Proč mém pocit, že umělecké ceny se rozdávají podle vzoru Nobelovy ceny míru?

Jako přes osmdesátník do kina chodím jen výběrově a zřídka. Protože s průměrem české filmové tvorby nejsem příliš spokojen. Ale vloni se snad konečně zablýskalo na lepší časy. S účastí paní Banášové, paní Kronerové a s oceněním polské herečky vřele souhlasím a jsem potěšen, že přes násilné rozdělení Československa jsou vztahy mezi slušnými Slovák a Čechy vřele přirozené. I mezi Čechy a Poláky.

Film MASARYK jsem také neviděl, ale z toho mála, co jsem viděl, v mé paměti současníka mám jiného "Honzu" Masaryka. Ze záplavy ocenění tento pro film jsem pojal podezření, že tu asi byla politická objednávka.

A to jste to pro mne příjemně napsal :-))) (Mimochodem, cena mne také tvarem zaujala :-))

Do soutěže by měl být zařazen film který vidělo nejméně 100 000 lidí a ne totální propadáky na které nikdo do kina nejde jako minulé vítězné filmy. Letošní Masaryk se promítal pouze 7 dní v jednom kině a teprve čas ukáže jestli bude úspěšný nebo se zařadí do skupiny nekoukatelných filmů.

Věcně a dobře napsáno!