Pod souhvězdím Orionu v Egyptě

Krom toho, že souhvězdí Orionu vypadá jako motýl, je to jedno ze 4 souhvězdí které poznám. Pohled na ně mne vždycky potěší, i když v Praze stále méně. Proto mne už vloni překvapilo v Egyptě. A letos znovu.

Já za to v podstatě nemůžu. 

Vloni jsem odešel do penze a jako za odměnu jsem v rámci poslední zaměstnanecké dovolené dostal zájezd do Egypta. Ne od zaměstnavatele, pochopitelně. Ale z domu.

A už tehdy to byl úžasný zážitek, vidět opět po mnoha letech tak křišťálově čistou oblohu.

Naposledy takovou pamatuji jako školák. Šlapal jsem tehdy v noci domů z města do naší rekreační osady. Sníh se třpytil jak v pohádce, křupal mi pod nohama. A já jsem kráčel silnicí, lesem, pod absolutně jasnou oblohou. Nutně mi musela viset nad hlavou Mléčná dráha, protože tolik jasných zvězd najednou jsem do té doby neviděl.

A také vloni. Jeli jsme mikrobusem z prohlídky přístavu. Vjeli jsme do pouštní pustiny. A najednou v té skoro tmě se před námi vylouplo souzvězdí Orion. Viselo nízko nad obzorem. Skoro se dotýkalo nedaleké hladiny moře. Zářilo tak, že mi opravdu připomnělo ten můj “astronomický” zážitek z dětství.

O pár let později, už na střední škole, jsem si dokonce zakoupil jakousi populárně odbornou knihu. Na můj vkus a moji trpělivost až moc odbornou. Ba co víc, matematika mne nikdy nebavila. Tím méně ta hvězdářská.

S tou astronomickou knihou to tehdy dopadlo stejně jako s knihou studia šachů. Ty jsem coby pubescent hrával docela slušně; tuším až v okresní soutěži. Jenže, jakmile to znamenalo posunout se ve hře dál studiem odborné literatury, šachů jsem zanechal. Stejně tak mne přešly ony astronomické choutky. A zbyla mi z toho všecho romantická vzpomínka na křupající sníh pod Mléčnou dráhou.

Souhvězdí Orionu je jedno ze čtyř, která dokážu sám najít. Přičemž ten Orion nejspolehlivěji.

Pokud chci kosmem bloumat o něco víc, dnes už na to máme programové aplikace. I s trochou romantiky, vysvětlující jak vznikaly názvy jednotlivých souhvězdí.

Tehdy vloni jsem se mohl pouze dívat z okna drkotajícího mikrobusu. A až předevčírem se mi opět naskytl pohled na Orion. A opět v Egyptě. A šel jsem pěšky.

Našel jsem si vhodnou polohu, abych byl ve stínu a pokusil jsem se Orion ulovit fotoaparátem mobilu.

Výsledek se mi zalíbil natolik, že jsem obrázek ještě trochu vylepšil a známým jsem pak poslal pozdrav - stejně jako tedy nyní vám.