Dnes je Den nezávislosti USA

U nás se o něm prakticky nemluví. Proč? Napadá mne hned několik důvodů... Ale ty dva nejzávažnější jsou nejdůležitější a relativně i nejparadoxnější.

Den nezávislosti Spojených států amerických je ve své podstatě oddělení se od nadvlády ze strany někoho jiného.

To je velký moment.

Země, která byla řízena a ovládána ze zámoří se cítila natolik silnou, že se rozhodla jít vlastní cestou. Začala si budovat vlastní státnost, feredaci... a samozřejmě vlastní pluralitu a demokracii.

U nás jsou známy jakési ostrůvky historie USA... v těch či oněch politických či kulturních souvislostech. Když sami zapátráte ve své paměti, co v tomto směru o USA víte, budete velmi překvapeni. Střípky, momenty... ale podstata, význam? Jakýsi ucelený obraz nám v tomto směru prostě chybí.

Neumíme proto dostatečně z našeho pohledu ocenit americkou demokracii.

Základem naší evropské demokracie je spíše ta antická.

Přesto se důvodně dovoláváme demokratičnosti jako takové. Ale - té své.

Mnozí si to pletou. Pletou si to s jakýmsi ukřičenýn rovnostářstvím. S tím, kdo bude nejvíce křičet svůj vlastní názor, s podtextem "jenom já mám pravdu" - aniž by naslouchal jiným. A byl ochoten ne přijmout, ale vůbec se zamyslet nad jejich názory.

Evropská demokracie - to je demokracie spíše elit. Jakkoli staré římské přísloví praví "Vox populi - vox Dei". Rozhodl-li u nás něco úřad - pak to těžko někdo nějak změní.

Americká demokracie je spíše postavena na národě jako takovém. V Americe se ovšem soudce může postavit i proti rozhodnutí prezidenta a svým výnosem je zvrátit nebo dokonce zastavit.

Implementace těchto principů do Evropy, neřku-li českých poměrů pak logicky přináší ale i obdobné výsledky. A to je ten druhý důvod. Stačí si vzít přímou volbu prezidenta.

Volby v USA vyhrál Donald Trump a u nás Miloš Zeman. V očích elit to oba dva schytávají stejně. Mohli bychom být vlastně hrdí na to, že se my, osmilionový národ v tomto směru vyrovnáme národu třísetmilionovému.

Nicméně -  v obou případech lze se vším všudy spatřovat důsledky a dědictví Dne nezávislosti USA.

A snad i proto se o tomto dni u nás letos nepíše a nemluví.

Mainstreamovské elity nemají rády hlas lidu.

A tak není divu, jakou mi má americká kamarádka, která je bohemistka a slavistka, poslala reakci na moje speciální blahopřání ke Dni nezávislosti Spojených států amerických:

Připomenutí tohoto amerického svátku se u nás od jistých dob zkrátka nenosí.