Obrázky ze Švédska II.
http://www.aukro.cz/item472877809_retizek_s_priveskem_hvezdice_p
Švédsko pro mne vždycky znamenalo Pipi Dlouhou punčochu, Děti z Bullerbynu a detektiva Kale. Vikinga Vicke. A Volvo. Možná ještě Nobelovu cenu. Nic víc nic míň. Jo a ještě pochopitelně ABBU. Dneska je to pro mne ostrůvek zvaný Ikea - ale ani ne tak jeho „slož-si-sám“ nábytek, jako spíše restaurace se švédskými kuličkami, smetanovou omáčkou a brusinkami. Na vánoce pak zázvorové perníčky a „glogg“ – svařákové alkoholické či nealkoholické víno. Když nic jiného, tak aspoň vím, odkud se v jedné pijácké písničce mohl vzít text:
„Glo, glo, glo,
glo, glo, glo,
glória..!“
Teď jsem seděl v příjemně drkotajícím autokaru, hřálo mně v kapse několik desítek německých marek (na tu dobu neuvěřitelné kapesné); na krku mne tížil můj sovětský a tudíž neuvěřitelně těžký fotoaparát Kiev 19, v kapse tlačil diktafon… a spolu se všemi ostatními jsem nasával první informace našeho průvodce. Co kdo kde jak proč. O čem ale hovořil, skoro nevím. Ale nebyl jsem na tom o nic lépe než mí profesionálnější kolegové novináři. Kdepak. Ale nezapomeňte, že to bylo pár roků po sametové revoluci a to vše jelo ještě tak trochu ve starých kolejích. Dneska se dělá novinařina úplně jinak!
První dojmy mám už z trajektu z Dánska. Procházel jsem se po členité palubě, prohlížel si obrázky a letáky… a mimo jiné jsem zabrousil do free shopu parfumerie. Bylo to mé první setkání s tímto „velkým světem“ a já jsem, vědom si moci kapesného, neodolal a zakoupil celé dva! parfémy. Snad to způsobil neobvyklý tvar lahviček ve tvaru rtů Mae Westové a slavného Dalího obrazu, snad opravdu ona vůně, která se na dlouho stala mou nejoblíbenější a dodnes Salvadora Dalí rád používám i v jeho novějších modifikacích.
Ten první velký dojem však přišel teprve večer, když jsem přijeli do Stockholmu. Vánoční výzdoba, s osvětlenými stromy a girlandami byla pro nás tehdy něčím neobvyklým a přímo pohádkovým. Do toho se třpytil sníh a to už člověk mohl věřit, že právě odtud odněkud ze severu přijíždí Santa se svým sobím spřežením. S tím jsme se pak měli o chvíli později seznámit o něco „důvěrněji“.
Nějak jsme se ubytovali a hned jsme šli na večeři do prestižní restaurace. Co mne hned překvapilo jako první, že ubrousky, krycí ubrusy i další doplňky, všechno bylo červené. V roce 1993 jsme měli v Čechách na cokoli červeného ještě pořádnou alergii a slabší povahy z nás dostávaly při pohledu na červenou přímo i osypky. Zděšeně jsem si snažil srovnat jak jde tato barva politicky korektně se Švédským královstvím… a teprve po chvíli jsem si uvědomil, že tahle tmavě červená nemá s politikou zhola nic společného, a že naopak příjemně osvěžuje poměrně jednotvárnou sněžnou atmosféru Andersenovy Ledové královny.
Pak už následovalo „setkání“ se sobím spřežením. Hlavním chodem večeře byl totiž steak ze sobího masa. V životě by mne nenapadlo, že se toto zvíře také konzumuje k jídlu. Zakázal jsem si v tu chvíli jakékoli další asociace a zařízl steakový nůž do bifteku.
Chuťově jsem byl samozřejmě překvapený, ale ještě více spíše poněkud lojově vláknitou strukturou masa. Chuťové buňky se zpočátku vzpíraly této podivné konzistenci, ale posléze si přivykly. I tak jsem byl rád, že v průběhu našeho pobytu na danou pochoutku už nedošlo. Holt, nejsem Švéd.
Druhý den nastalo naše putování po vlastech švédských.
Vyrazili jsme vstříc sněžným dálavám a o překvapení nebyla nouze.
Jednou z nich byla technická zastávka typu: „Dámy napravo, páni vlevo!“
Zrovna jsme se nacházeli přes tři hodiny cesty na jakési v podstatě vedlejší silnici a za celou dobu jsme potkali tak sotva dvě tři auta. Napravo-vlevo se ovšem nekonalo, ale zastavili jsme u malého „zapomenutého“ zděného domečku označeného jako WC.
„No, to teda bude,“ ozývaly se hned hlasy preventivních reptalů a zkušenosti z českých WC při čerpacích stanicích. „Nemohli jsem radši zastavit někde v přírodě?“
Hned první ,kdo otevřel dveře a nahlédl, je zase zavřel.
„Heleďte, a není to něčí soukromé WC? Abychom pak neplatili pokutu,“ ozval se v dotyčném šetřílek.
Byli jsme ujištěni, že je to skutečně veřejné WC a tak jsme jeden po druhém vstupovali s neuvěřitelnou svátostí a cílem ulevit si. WC se blyštělo jako nové. Nikde ani smítko, žádné šlápoty, utržené a jinak poházené papírky či natožpak aby byl na zemi toaletní papír.
Odcházeli jsme s pocitem, že jsme navštívili místní svatyni.
A určitě s pocitem, že takhle čisté WC nemáme průběžně ani u nás doma (ruku na srdce a do svědomí, že?).
Celý autobus pak ztichle vyrazil k dálavám a všichni byli tiše zaskočeni. Jen pozvolna se znovu rozproudil rozhovor. Blížili jsme se k prvnímu cíli naší cesty. K jaderné elektrárně.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 2
Třítýdenní cesta do Thajska a Malajsie mi dala tentokrát opravdu zabrat. Působil jsem spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 1
Přiznám se, že teprve nyní jsem jakž takž získal odstup od třítýdenní cesty do Thajska a Malajsie, kde jsem působil spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Vláda nedodrží Fialovy sliby, bojí se lékaři. Hrozí dalšími protesty
Zástupci zdravotnických odborů a lékařů se obávají, že vláda nedodrží sliby, které jim v listopadu...
Opilý muž vrhal po lidech v supermarketu pomeranče, na strážníka hodil botu
Pod palbou pomerančů se ocitli zákazníci brněnského supermarketu. Ovocnou spoušť měl na svědomí muž...
Za Třincem havarovalo osm aut, včetně nákladních. Provoz na Slovensko stojí
U Bystřice na Frýdecko-Místecku došlo v pondělí odpoledne k hromadné dopravní nehodě. Podle hasičů...
Místo na gymnázia chce resort děti posílat na lycea. Není jich ale dost
S poptávkou po všeobecném vzdělání by gymnáziím mohla ulevit lycea. Ministerstvo školství...
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...
- Počet článků 1310
- Celková karma 16,16
- Průměrná čtenost 1154x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek