Smrt talentovaného ševce - co jsem ještě neprozradil z natáčení

Když jsem před pár dny psal blog o filmu Podfuk režiséra Jana Schmidta, to jsem ještě netušil, že zrovna dnes večer budou vysílat jeho film Smrt talentovaného ševce. Co jsem ještě neprozradil?

"Bylo to báječný natáčení..." slýcháte většinou do umělců i dalších tvůrců... a zpravidla je to vše, co se dozvíte.

Inu, přiznám se, že jsem toho už o filmu Smrt talentovaného ševce prozradil víc než dost.

A tenkrát to bylo opravdu "báječný natáčení." Vše se totiž natáčelo na jednom místě, na zámku Opočno, kde se tato "exnerovka" odehrává. Celé se to natáčelo v létě. Počasí vyšlo dokonale a rozehnalo všechny chmury - včetně chmur Jany Bouškové, která na tuto roli ráda vzpomíná.

Já jsem tehdy působil na filmu jako asistent režie. Byl to tuším třetí nebo čtvrtý film mé pracovní kariéry ve Filmovém studiu Barrandov. Hlavní vzpomínání na tento film jsem popsal v blogu "Jak jsem byl asistentem režie VII". Protože nerad recykluji, přečtěte si ony vzpomínky právě tam.

A tak už mohu dodat jen pár střípků, na které si ještě vzpomínám.

Režisér filmu Jan Schmidt už mezi námi není. Jeho umělecký život, však podle mého názoru zůstal poněkud nenaplněn. Patřil k oné generaci, kterou dusil až zadusil normalizační režim. V jeho tvorbě do roku 1970 lze najít trojici velmi zajímavých historických a fikcí snímků a poté natočil legendární trojici "Osada havranů". Byl prý proslulý svým pedantickým a nekompromisním přístupem. Dokonce mu přezdívali "náchodský Fellini", dle jeho místa prvního působení.

To se změnilo právě filmem Smrt talentovaného ševce. I skriptka Ivana Malíková, která předtím pracovala na jeho flimech, se divila, že se najednou změnil v pohodového, přístupného a tolerantního tvůrce.

Projevilo se to třeba v okamžiku, kdy požádal o malou roli herečku Ljubu Skořepovou. Ta souhlasila pouze pod podmínkou, že natáčení bude včetně jejího již stařičkého pejska Patinky. A tak jednoho dne přijela do barrandovských ateliérů i s pejskem a ve filmu tedy uvidíte výsledek.

Co tam moc neuvidíte, je scéna kosení trávy policisty. Byla to velká scéna a řada z nich kosila poprvé a bylo to vidět.

Pamatuji se, že Jan Schmidt se při natáčení těšil, jak z toho udělá scénu "blbců", protože mu pochopitelně tito oficální představitelé výkonné moci tehdejšího režimu leželi v žaludku. No, z velké scény sešlo. Bystré cenzurní oko postřehlo, že by se mohlo jednat o zesměšnění. A scéna se musela krátit.

Ačkoliv Jan Schmidt působil v Praze, na své známé a kamarády z náchodska nezapomínal, což se projevilo i na obsazení filmu. A při natáčení party "náchoďáků" byl znát to zvláštní kamarádství.

Jeho pohled na herecké výkony byl ovšem přesný. Ne nadarmo byl žákem režiséra Otakara Vávry, který snad jako jediný z pedagogů FAMU uměl naučit své studenty sledovat herecký výkon. Vzpomínám si proto, jak při kontrolní projekci na hrubo střiženého celého filmu ohodnotil výkon Miroslava Zounara. Ten se proslavil v kariéře původně především postavami aparátčíků, policistů... dokonce si zahrál Klementa Gottwalda a dlouho se z těchto šarží vymaňoval. Jeho filmografie je úctyhodná. Přitom to byl bezvadný člověk, obětavý herec. A právě filmem Smrt talentovaného čevce se mu zřejmě podařilo tak nějak znovu najít sama sebe a vyzrát, protože Jan Schmidt tehdy prohlásil: "No, Zounar se tady vypjal k výkonu." - A od té doby byl pan Zounar opravdu herec trochu jiného ražení - takový jak jej znáte třeba v roli předsedy JZD z Kameňáku.

Natáčení na zámku Opočno mělo v sobě spoustu kouzla.

Jednak sám zámek o sobě je nádherný a má úžasnou atmosféru. Jednak byl jaksi zvláštně hájen státem a zůstal v celé své kráse zvenčí i zevnitř. Tedy včetně mobiliáře. Pamatuji se, že dokonce pár lidí ze štábu okukovalo hraběcí postel... a krk bych za to nedal, že si ji někdo na jednu noc i vypůjčil... tedy ulehl do ní, pochopitelně ne sám. Ale tyhle "pikantní historky k asistentovi režie, kterým jsem tenkrát byl, se nedostaly.

I tak... zámek i nezapomenutelná zahrada. Já sám mám navíc dodnes doma originální památku. Sádrové kopie tří kachlí ze zámeckých kamen. Tehdy se tam vyráběly a prodávaly v místní dílně jako suvenýry. Vrylo se mi do paměti, že jedna z kachlí se jmenovala "Král a šašek".

Film, když se natočí, tak se tak zvaně dokončuje. Dnes se tomu módně říká "postprodukce". Z mladých filmařů by slovu "dokončovačky" nikdo nerozuměl.

Zvláštní bylo v jednom momentu filmu Smrt talentovaného ševce nahrávání hudby.

Autorem je Ota Petřina. A tak titulní písničku nazpívala pěvecká hvězda Petra Janů, jejíž stoupající kariéru Jan Schmidt před tím zachytil ve filmu Koncert. Byl jsem osobně přítomen natáčení titulní písničky v soukromém studiu. První co mne překvapilo, byl -ehm- vzrůst Petry Janů. Já měřím 156cm a to jsme byli tak stejně vysocí. Tehdy jsem si asi prvně uvědomil, jak zkresluje film a televize výšku postavy - o čemž jsem se třeba později přesvědčil u Karla Gotta, v jehož jednom videoklipu jsem si zahrál. - Petra Janů tedy patří neochvějně mezi zpěvačky malé vzrůstem, ale zpěvem hory přenáší. Dokonce si pamatuji, jak tehdy zvukař prosil Petru Janů, aby se do toho tolik neopírala, že mu jinak "zlomí ručičky na měřácích". Což byl pochopitelně vtip... ale ne daleko od pravdy.

A tím bych mohl své vzpomínání uzavřít.

Ne, nevzpomenu si na tyto drobnosti, kdykoli film dávají nebo jej vidím. A i když dopředu vím kdo je vrah, o detektivce ten film z větší části není. Vždy na mne z něho dýchne právě ona neopakovatelná pohodová atmosféra z natáčení a na filmu, s kamerou Jiřího Macáka a v režii Jana Schmidta, je to znát. Co víc si přát.