A jedeme do ciziny!
V době kdy čtete tyto řádky, jsem (jak upřímně doufám) na zahraniční cestě. O ní tedy, až po návratu domů.
Dnes si proto opět zavzpomínám - a také na cestování.
My všichni socialismem povinní máme dobře na paměti, jak se cestovalo. A samozřejmě se přísně rozlišovalo, zda jedete na východ či na západ!
Kdeže bych jako 14 letý kluk pomyslel na nějaký "západ". Rodiče si zahraniční dovolenou původně bohatě vynahrazovali cestováním a stanováním po Čechách. Na daném foto rodiče nejsou, ale strejda s tetou a ještě jedna teta. (Z fotografií z našeho kempování se mnou se dochovaly momentky typu "já nahý u kytary" nebo "tatínek mně po vykonání potřeby myje pozadí ve vodě z přehrady " - a to sem pochopitelně dávat nebudu.)
Rodiče procestovali tak 50. léta a první půli 60. let. Jako by tušili, že s přestěhováním na Mariánskou u Jáchymova (viz předchozí blog) to bude konec s kempováním i cestováním vůbec. Aby ne. Coby správci rekreačního střediska měli za povinnost se starat celoročně o pobyty rekreantů a na nějaké cestování nebylo ani pomyšlení. Vlastně si ani nepamatuji, že by kdy měli nějakou dovolenou.
Cestování tedy "zbylo" na mně.
No, na nějaké tábory mne posílat bylo zbytečné, ale aspoň jsem zažil - prvně v životě - výlet do zahraničí. Jednodenní. Pochopitelně na východ. V mém případě do NDR - kdo už neznáte zkratku, tak do Německé demokratické republiky, čili tzv. východního Německa.
Ovšem, ani cestování do zemí "východního bloku" nebylo jen tak. Už si to moc nepamatuji, ale vyplňovali jsme snad nějakou doložku a celní prohlášení. Také už si nepamatuji, kde jsem vzal nějaké ty východoněmecké marky - snad ve Spořitelně... A i tam byl nějaký limit na to, kolik jsme mohli vyměnit na den; případně směnit pár set korun v samotné destinaci.
A co víc: nemohl jsem jet jen tak. Jel jsem organizovaně!
To byla zásluha tzv. místní Pionýrské organizace a hlavně naší vedoucí, která si chtěla udělat výlet. Vedoucí bylo snad něco přes dvacet. Takže si tam jela nakoupit hlavně nějaké šminky a případně halenku, nebo dokonce propašovat boty. A byla pěkné číslo. Před námi pionýry se ani nestyděla kouřit. Pokud vím, jejím majstrštykem bylo, že si mohla dát cigaretu mezi dva horní přední zuby a kouřit. - Člověk se až sám diví, co zůstane v dětské paměti!
Vyrazili jsme pronajatým autobusem s mohutným řidičem... ostatně se na celou naši partu podívejte.
Je zajímavé, že ze samotné cesty ani výletu si jinak nepamatuji vůbec nic. Myslím, že jsme ale navštívili muzeum Zwingeru, protože jsem se tam chtěl po letech znovu podívat. Naštěstí jsem měl fotoaparát na tom našem pionýrském výletě a mém prvním zahraničním. Zuřivě jsem fotil, posléze doma sám vyvolával i zvětšoval. A tady máte v autentickém provedení neořezaného papíru, pouze světelně korigováno, vše co se z oné cesty zachovalo. Znalci Drážďan jistě upřesní místa na foto.
O zhruba 5 let později jsem zatoužil si Drážďany zopakovat.
Důvod byl prostý. Chtěl jsem, tehdy už coby student umělecké filmové školy, zopakovat si prohlídku galerie v Zwingeru, ze které jsem si z prvního výletu pochopitelně nic nepamatoval.
Pojal jsem to tehdy dost originálně.
