle prchnou před tím, než stačili připevnit žaluzie, ačkoliv jste je o to žádali, máte tak kompletně o zábavu postaráno.

A nakonec jste tu tedy jen vy sám... a ty krabice.

I čeká vás nesnadný úkol to vše rozbalit, vytřídit... zkrátka, samé radostné věci. Mezitím, bydlením u známých, jste zjistili, že to co je v těch krabicích, stejně tak nějak najednou nepotřebujete. Že vám ty věci prostě nechybí. A začínáte se ve skrytu duše děsit, co nastane, až ty krabice začnete skutečně vybalovat.

A mezitím... no, mezitím dochází k dalším událostem. Tak jak vás život popostrkuje ku předu. A vůbec ho - ten život - nezajímá, že vy potřebujete jen sedět a vybalovat a vyhazovat.

Samozřejmě, že velmi brzy zjistíte, že chození do práce vám prostě zabere spoustu času, který byste potřebovali jinde, tedy na vybalování. Nejenže trávíte čas v hromadné dopravě, ale i práce vám odebírá čas, a co víc: potřebnou energii a klid. V případě náročnější práce vám pak odebírá i zdravý rozum.

No a pak nastanou události jednak nepředvídané, jednak předvídané.

Z těch nepřevídaných je to skutečnost, že vám onemocní kocour. Nejenže už má na to kočičí věk, ale můžete za to jen vy sami, protože mu v dobré víře naordinujete dietnější stravu. Kocour se vám za to změnu odvděčí žaludečním katarem, průjmy... a vůbec. Lítáte sem a tam... chytáte protestující zvíře, cpete je do přepravky k odnesení k veterináři... krmíte je prášky, stříkačkou výživnými roztoky... Lovy beze zbraní - hadr. A máte všechno, jenom ne volný čas.

Celkový "kočičí" účet za vyšetření, antibiotika, rentgeny, sonografii a podpůrné přípravky je zhruba šet a půl tisíce. Milá díra do předvánočního rozpočtu.

Ano, vězte, že onou předvídanou událostí jsou vánoce a Silvestr. Čili dokupujete poslední dárky, zásoby, drobnosti... připravujete, kuchtíte, strojíte... však to znáte sami. Silvestrovská oslava je vám slabou útěchou.

A do toho všeho rozvíjíte strategii, co kdy a kde jak rozbalit a podobně. A pak vám i dojde, že byste jaksi potřebovali konečně ten nábytek, že? A tak honem listujete katalogy a nabídkou...

Na to naštěstí nejste úplně sám: občas sem tam někdo pomůže a synovec se dokonce nabídne, že vám tu kuchyňskou linku postaví. Takže paráda - paráda do té doby, než rozbalíte úplně poslední krabici a zjistíte, že v ní jsou skleněná dvířka k jedné ze skříněk, a že sklo na jednom křídle je prasklé.

Firma to vymění bez problémů. Naštěstí. Ale je to zdržení... nehledě na telefonát od stěhovací firmy, urgující už vrácení krabic.

A tak znovu řešíte co dál... krabice, další nábytek.... safra, kde má na to člověk furt brát? Ale pořídit to musíte a tak kombinujete a co můžete oddálit to oddálíte. Tak aspoň spřádáte plány a iluze, jako já třeba zde v pokusu o fotomontáž:

...No a tím pro dnešek můžu tuto část završit. Jistě, mám i spoustu jiných zážitků... ale o nich třeba jindy, jinde a jinak. Tohle je hlavně o jedné nezaviněné potopě a událostech kolem ní.

A nebojte se; finale ještě přijde a nejedno!