Telefonování aneb Jak jsem dnes "(ne)telefonoval"

Možná znáte scénku Jiřiny Bohdalové "Jak se telefonuje". Taková hříčka, monolog z 60. let. Dnes telefonování vypadá jinak. Zejména to internetové, datové přenosy a tak. Ale ani tady není o "humor" nouze.

1. Internet

Jako každý maniak, navíc ještě Blíženec prahnoucí po informacích, sotva oči rozlepím a vstanu, zapínám počítač. Než naběhne, tedy nabootuje, stačím si vyřídit ranní hygienu, někdy i postavit na čaj nebo kávu. I když dnes to bylo pro změnu kakao... a teprve pak stojí za to zmáčknout "on" na monitoru a rozhlédnout se po světě.

Ne tak dnes.

"Hele, jde ti internet?" zavolal jsem od pracovního stolu na malajského přítele, který se lopotil na iPhonu v kuchyni. Je částečně nevidomý. A tak je pro něj doslova výhrou iPhone se svojí schopností přečíst (skoro) všechno z displeje. Česky, anglicky... stačí nastavit jazyk. A co víc, je to v ceně přístroje. Netřeba kupovat za desetitisíce drahý software pro nevidomé, kteří jej potřebují pro své PC. Toto přítel nepotřebuje.

"Nejde," ozvalo se z kuchyně. iPhone má totiž připojený (stejně jako já můj) k internetu přes wi-fi router. Máme doma takovu malou wi-fi síť. Nebojte se, dobře zaheslovanou.

Pokud se týká této techniky, jsem tzv. zkušený uživatel. Na PC jsem začínal v r. 1993 na AT386 - kdy si člověk musel umět poradit, jak se software tak s hardware... Kdyby někdo tehdy řekl mně, který sotva uměl vložit disketu, že o 10 let později se budu živit jako technický trenér, nevěřil bych mu.

Ale stalo se a tak nepatřím mezi ty, kteří hned volají hot-line, operátory a jiné podobné, kteří se na druhé straně chytají za hlavu, jaký technický analfabet jim to zase volá.

A tak, pokud nejde doma internet, jako prvni - restartuji router. Odpovědí po restartu byla červeně svítí kontrolka "internetu".

"Aha," řekl jsem si, "chyba asi nebude na mé straně. Nu což, možná je to jen dočasný výpadek. Chvilku počkáme. A uvidíme, co zmůže druhý restart."

Skutečně. V okamžiku, kdy jsme odcházeli z domu na poštu, zelená kontrolka na routeru si blikla a na iPhonu naskočilo wi-fi připojení.

2. Datové připojení

Tím ovšem nebyl všemu dnes zdaleka konec.

Do práce cestuji tramvají. A v určitém místě přestupuji. Přes datové připojení mobilu si kontroluji návaznost spoje. To se totiž může měnit.

Občas se mi podaří "sednout" na tramvaj, která nabízí internetové připojení. Ale stejně tak mohu sázet Sportku. A to je ještě třeba vědět fígl, jak se k wi-fi v tramvaji vůbec připojovat.

Wi-Fi tramvaj skutečně jela. Ta před námi, co vyjela z vozovny. Kupodivu to byla modernizovaná Porsche. Já jsem seděl v modernější T6. Ale Wi-fi internet v žádné takové nabízen není. A to jsem ještě mohl mluvit o štěstí. že to byla T6 - většinou jsou na tuto prakticky nejdelší linku nasazovány staré známé T3. Asi proto, aby je DPP konečně umořilo... (jasně, nějak modernizované jsou, ale to přenechávám fanouškům a odborníkům v této oblasti).

Takže spolehlivou oporou je pro mne jedině datový přenos. LTE v Praze není většinou problém.

Zato kontrola spojů tramvají přes aplikaci je nutností. Jeden totiž neví, kdy a jak kdo zase vymyslel vylepšení spojení - o návaznosti nemluvě.

Spustil jsem tentokrát aplikaci - a nic!

"Žádné připojení k internetu" dozvěděl jsem se z displeje mobilu.

Zkusil jsem možné - nemožné. Vypnout, zapnout data, restart iPhonu... Kýžená písmenka "LTE" se u operátora ne a ne objevit.

Udělal jsem tedy to, co dělám jen velmi nerad. Zavolal jsem call centrum mého operátora. objektivně vzato za těch víc jak 10 let, co u něj jsem, se hodně zlepšilo. Už se nemusím prokousávat tlačítky, poslouchat pátí před deváté než mi to nabídne kýženou volbu přepojení na živého pracovníka... reklamních vzkazů  novinek je jen minimálně...

"Dobrý den... co pro vás mohu udělat?"

Obvykle už po této větě poznám, s kým mám tu čest. Tohle byl mladý sekýrník, který zastával jednu zásadu: "Jsem chytřejší než volající!" Nemám takové typy rád. Jednak sami většinou nic neumějí, jednak se drží pouze tabulek na displeji, které je samy posouvají v problému sem a tam... tenhle mladík měl navíc podivně drnčivou kadenci hlasu.

Odhadl jsem ho bezchybně.

Napřed jsme se nemohli shodnout, co to je, když mu říkám, že mi nejde "datový přenos".

"A připojujete se na internet?"

"Já vám nerozumím," nechápal jsem jeho logiku.

"Máte internet?"

Chytil jsem se za hlavu:

"No když nemám datový přenos, tak se nepřipojím ani na internet, nemyslíte?"

Konečně to pochopil. A bavili jsme se o všem možném... nejvtipnější byla jeho poznámka, ať sim kartu vyzkouším v jiném přístroji. Kolik si ten mladíček myslí, že mám iPhonů?!

Zkrátím to. Byl jsem ujištěn, že nemám vyčerpaná mobilní data ani nic zakázáno. Dostalo se mi poučení, že nano-sim už nemá jen Iphone, ale i nějaký Samsung (jistě další "levný" kousek) ... a že pokud nemám vhodný rámeček na simku, že jsem ji musel vylamovat z karty... že mi když tak rámeček dají v prodejně nebo ať tam vůbec dojdu...

No zkrátka sypal to na mne svým drnčivým asertivním hlasem až mně z toho málem začala bolet hlava... Nic nového mi pochopitelně neříkal... a byl jsem jenom rád, když jsme se rozloučili.

...ale mne přitom napadla jiná věc.

Proč vyndavat simku, když mohu ještě zkusit poměrně nepopulární věc: tovární resetování iPhonu; pro začátek se zachováním všech dat.

Proč nepopulární?

Inu, řadu věcí musíte nastavovat znovu - přišel jsem tím např. o všechna nastavení jako: velikost písma, jas obrazovky, buzení, obrázek na pozadí automatického nastavení, oznámení programů a zpřístupnění jim polohy, fotoparátu, zvuku apod. Je toho poměrně dost a obnovit to je poměrně mravenčí práce. Obnovu ze zálohy si v tomto případě nerisknu. Z čehož vidíte, že se v tom vyznám opravdu slušně.

Takže po tomto resetu  - skutečně se na mne "usmálo" označení 3G/LTE a užívání dat se obnovilo.

Hurá!

Ale kdeže by tím skončily moje dnešní telefonní problémy.

3. Prémiová SMS

Pokud nevíte o co jde, je to SMS se zvýšeným tarifem. 40, 50, ... 90 Kč, které vám budou přiipsány k zaplacení v telefonímu účtu.

Prémivou SMS platíte třeba jíudenu v MHD, poskytujete dárcovskou SMS, ale třeba i voláte věštci nebo - s prominutím - erotickou linku.

Nepoužil jsem ani jedno z toho, ale: potřeboval jsem si prémiovou SMSkou objednat jeden časopis. Byl právě inzerován v jednom internetovém deníku; je k němu jednak příloha, jednak informace, které mne aktuálně zajímají.

Nuže, napsal jsem text přesně podle inzerátu. Napsal jsem správně pémiové číslo 90x xxx xxx. A stiskl ikonu odeslání.

Po chvilce se ale objevila výzva: SMS nelze odeslat.

NO TO MI JEŠTĚ CHYBĚLO!

Napřed internet, pak datový přenos a teď ještě nepůjdou SMS..?!

Zavolal jsem na číslo společnosti poskytující technicky službu prémiových SMS.

Pracovnice byla velmi vstřícná.

"Posílal jste to z čísla, ze kterého voláte, že? Ano... vidím tady, že jste včera posílal prémiovou SMS..."

(To jsem zkusil vyhrát cenu v soutěži ČT v Tour de France - samozřejmě nic.)

"...mělo by vám to fungovat."

S tím jsme se rozloučili. Zkusil jsem ještě restartoval iPhone, pak jsem poprosil kamaráda o testovací SMS...

...nakonec...

(ano přiznávám se)

...jsem odeslal i prémiovou SMS na jednu seznamku, pro aktivaci VIP členství (dávno už to nepoužívám, účet tam ale mám... a čert vem ty peníze, o to budu mít případně ten časopis zkrátka dražší).

Všechno fungovalo perfektně.

Zavolal jsem znovu společnost technicky zajišťující onu službu. Paní si mne pamatovala. (Přes všechny bláboly automatického hlášení typu "naši pracovníci se momentálně věnují někomu jinému" mi bylo jasné, že je tam sama jediná.)

Znovu jsem ji ujistil, že všechno z mé strany funguje tak jak má. Jen tahle jediná prémiová SMS nejde odeslat.

Rozuzlení bylo poněkud nečekané.

"Víte," pravila hlasem hodné pohádkové babičky, "já už jsem to tady trochu listovala a zjistila jsem..."

Chvilka napětí.

"...že ta služba, za prémiová SMS je aktivována až od 27... tedy za dva dny!"

BUM!

Ne, nespadl jsem já, jen balvan ze srdce - že tentokrát opravdu, ale opravdu není chyba na mé straně.

Paní jsem poděkoval. Byla to pro mne v tu chvíli doslova morální posila.

No a pozítří... těšte se!

A pro vás, co neznáte onu milou, dnes už poněkud naivní scénku "Jak se telefonuje" z r. 1966 tak tady ji připojuji. A než si ji pustíte, prozradím vám ještě jednu maličkost. Scénku napsal Vladimír Dvořák - známý partner Jiřiny Bohdalové z Televarieté - a režíroval ji slavný filmový režisér Martin Frič.