To už tatínek bydlel v Praze, ale vazby na nového správce chaty na Mariánské byly a tak jsem se tam zajel podívat. A následně autobusem na Boží Dar, pak pěšky přes hranici, do Oberwiesentalu. Odtud už tuším vláčkem do Drážďan. Byl jsem mladý a tak pro mne nebyl problém přeponocovat na vlakovém nádraží. A druhý den hurá do Zwingeru a posléze vlakem do Prahy.
Myslím, že tehdejší kustodové měli ze mne šok. Bylo to totiž v zimě. A já, hor znalý, jsem se na Mariánskou vybavil těžkými pohorkami. V nich jsem potom brouzdal po parketách Zwingeru a připadal si, jako bych měl na nohou houpačky. Bohužel, nejatraktivnější obraz - Sixtinskou Madonu - jsem tehdy nespatřil. Či spíše jen mlhavě. Byla pod průsvitným závěsem a v rukou restaurátorů.
Ona druhá návštěva Drážďan měla pro mne ještě jeden význam. To už jsem byl bezpečně infikován "japanologií" - v tom neturustičtějsím slova smyslu díky dvěma knihám, které u nás o Japonsku vyšly. A jak jsem tak brousil pro mne již neznámým náměstím Drážďan, narazil jsem na tehdy otevřený speciální obchod Delikatessen nebo ESO, či jak se to jmenovalo (když tak připomeňte v diskusi).
Vedle různých pochutin tam ale měli pár drobností z Japonska! Oči jsem na nich mohl nechat! Víc než na obrazech v Zwingeru. Už ani nevím, zda jsem tehdy koupil pravou japonskou sojovou omáčku. Zato jsem rozhodně zakoupil pravé japonské jídelní hůlky!
Doma jsem potom jimi neobratně udivoval své kamarády - byli jsme taková študácká parta ze střední. Doopravdy jsem se naučil jíst hůlkami až v éře Barrandova, kdy jsem pro jeden film, coby asistent režie, musel najít do komparsu Vietnamce. A s dotyčným jsme se pak skamarádili.
Ty japonské hůlky jsem od té doby "nedal z ruky". Pak zmizely v mých cennostech; mezitím mi přišly do ruky i jiné hůlky: v legendární čínské restauraci ve Vodičkově ulici. (Písničkářské duo Paleček-Janík složilo skvělou bejkárnu na toto téma.) S rozmachem čínských bufetů v tržnicích, později v restauracích atd. se pak i pro mne hůlky staly běžnou součástí exotického jídelního života.
Ale ty první, krásně inkrustované, originální japonské hůlky vlastním dodnes. Nicméně s nimi už nejím a mám je tak trochu jako unikát.
Foto: autor a archiv autora
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 2
Třítýdenní cesta do Thajska a Malajsie mi dala tentokrát opravdu zabrat. Působil jsem spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 1
Přiznám se, že teprve nyní jsem jakž takž získal odstup od třítýdenní cesty do Thajska a Malajsie, kde jsem působil spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Fotbalový zápas se dohrál noži. Další důkaz, jak války klanů sužují Německo
Premium Tam, kde kdysi přilétla nějaká ta rána pěstí, se dnes střílí. Řeč je o okresním fotbale v Německu,...
Chybí důležitý lék na astma, i kvůli ceně. Kdo koho vydírá? přou se lidé
Premium Češi s astmatem, alergií či chronickou obstrukční plicní nemocí složitě shánějí lék ve spreji...
Na Ukrajině se už vykládá pomoc z amerického miliardového balíku
Americká vojenská pomoc pro Ukrajinu v rámci balíku, který Kongres schválil koncem dubna, již...
Při hromadné nehodě na Karlovarsku zemřel člověk, další čtyři se zranili
Vážná dopravní nehoda dvou osobních a nákladního vozidla uzavřela silnici I/6 u Čichalova na...
Prostorná nemovitost s užitnou plochou 450 m2 v Kašp. Horách, historickém městečku uprostřed Šumavy
Nerudova, Kašperské Hory, okres Klatovy
2 950 000 Kč
- Počet článků 1310
- Celková karma 15,91
- Průměrná čtenost 1150x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek