Jak jsem se (ne)potkal s Woody Allenem 2
Jak jsem psal minule, imponuje mi Woody Allenův humor... samozřejmě čím grotesknější, tím lepší. Takový snímek "Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat)", to je taškařice podle mého vkusu. Pravdou je, že pokud jsem správně naladěn, raději si pustím film "Hannah a její sestry".
Dlouho se u nás nevědělo, že Woody Allen se kromě filmu také věnuje hudbě - je zdatným klarinetistou. A jen o něco více se vědělo, že vedle scénářů píše i dramata a povídkové knihy.
Na rozdíl od Woodyho Allena osobně jsem v New Yorku viděl aspoň tu kavárnu, kde hraje. Tedy, spíš jsem procházel kolem. Ani na tohle foto nebyl čas. Spěchal jsem za jinými pamětihodnostmi.
New York je zkrátka supervelkoměsto.
Mé první setkání s Wooday Allenem přímo v New Yorku se tedy nekonalo. A pochopitelně, ani v limuzíně jsem od něj neodjel.
Na Wall Street jsem si zkrátka akcie nenakoupil.
New York si prostě dál žil svým poklidným rušným životem.
A přes všechnu snahu, mám ještě v tomto městě pár turistických dluhů. Na příklad, toto je nejbližší vzdálenost, na jakou jsem se přiblížil k Soše svobody.
Ale Woody Allen mne v životě jen tak neopustil.
Kdybych tu měl rozepisovat, jak jsem přišel k roli ve hře na motivy povídek Woodyho Allena, bylo by to na další samostatné vyprávění. Faktem je, že jsem si předtím zahrál ve hře spolu s Václavem Kutilem, který se rozhodl v roce 2001 dát dohromady partu kamarádů pro svůj nový divadelní spolek "Studio Fracasse". A vzpomněl si na mne.
Hra se jmenovala "Velký bílý šéf". Byla to taková stylová gangsterka a la 30. léta. Paradoxně jsem se nikdy nedostal k přečtení povídek či jednoaktovek Woody Allena. Z jejich motivů hra vycházela. Pochopitelně to bylo spíš náznakové, jak dekoracemi tak kostými. Byla to taková trochu feerie a "vyblbi" jsme se v tom všichni.
Václav sám si pochopitelně zahrál tzv. hlavní roli - detektiva, pronásledujícího velkého bílého šefa (Martin Zelinka).
A já jsem se - rovněž celý v bílém - dobře vyřádil se saxofonem. Hrál jsem klasickou sólovku z filmu Růžový panter. Ten postoj ať vás ale nemýlí. Na saxofon hrát neumím. Celé to bylo na playback originál soundtracku. Šlo mi to prý ale tak dobře, že ani profesionální saxofonisté, coby diváci v hledišti, prý nepoznali, že já sám hru jen markýruji-předstírám.
A jakou postavu, že jsem to hrál? Smrt.
Trochu to ve mně prvně hrklo. Po přežtení textu jserm se ale do toho pustil: bylo to zajímavé, no a ten playback na saxofon byl parádní bonus.
Myslím, že i Woddy Allen by byl s tím představením spokojen. A možná i s mým výkonem.
No a jako každé divadelní představení je "živý organismus", tak i u nás. Čímž dochází na "veselou historku", při které se mi propotila košile a vy se možná zasmějete.
Jako Smrt jsem pochopitelně měl za úkol postarat se o ukončení života i padouchů. A jeden z nich se mne snažil ukecat, že nechce ještě odejít. Samozřejmě si nepomohl. Nepomohlo ani to, že se schoval pod stůl. Nakonec se mne ptal:
- A kam s vámi jako mám jít?
- No kam? Do věčných temnot... do věčných lovišť! - končil jsem mohutně. Byl to pěkný dramatický výstup a já jsem si jej jaksepatří užíval.
A jednoho dne se mi ta dramatičnost pěkně vymstila.
Pronesl jsem: "Do věčných lovišť!" a následovala PAUZA.
Nemohl jsem si vzpomenout jak dál. (Mimochodem už si to nepamatuji ani v tomto okamžiku, kdy to píšu.)
Podíval jsem se na jmenovce Martina, krčícího se pod stolem... a kývnul jsem na něj hlavou, jestli ví jak dál. Ten byl v tu chvíli tak vyděšený, že jen odpověděl taky kývnutím a navíc vyděšenýma očima. Text ne a ne naskočit.
A pak už bylo jen ticho. Stál jsem v pauze jako socha... hlediště ani nedutalo. Asi si diváci v tu chvíli mysleli, že to ke hře patří.
Nápovědu jsme neměli.
Teprve po chvilce v zákulisí pochopili, že "mám okno" a někdo vyběhl s textem v ruce a "nahodil" další repliku. Já jsem se "chytil" a jeli jsme dál.
A opravdu jsem se po skončení představení běžel převléci, protože košili by na mně mohlí ždímat. Hlavně ale, že to takhle dopadlo.
Tvrdím totiž, že kdyby mi tu repliku nenahodili, tak tam stojíme dodnes.
- - - - -
A to je celé o mém druhém (ne)setkání s Woody Allenem, Bylo to úžasně zajímavé být součástí kolotoče jeho tvůrčího ducha; Václav Kutil tu hru tehdy zkomponoval naprosto mistrně. Jak už jsem řekl, Woody Allen by byl jistě spokojen. A možná by jej pobavila i ta moje historka z divadelního představení. Smysl pro humor, to on opravdu má má.
- - -
Foto: autor a archiv autora.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 2
Třítýdenní cesta do Thajska a Malajsie mi dala tentokrát opravdu zabrat. Působil jsem spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 1
Přiznám se, že teprve nyní jsem jakž takž získal odstup od třítýdenní cesty do Thajska a Malajsie, kde jsem působil spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Zkraťte si čas v kuchyni: Vyhrajte kořenící pasty od Podravky
Zrychlete vaření s kořenícími pastami Podravka Natur. Usnadní a zjednoduší přípravu pokrmů, protože zeleninu nemusíte čistit ani krájet, ale...
- Počet článků 1310
- Celková karma 16,13
- Průměrná čtenost 1150x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek