"Některé ženské dělají všechno proto, aby..."

Dokončení v tajence, přečetli byste si zpravidla u křížovky. Tím spíše, že to je citát. I život má ale svoje křížovky a tajenky. A tak jsem dnes v metru nestačil zírat.

Onen citát pochází z mého oblíbeného formánu spisovatelky Zdeny Frýbové. Předesílám to rovnou, to abych nebyl obviněn z antifeminismu, mysoginie apod. nebo dokonce z #metoo.

Míru oblíbenosti v daném případě potrefených manželů musíte posoudit samy, vážené čtenářky, a sami, vážení čtenáři.

V jedné stanici přistoupily. Tři kamarádky. Takové trochu, hihihi, hahaha... světačky, tak kolem 35 (možná trochu vice, ale make up dělá divy). Kdysi jsme takovým říkali tři grácie. Nebyly to ovšem antické bohyně; v přeneseném významu toho slova nešlo o ladné, půvabné a vnadné ženy. Spíše takové ty společenské, veselé ženy "pro sebe". Dostatečně sebevědomé a v tu chvíli volné a nespoutané... nepřítomnými manžely.

- Hele, co mi ten můj posílá..." zahájila rozhovor ta na proti mně, nejkypřejší z nich. Svým způsobem příjemně upravená. A nasměrovala ke kamarádkám displej mobilu.

Srdečně se všechny tři zasmály. Tedy spíš vysmály.

- No, teda...

- No jo, - prohlásila první Grácie - ten můj se rád opaluje.

- Je to vidět, - ozvalo se ze zadu za mnou. Která z oněch dvou Grácií to byla, jsem v tu chvíli netušil.

- No, sluší mu to když je pěkně bronzový - opáčila Gracie sedící naproti mně.

Vnitřně jsem konstatoval, že svého manžela má stále svým způsobem ráda. Potěšilo mne to. Nejsem přítelem rodinných rozbrojů, natožpak rozvratů. A snad nejméně i despektu k tomu druhému.

- My si sedat ani nebudeme, - pronesly ty dvě. - Stejně za chvíli vystupujeme.

Odpovědí bylo mlčení a jak se blížila stanice, ozvala se jedna z nich - taková na krátko ostřihaná, značně vysportovaná blondýna. "estrogen" z ní čišel:

- Tak my jdeme dát těm našim nažrat.

Zasmály se.

A vystoupily.

"Inu, ženská duše," řekl jsem si taktně v duchu. "Gracie" naproti mně nehnula brvou a onu veselou poznámku kamarádek jaksi "vypustila". A jakmile ty dvě odešly, věnovala se dál mobilu. Ostatně, jak vidíte na fotografii. Ne, ta není ilustrační - ta je pravá. Pochopitelně je to výřez, abych zachoval anonymitu.

S odchodem oněch dvou chicotalek (tu třetí jsem vůbec neviděl, jen slyšel) mi směrem k nim na mysli vytanul onen citát, kterým jsem začal. (Mimochodem, je z knížky Zdeny Frýbové "Robin.")

A je na čase jej dokončit. Či přesněji a raději, uvést celý.

"Některé ženské dělají všechno proto, aby byl jejich manžel a žlučník odporný."

Ocenil jsem, že ta "moje" třetí Grácie k nim nepatří. Nesnížila se k tomu, aby mluvila o svém manželovi s despektem, aby přitoupila na přezíravou hru svých kamarádek...

A totéž přeji i vám.

Ženám i mužům.

Važte si své druhé polovičky. Nechovejte se s k ní / k němu přezíravě. A nemluvte o ní či o něm s despektem ani v jejich nepřítomnosti.

Nezaslouží si to.

A jak se chováte, jak smýšlíte a jak hovoříte o své polovičce v nepřítomnosti, to je jen a jenom důkazem toho, jaký k ním/ k němu máte ve skutečnosti vztah.

Tak hlavně, aby nedošlo na ten citát.