Pro mne je nejlepší moře moje vana
Učitelé se na jednu stranu mohou radovat skoro nejvíc. Přes prázdniny si jakž takž oddechnuli z "bohatého" učitelského platu. Odpočinuli si od těch loňských sígrů z devítky, jichž se zbavili, noví se ještě neprojevují... a snad aspoň první školní den se všichni na sebe usmívají.
Shlédl jsem na jedné zahraniční televizi tzv. kolotoč - zábavný pořad, který známe i z našich obrazovek, nedávno opet vzkříšený jednou televizí. Ona zahraniční verze je svým způsobem mnohem zajímavější a obsahově bohatší o malou show. Mimo jiné tím, že každý pořad je nějak tématicky zaměřen. Tentokrát to bylo věnováno Prvnímu září a nástupu dětí do školy. V rámci show zde nejen vystupovaly děti, ale soutěžícími byli - učitelé. A témata otázek byla, ano - o škole.
Zaujala mne jedna ta otázka.
"V Argentině ředitel každé ráno přeje žákům, aby je někdo pozdravil a dal jim..."
Co že aby jim dal, bylo pochopitelně tajenkou. A vy se to dozvíte na konci tohoto blogu.
Byli jste letos na dovolené v Argentině? A nebo jinde? V cizině? Doma? A nebo vůbec?
Mně to letos s dovolenou nevyšlo. Bohužel. Milí dva kolegové si zablokovali celé léto až do půli září... a později já na dovolenou ven nejezdím.
Ale když jedu dřív, tak samozřejmě k moři. Nejraději do Řecka na ostrov Korfu. Psal jsem o tom již mnohokrát... Ale k moři já nejezdím za mořem, promiňte.
Nemám tím na mysli obavy z toho, že i na vodě na člověka najednou leccos neočekávaně vypluje...
Ale, i to řecké moře, velmi teplé moře, je na mne příliš studené. Jediné místo, kde jsem ochotný se trochu smočit do moře je na Korfu, záliv Kalami. V místě tak zvaném Durrellův White House.
O dovolené já nejraději cestuji - jaksi v místě. Bydlím v penzionu, v poklidu... nejlépe ve studiu a bez snídaní nebo polopenzí. K snídani si nejraději připravím sám kávu, k tomu si ráno nebo den předem zakoupím nějaké místní pochutiny, jako třeba chléb a tzatziki nebo maxi koblihu. Přes den si rád zajdu do nějaké místní restaurace a zrovna tak večer, kdy mi znovu stačí jen chléb, možná suchý salám, ale hlavně sýr, pikantní chobotničky v nálevu z konzervy a řecké víno retsina, s příchutí pryskyřice. (Údajně ji Řekové přimíchavali do vína, když museli čelit římským dobyvatelům. Jejich zjemnělým chuťovým buňkám poněkud natrpklé víno nelahodilo a tak od nájezdů na řecké vinné sklípky upouštěli.)
No a pak si dopřeji nějaký ten výlet.. ale vždy "neorganizovaně" sám, na mopedu, na čtyřkolce... A vidím věci, které běžný turista nebo dovolenkář nevidí.
Kouzelnou přírodu v místech, kam vás turistické zájezdy nezavezou...
...a kam mnohdy cesty ani nevedou...
...a nebo naopak vedou "jaksi kolem" ať už na mopedu nebo z lodi...
...a zrovna tak uvidíte věci a události, které byste jinak nezažili. Jako třeba, když vesnice jde ráno po bohoslužbách z kostela.
Na moře se opravdu raději jen dívám.
A tak se bez mučení přiznám, že nejlepším mořem je pro mne má vana. V ní mohu snít i vzpomínat... tak jak to vidíte na fotografiích, které jsem pořídil na diapozitivy, dobře před více jak 20 lety.
A do vany si pak přidám tu mořskou sůl, tu onu karlovarskou, nebo nějakou bohatou koupelovou pěnu... třeba i s výtažky od moře, možná dokonce z daleké Argentiny.
A co že to přál pan ředitel žákům, aby jim dal někdo každý den?
P O L I B E K
Není to krásný nápad? Aby vás měl někdo rád...? Takže, totéž přeji i já vám.
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,79
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek