Naše první kočičiny

Poté, co jsme v únoru osiřeli po našem "pacholkovi", kocourovi Kryštofovi-Kocourovi bylo jasné, že se s tím musí něco dělat. A tak už čtvrtý den máme doma DVA nové přírůstky a "užíváme si to".

Můj první kocour prožil se mnou 17,5 roku. Přibližně. Jeho přesné datum narození nikdo nevěděl. Byl útulkový. Rozhodnutí, obstarat si dalšího kocoura, padlo téměř okamžitě, jakmile opadly první slzy. Nakonec bylo stanoveno, že budou dva a pěkně od malinka.

S pomocí známých se nám tedy podařilo přes několik drobných peripetií je získat. Trochu tady bylo na překážku, že v prvním vrhu byl jen jeden kocourek, takže jsme museli počkat až z druhého vrhu bude druhý kocourek odstavený.

A teď jsou oba kluci u nás. Řádí, perou se, rostou krmí se... prošli si veterinární kontrolou... No a dál uvidíme. Předpokládám, že o zábavné historky s nimi nebude nouze. Tady jsou zatím fotografie jejich prvních fotek do našeho společného života. Že si nás okamžitě omotali kolem prstu, snad nemusím zdůrazňovat.

Jo, abych nezapomněl. Nakonec jsme dostali jména Tomík (13. 4. 2016) a Kryštof (II.) (25. 5. 2016).